Autor článku: Anna Shavit

  • Resilience

    Resilience

    In recent years, we’ve been encountering the topic of resilience more and more often—the ability to withstand stress, adapt to change, and function over the long term even in the face of uncertainty. We see that resilience is precisely what
    connects many of the areas Solvo focuses on. That is why we created our Individual. Resilience Index, the first comprehensive study of its kind in the Czech Republic. It measures resilience across eight dimensions and shows what helps—and what
    weakens—not only Czech companies (the study was conducted in several countries)—whether in terms of physical or mental health, values, social ties, economic conditions, or the ability to adapt. We use the findings of this research not only to better understand current challenges, but also to foster public discussion and develop solutions that have a real impact.

    Solvo thus bridges research, education, and social engagement. Our work is rooted in the belief that a resilient society begins with resilient individuals, and that high- quality data can be the first step toward helping people, families, and communities better understand themselves and the environment in which they live.

    Methodology

    The Resilience Index was built on quantitative research targeting individuals directly. The goal was to construct a tool for assessing personal resilience and comparing it across European countries.

    Link to supplementing the research.


    Research focus


    Although resilience is frequently studied, prevailing research focuses primarily on the macro level (states, institutions or economies), while individual-level resilience remains less explored. This research focused directly on individuals. The aim was to construct a Resilience Index based on quantitative research to evaluate the Czech population, forming the basis for a system to assess individual personal resilience.
    The Individual Resilience Index was then tested on representative population samples from four European countries (Czech Republic, Slovakia, Germany, Sweden) to identify factors in
    which populations differ or are similar. This is a comparative quantitative study using primary sociological survey data.



    Interview length (LOI): 20–35 minutes. Target population: age 16- 75.


    Index construction:

    60
    Items in the questionnaire questions & statements

    Resilience dimensions

    8
    assessment areas

    Maximum score

    226

    total points

    The Resilience Index was created by summing the point values of responses to 60 items
    divided into 8 dimensions. Individual items were scaled and converted to standardised scores.
    No sociodemographic characteristics (gender, age, education) were included in the index. The
    index represents the subjective resilience assessment of respondents.

    8 dimensions of resilience

    Weight of each dimension in the overall index.

    01Physical activity & health
    20 %

    02Adaptability
    18 %

    03Material security
    18 %

    04Values
    14 %

    05Mental health
    11 %

    06Institutional trust
    7 %

    07Skills
    6 %

    08Cohesion
    6 %

    Hypotheses and findings

    The initial hypothesis was that individual countries would differ in their resilience index. Sweden was expected to rank first with values around 110–115 points, Germany second
    (105–110 points), and the Czech Republic third ahead of Slovakia.
    The resulting order was predicted correctly, but the index values of individual countries differ only minimally. The explanation cannot be found in significant distribution differences —
    median values and min/max ranges do not explain this.
    Confirmation that Sweden deserves first place is found in maximum values — some individuals reached 197 points, significantly more than in other countries. Nearly 5% of
    Swedes achieve a markedly above-average index (more than 146 points), compared to 2.5% in the Czech Republic and just under 2% in Slovakia. Health data were surprising: average Swedish BMI was lowest but still nearly 26. The average WHO mental health index was 15.3 — comparable to Czech Republic and Slovakia. In
    Sweden 27% of people have this index at the threshold for mental health problems; in Czech Republic it is as high as 30%.
    A new hypothesis emerges: are European countries similar in resilience because they share a very similar lifestyle? Or is it due to the geographic proximity of Central and Northern Europe? How would Poland (facing immediate threat), Italy, Spain or Ukraine fare?

    Distribution of the Resilience Index (max 226 points) in the Czech population. N = 1,235.
    Mean: 101.5 points (45% of maximum). 95% of cases fall between values 46 and 146.
    SUBJECTIVE RESILIENCE

    How the index is formed

    How the index is formed

    The Resilience Index is formed by combining several dimensions — your overall resilience reflects how you perform in each area. But we can also simply ask people: do you feel resilient, and how much? Try to place yourself on a scale from 0 to 10, there’s nothing to it. Each person then evaluates their own resilience based on what they consider more or less important in their concept of resilience — some prioritise physical fitness, others their mental state, others their skills and knowledge.


    Only 2% of people perceive their resilience at 0 or 1 — very low or none. In contrast, 6% gave a value of 10 and another 8% gave 9. Half the population perceives themselves as averagely or slightly above-averagely resilient. Given the overall resilience index results, it seems we tend to root for ourselves — or (more
    likely) we don’t include everything in our self-assessment, such as things we’re not good at. Instead, we give greater weight to areas where we feel confident. And how does it turn out when we compare subjective resilience with the overall resilience
    index encompassing all dimensions? Both values correlate very strongly — people who subjectively perceive their resilience as low achieve well-below-average values, while those who see themselves as fully resilient also have a high index.

    To what extent is subjective resilience assessment related to health indicators such as BMI or
    the WHO mental health index? It is evident that people who rate their own resilience as low
    are more likely to face problems with overweight and mental health difficulties.

    On a scale from 0 to 10, how strongly do you feel resilient against stress, burden and adverse situations?

    What does this mean? We can trust people to estimate their own abilities and perceive
    resilience as a more complex matter — one that includes weaknesses alongside strengths. It is
    therefore valuable to show concrete examples of how resilience can be increased even through
    seemingly simple changes we make in life.

    Read our biggest Resilience research yet.

    Czech Republic, Slovakia, Germany, Sweden, over four thousand respondents, hundreds of questions and answers. Czechs came out more resilient than Slovaks and Germans, but weaker than the Swedes. Plus hundreds of other detailed data points.

    The results make one thing clear: mental health is a real struggle for us. On the other hand, a large share of Czechs exercise regularly, we’re able to secure ourselves materially, and we have the ability to hold up even in tougher times.“

    Let me know if you’d like a slightly punchier version for a LinkedIn/social post, or want me to run this through the solvo-komunikace skill for proper English/Czech social copy variants.

  • Odolnost

    Odolnost

    V posledních letech se stále častěji setkáváme s tématem odolnosti – schopnosti obstát v zátěži, adaptovat se na změny a dlouhodobě fungovat i v nejistotě. Vidíme, že právě odolnost spojuje mnoho oblastí, kterým se Solvo věnuje. Proto vznikl i náš Index individuální odolnosti, první komplexní výzkum svého druhu v České republice. Měří odolnost napříč osmi dimenzemi a ukazuje, co nejen české společnosti (výzkum byl dělán v několika zemích) pomáhá a co ji naopak oslabuje – ať už jde o fyzické či duševní zdraví, hodnoty, sociální vazby, ekonomické podmínky nebo schopnost adaptace. Výsledky tohoto výzkumu využíváme nejen k lepšímu porozumění současným výzvám, ale i k podpoře veřejné diskuse a tvorby řešení, která mají skutečný dopad.

    Solvo tak propojuje výzkum, vzdělávání a společenskou angažovanost. Naše práce stojí na přesvědčení, že odolná společnost začíná u odolných jednotlivců, a že kvalitní data mohou být prvním krokem k tomu, aby lidé, rodiny i komunity lépe rozuměli sami sobě i prostředí, ve kterém žijí.

    Metodologie výzkumu

    Ačkoli je odolnost často předmětem výzkumného zájmu, převládající práce pojednávají především o makroúrovni odolnosti (států, institucí či ekonomik), zatímco odolnost na individuální úrovni zůstává méně prozkoumána. State resilience index 


    Zaměření tohoto výzkumu bylo cílené přímo na jednotlivce. Cílem výzkumu bylo zkonstruovat Index odolnosti, vycházející z kvantitativního výzkumu pro zhodnocení české populace, na bázi kterého byl vytvořen systém pro hodnocení osobní odolnosti jednotlivce.


    Poté bylo možné otestovat Index osobní odolnosti (Resilience) na základě dat z reprezentativních vzorků populace ve čtyřech evropských zemích (Česko, Slovensko, Německo, Švédsko) a identifikovat faktory, ve kterých se obyvatelé těchto zemí liší nebo naopak jsou si podobní. Jde o komparativní kvantitativní výzkum využívající primární data ze sociologických šetření. Do budoucnosti se plánuje výzkum rozšířit o další země. 


    Země N 

    Metoda sběru Termín sběru LOI


    Česko 1 235 CAWI (620), CAPI (615) 23.–29. 5. 2025 20–35 min
    Slovensko 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min
    Německo 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min
    Švédsko 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min


    Agentury:
    ČR: SC&C spol. s r. o.

    SK / DE / SWE: TALK ONLINE PANEL


    Index odolnosti vznikl součtem bodových hodnot odpovědí na 60 položek, rozdělených do 8 dimenzí. Maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů. Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Cílová populace byla ve věku 16 – 75 let, výzkum je reprezentativní pro tuto věkovou skupinu v rámci ČR. 
    Žádné sociodemografické charakteristiky (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly součástí indexu. Jednotlivé dílčí položky byly bodově ohodnoceny, poté standardizovány a agregovány do kompozitního skóre. Jedná se o subjektivní hodnocení odolnosti respondentů.


    Osm dimenzí:
    Hodnoty, které uznává (14 %)
    Důvěra v instituce (7 %)
    Soudržnost (6 %)
    Adaptabilita (18 %)
    Duševní zdraví (11 %)
    Dovednosti (6 %)
    Materiální zabezpečení (18 %)
    Fyzická aktivita a zdraví (20 %)

    Na začátku byla hypotéza, že se od sebe jednotlivé země budou v indexu odolnosti lišit. Odhadovali jsme, že Švédsko bude na prvním místě a bude dosahovat průměrné hodnoty minimálně kolem 110-115 bodů. Na druhém místě jsme očekávali Německo s hodnotami mezi 105 až 110 body. Česko jsme viděli na třetím místě a Slovensko až za námi s výraznějším odstupem.

    Výsledné pořadí jsme tedy odhadovali správně, ale hodnoty indexu jednotlivých zemí se od sebe liší jen minimálně. A teď jde o to, proč tomu tak je.

    Mohli to způsobit výrazné rozdíly v rozložení (distribuci), ale když se podíváme na medián jako další typ střední hodnoty a také na dosažená minima a maxima, tak zjistíme, že v tom úplně vysvětlení nenajdeme. Najdeme zde ale potvrzení, že Švédsko je na prvním místě zaslouženě, protože maximální hodnota, které některé osoby dosáhly je 197 bodů, a to je výrazně více než v ostatních zemích. Také je zde téměř 5 % osob, které dosahují výrazně nadprůměrného indexu (více než 146 bodů). Z toho důvodu je také v pořádku, že Německo je na druhém místě, protože má také 4,5 % osob s nadprůměrnými hodnotami. U nás takových hodnot dosahuje pouze 2,5 % osob a na Slovensku necelá 2 %.  

    Stejně tak, jako jsme očekávali, že Švédsko bude mít výrazně vyšší celkový index odolnosti, očekávali jsme v jejich případě také výrazně zdravější populaci. Moment překvapení byl v tomto ohledu ještě výraznější, protože průměrné BMI bylo sice nejnižší ze všech čtyř zemí, ale dosahovalo také téměř 26 bodů, průměr WHO indexu duševního zdraví byl v průměru 15,3 bodů, a to je naprosto srovnatelné jak s Českem, tak i se Slovenskem. Dokonce ve Švédsku je také vysoký podíl osob (27 %), které mají tento index duševního zdraví na hranici, která může znamenat větší psychické problémy (zde bohužel „vítězí“ Česko s 30 % podílem takových osob).  

    Rýsujeme se nám zde tedy nová hypotéza, že evropské země si budou v rámci indexu odolnosti více méně podobné, protože sdílejí velmi podobný životní styl? Nebo je to dáno jen tím, že jsme se zatím pohybovali ve střední a severní Evropě, která si je více podobná, ale když přejdeme na jih (Itálie, Španělsko), získáme jiné hodnoty? A jak byl dopadly výsledky v sousedním Polsku, které cítí bezprostřední ohrožení ukrajinskou válkou? A jak by dopadly výsledky na Ukrajině, která už téměř 4 roky brání své území a ztratila nemalou část obyvatelstva?

    Jak vznikl Index odolnosti

    Index odolnosti vzniká

    Index odolnosti vzniká složením několika dimenzí do sebe, podle toho, jak uspějete v jednotlivých oblastech, tak jste celkově odolní. Ale také se na to můžeme lidí zeptat – cítíte se být odolní a jak moc? Prostě se zkuste zařadit na stupnici od 0 do 10, nic na tom není. Vlastní odolnost si pak každý člověk ohodnotí sám podle toho, čemu přikládá větší či menší váhu ve své představě odolnosti. Někdo protěžuje fyzickou zdatnost, někdo svou psychiku, někdo své dovednosti a znalosti. Pouze 2 % lidí vnímají svou odolnost na hodnotě 0 nebo 1, tedy velmi slabou nebo žádnou. Proti tomu 6 % lidí dalo hodnotu 10 a dalších 8 % hodnotu 9. Polovina populace se vnímá jako průměrně a mírně nadprůměrně odolná. Vzhledem k tomu, jak dopadl celkový index odolnosti to vypadá, že si spíš fandíme anebo (a to je pravděpodobnější), že do své odolnosti nezahrnujeme všechno – například věci, které nám nejdou nebo je neumíme. Místo nich dáme větší váhu těm, kde si věříme. 

    A jak to dopadne, když porovnáme subjektivní odolnost s celkovým indexem odolnosti, do kterého zahrneme všechny dimenze? Obě hodnoty spolu velmi silně korelují – lidé, kteří subjektivně vnímají svou odolnost jako nízkou dosahují velmi podprůměrných hodnot, naopak lidé, kteří se vnímají jako naprosto odolní mají také vysoký index. 

    A do jaké míry souvisí subjektivní hodnocení vlastní odolnosti s některými zdravotními indikátory jako je BMI nebo index WHO (duševní zdraví)? Je patrné, že lidé, kteří sami hodnotí svou odolnost jako nízkou, budou mít s velkou pravděpodobností větší problémy s nadváhou a také s psychickými obtížemi. 

    Co z toho plyne? Můžeme lidem důvěřovat, že dokáží odhadnout své schopnosti a také že pravděpodobně dokáží vnímat odolnost jako více komplexní záležitost, do které vstupují kromě silných stránek také ty slabé.  A je proto dobře ukázat na konkrétních příkladech, jak lze odolnost zvyšovat i pomocí zdánlivě jednoduchých změn, které v životě uděláme.

    Přečtěte si náš zatím největší výzkum Odolnost

    Česká republika, Slovensko, Německo, Švédsko, přes čtyři tisíce respondentů stovky otázek a odpovědí. Češi vyšli odolnější než Slováci a Němci, ale slabší než Švédové. A stovky dalších detailních dat.

    Z výsledků je jasné, že nás hodně trápí duševní zdraví. Na druhou stranu velká část Čechů sportuje pravidelně, dokážeme se materiálně zajistit a máme schopnost obstát i v horších časech.

  • Demokracie v praxi: proč ve Sněmovně často nesedí ti, které bychom si přáli

    Demokracie v praxi: proč ve Sněmovně často nesedí ti, které bychom si přáli

    3–5 minut

    Demokracie v praxi: proč ve Sněmovně často nesedí ti, které bychom si přáli

    Teorie racionální volby říká, že volíme racionálně. Anthony Downs ji popsal už v 50. letech minulého století ve své knize An Economic Theory of Democracy.

    Pro mnohé je však zcela nepochopitelné, jak se ten či ona mohli rozhodnout pro tu či jinou politickou stranu. Teorie přitom v zásadě říká jednoduchou věc: volba musí dávat smysl především tomu, kdo volí. Mohu volit svou stranu, i když nemá šanci na úspěch. Mohu volit tak, abych oslabil(a) nejsilnější konkurenci. Mohu volit strategicky nebo protestně. Možností je celá řada – a všechny mohou být racionální, pokud dávají smysl konkrétnímu voliči.

    Politika je plná „racionálních“ rozhodnutí, která mnohým nedávají smysl a pochopitelná jsou jen určité skupině lidí. Zároveň ale v praxi očekáváme, že zvolení zástupci budou hájit a respektovat zájmy všech.

    Oblíbeným zaklínadlem se proto stává spolupráce – spojování, shoda nad tématy. Chodník přece nemá politické přesvědčení, je potřeba ho opravit. Budoucnost našich dětí nemá být ohrožena politickými neshodami. Politika je fascinující řemeslo plné malicherností i klišé. Politik má být průbojný, ale zároveň konstruktivní; má umět naslouchat, ale také tvrdě obhájit svůj názor.

    Při přípravě volební strategie testujete různé koncepty, návrhy postojů a sledujete, jak na ně budou respondenti reagovat. Z mnoha výzkumů opakovaně vychází, že voliči chtějí, aby politické strany spolupracovaly, aby po volební kampani dokázaly najít shodu a začaly pracovat na konkrétní agendě. Chtějí, aby je zastupovali vzdělaní, čestní, pracovití, jazykově vybavení a principiální politici schopní hledat kompromis.

    Voliči mají jasnou představu o tom, které problémy se jich dotýkají – rozhodně nejsou nečitelnou masou bez názoru.

    Jedno ze základních pravidel kampaně říká: každý občan, kterého potkáte, je zajímavý a chytrý a je třeba mu naslouchat. Toto pravidlo však zdaleka ne vždy platí i po volbách. Většinová populace nerozporuje, že se mění klima. Velké většině Čechů je lhostejné, zda je manželství uzavíráno mezi osobami stejného či opačného pohlaví. Přesto se tyto postoje často neodrážejí ve složení Poslanecké sněmovny ani v rétorice politických stran.

    Jedním z důvodů je, že nakonec vždy rozhoduje ekonomika nebo téma, které volič vyhodnotí jako zásadní. A klidného, konstruktivního a vzdělaného politika ve Sněmovně nahradí směs různě výrazných – či naopak nevýrazných – individualit, někdy frackovitých, jindy lépe či hůře vykonávajících svou práci. Chceme soulad, ale často volíme konflikt.

    Kde se tedy stala chyba? Ve stranách, v politicích, nebo ve voličích? Vše přece tvoří jedna společná masa, čili obyvatelé České republiky.

    Úspěch ve volbách neznamená, že jste lepší či horší než ostatní. Měl by především znamenat větší odpovědnost za vlastní fungování a práci pro občany, které zastupujete.

    Měla by ale v tomto klimatu šanci na úspěch politická strana s hypotetickým názvem Soulad, Harmonie či Spolupráce? V některých aspektech jistě ano. Je přirozené, že většina chce, aby se politici dokázali domluvit. Na druhou stranu je konflikt přirozenou součástí politiky. Pokud se strana uzavře do obrazu čistě konstruktivní, konsenzuální síly, nemůže efektivně kritizovat ani ostře vymezovat své postoje. Snadno zůstane v rohu. Se svou morálkou, se svým přesvědčením o vlastní pravdě a postupně i se svou zatrpklostí.

    Politika je o konfliktu a neustálém zpochybňování moci. A to je správně. Je to řetězec často konfliktních událostí a sporů, které ji posouvají dál. Zároveň je však i mistrovskou disciplínou kompromisu a hledání řešení. Spojování tedy ano… ale i konflikt ano. Strana či kandidát, kteří vše postaví na dokonalé konsenzuálnosti, dříve či později narazí na realitu politického střetu.

    Politika je také o tom, akceptovat „racionální volbu“ někoho jiného. Voliči i poražené strany musí být schopny fungovat, i když vládnou strany, které nevolily, či s nimi nechtějí spolupracovat. A tady se vracíme k tomu, že v politice musíme do velké míry akceptovat, jaká je nabídka na trhu. Často nás budou zastupovat jedinci, u kterých je nepochopitelné, že našli odvahu či přímo „chucpe“ kandidovat, a že byli zvolení.

    Politika a z demokratických voleb vzešlí kandidáti totiž nejsou často ti nejlepší z nás, ani ti nejvzdělanější, ani ti nejmorálnější. Co možná mají, je větší sebevědomí, nedostatek sebekritičnosti, velkou vůli, ale i odvahu kandidovat a pak říkat, co si myslí, či za čím stojí jejich strana. Nikde za městem u lesa není farma, kde by se kultivovali ti nejlepší z nás, budoucí politické hvězdy. Jsou to stejní lidé, které potkáváte cestou do práce.

  • Jsou Češi na hranici deprese a co s tím můžeme dělat?

    Jsou Češi na hranici deprese a co s tím můžeme dělat?

    Duševní zdraví je dnes velmi frekventované téma a představuje jednu z klíčových dimenzí individuální odolnosti, protože je zásadním ukazatelem schopnosti člověka zvládat stres, přizpůsobovat se nejistotě a udržet dlouhodobě stabilní fungování. V rámci Indexu individuální odolnosti (IIR) je dimenze duševního zdraví zahrnuta právě proto, že psychické rozpoložení ovlivňuje téměř všechny ostatní složky odolnosti, od fyzického zdraví, přes sociální vztahy až po schopnost činit rozhodnutí v krizových situacích. 

    Data institutu Solvo, která pocházejí z výzkumu realizovaného pomocí agentury SC&C a z online dotazníku Odolnost.cz jsou primárním zdrojem, umožňujícím nahlédnout pod povrch a popsat skutečný stav v populaci. 

    Subjektivní pohoda je přitom ze své podstaty obtížně měřitelná: pocity nelze zvážit ani přesně změřit jako kilogramy tělesného tuku. WHO-5 nabízí jednu z nejjednodušších, ale zároveň nejpřesněji validovaných cest, jak takové měření realizovat. Systematický přehled WHO-5 zahrnující více než dvě stě studií prokázal jeho vysokou citlivost, specificitu i použitelnost napříč populacemi a klinickými kontexty, a potvrzuje tak jeho důvěryhodnost pro populační výzkumy i screening duševního zdraví (Topp et al., 2014).

    Výsledky Solvo výzkumu ukazují výraznou polarizaci: Téměř čtvrtina respondentů dosahuje skóre 20 a více bodů, což znamená, že se v posledních dvou týdnech cítila převážně dobře, energicky a psychicky stabilně. Naopak třetina populace se nachází pod hranicí 13 bodů. Tito lidé vykazují zřetelně sníženou emoční pohodu a bylo by pro ně užitečné věnovat pozornost svému psychickému stavu, porozumět příčinám obtíží a případně vyhledat odbornou podporu. 

    Výsledky průzkumu získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C): 22 % populace dosahuje 20–25 bodů, 30 % dosahuje skóru méně než 13 bodů. Průměr: 15 bodů.

    Metodologie

    V rámci IIR tvoří dimenze duševní pohody 11 %, ale její skutečný dopad výrazně přesahuje numerickou váhu – psychické rozpoložení ovlivňuje téměř všechny ostatní složky odolnosti. V prostředí rostoucí společenské nervozity, nejistoty a chronického stresu se proto stává duševní zdraví jedním z nejspolehlivějších indikátorů individuální i kolektivní odolnosti. V řadě výzkumných prací je odolnost dokonce ztotožňována téměř výhradně s psychickou odolností, která je považována za její ústřední složku, kde odolnost je chápána jako proces úspěšného zvládání a návratu k fungování po zatížení (Southwick et al., 2014).

    Pro měření subjektivní psychické pohody využíváme sadu pěti otázek, které vychází z mezinárodně uznávaného WHO-5 Well-Being Indexu. Respondenti hodnotili, jak často pro ně platilo, že:

    „Cítil/a jsem se dobře.“

    „Byl/a jsem klidný/á a uvolněný/á.“

    „Byl/a jsem plný/á energie a zdravý/á.“

    „Probouzel/a jsem se svěží a odpočinutý/á.“

    „Během dne jsem dělal/a hodně věcí, které mě zajímají.“

    WHO-5 je krátký, sebehodnoticí nástroj vyvinutý World Health Organization (WHO), složený právě z pěti pozitivně formulovaných výroků zaměřených na aktuální psychické rozpoložení za uplynulé dva týdny. Hodnocení probíhá na Likertově škále od „nikdy“ po „vždy“, výsledné skóre (0–25) je jednoduché, srozumitelné a dobře porovnatelné mezi různými studiemi a populacemi.

    Tyto položky umožňují zkonstruovat profil každodenní psychické pohody a identifikovat rozdíly mezi skupinami populace (podle věku, pohlaví, vzdělání, socioekonomického postavení i životní situace). Hodnota pod 13 bodů podle WHO-5 signalizuje nízkou emoční pohodu a představuje doporučený cut-off pro screening depresivních symptomů. 

    Co zvyšuje pravděpodobnost dobrého duševního stavu?

    Analýza dat ukazuje několik významných faktorů, které jsou s dimenzí duševního zdraví silně spojeny:

    1. Finanční situace
    Duševní pohoda roste s výší příjmů.

    Výrazný zlom se objevuje přibližně na hranici 40 000 Kč hrubého měsíčně.

    Nejde o překvapení, finanční stabilita snižuje stres a podporuje pocit kontroly nad životem.

    Index WHO podle kategorií (0-12 bodů, 13-19 bodů a 20-25 bodů) dle příjmů (skupina 1: do 20 000 Kč, skupina 2: 20 001-40 000 Kč, skupina 3: 40 001 – 60 000 Kč, skupina 4: nad 60 000 Kč).

    2. Věk
    Mladší lidé vykazují vyšší hladinu wellbeingu.

    Navzdory veřejné debatě o psychických obtížích mladé generace platí, že jejich průměrná emoční pohoda je stále vyšší než u starších věkových skupin.

    Index WHO podle generací respondentů.

    3. Velikost obce

    Respondenti z menších obcí uvádějí lepší psychickou pohodu než obyvatelé velkých měst.

    Faktory mohou zahrnovat nižší tempo života, více sociálních kontaktů nebo nižší životní náklady.

    Index WHO podle velikosti obce respondentů.

    4. BMI

    Nižší BMI (tedy vyšší úroveň fyzické kondice) koreluje s vyšším duševním zdravím.

    Tyto faktory nejsou celé vysvětlení

    Zlepšení příjmu, změna místa bydliště nebo redukce hmotnosti sice mohou přispět k lepší duševní pohodě, ale vysvětlují jen část příběhu. Ta druhá, často důležitější polovina se odehrává v naší mysli: optimismus, subjektivní spokojenost se životem, pocit smyslu a orientace, vnitřní nastavení při zvládání nejistoty.

    Tento ukazatel však není jen technickým měřítkem. Lze jej číst jako indikaci širších dynamik duševní odolnosti, které jsou popsány v moderní psychologické a sociologické literatuře.

    A. Antonovsky: proč někteří lidé „plavou“ a jiní „tonou“ 

    Aaron Antonovsky ve své zásadní knize Unraveling the Mystery of Health (1987) popsal koncept salutogeneze a “sence of coherence” (SOC) — smysluplnosti, zvládnutelnosti a srozumitelnosti. Podle jeho teorie duševní odolnost vzniká tehdy, když člověk:

    • rozumí světu (comprehensibility) – události jsou pro něj pochopitelné a předvídatelné,
    • má zdroje situaci zvládnout (manageability) – věří, že disponuje prostředky k překonání nároků,
    • vidí ve svém jednání smysl (meaningfulness) – vnímá, že stojí za to investovat úsilí.

    Antonovsky obrátil pozornost od otázky „proč lidé onemocní“ k otázce „co umožňuje lidem zůstat zdravými, odolnými a funkčními i navzdory stresu a nepřízni“. Salutogeneze je tedy model orientovaný na zdroje zdraví, nikoli na rizika. Mezi zdroje patří mimo jiné smysluplné sociální vazby, pozitivní emoce, stabilita identity a přístup ke zdrojům pomoci.

    Tento teoretický rámec velmi dobře koresponduje s empirickými zjištěními výzkumu Solvo Institute. Analýza WHO-5 napříč populací ukazuje, že vyšší psychická pohoda se skutečně pojí s faktory, které Antonovsky popisuje jako klíčové všeobecné zdroje. 

    Empirická data Solvo tak potvrzují, že duševní pohoda není izolovaná veličina, ale integrální součást širšího ekosystému individuální odolnosti. Nejnižší hodnoty WHO-5 se objevují tam, kde je srozumitelnost světa nízká (vysoká míra nejistoty), zvládnutelnost oslabená (finanční stres, zdravotní omezení) a smysluplnost narušená (nízká životní spokojenost). Naopak tam, kde lidé deklarují vyšší optimismus, spokojenost nebo pocit životní orientace, wellbeing výrazně stoupá.

    Respondenti odpovídali na otázku: Když přemýšlíte o životě kolem Vás, která slova to nejlépe charakterizují. Respondenti mohli vybrat více odpovědí. Zde jsou výsledky por slova: Nerozumím tomu, co se děje; strach; nejistota; optimismus; nervozita; spokojenost. 

    Bessel van der Kolk: Tělo si pamatuje — propojení fyzické a psychické nepohody

    Bessel van der Kolk v knize The Body Keeps the Score (2014) dokládá, že:

    • schopnost prožívat radost a vitalitu je biologicky podmíněna.
    • trauma a chronický stres se „ukládají“ do tělesných procesů,
    • psychický stav je neoddělitelný od tělesné regulace (spánek, energie, napětí),

    Položky WHO-5 tyto mechanismy přímo odrážejí:

    „Probouzel/a jsem se svěží a odpočinutý/á“ — kvalita spánku je jedním z hlavních markerů trauma-related dysregulation,

    „Byl/a jsem plný/á energie“ — energetická deplece je nejčastější somatický projev psychického přetížení.

    V dotazníkovém šetření respondenti odpovídali na otázky kolik hodin denně průměrně spí, kolikrát týdně se věnují sportovní aktivitě, jak se cítí být celkově odolní proti stresu a jak by popsali svůj současný zdravotní stav. Zde jsou zvýrazněné odpovědi respondentů, kteří mají WHO index pod 13 bodů. 

    Korelace

    Korelační analýza potvrzuje, že dimenze duševního zdraví (WHO index) se napříč generacemi chová velmi stabilně. Ve všech věkových kohortách vykazuje dimenze duševního zdraví středně silnou pozitivní vazbu k celkovému indexu individuální odolnosti (IIR) – korelační koeficient se pohybuje zhruba kolem 0.5, a podobně konzistentní vztahy vidíme i vůči ostatním dimenzím.

    Diskuse: Odolnost jednotlivce, ale problém nás všech.

    Výsledky výzkumu Solvo Institute ukazují, že duševní zdraví české populace se nachází v kritickém bodě: významná část lidí vykazuje známky snížené emoční pohody, které odpovídají doporučenému cut-off pro screening depresivních symptomů. Polarizace mezi „vysokým wellbeingem“ a „hranicí deprese“ se přitom ukazuje napříč věkovými, vzdělanostními i socioekonomickými skupinami, což potvrzuje, že nejde o okrajový jev, ale o strukturální charakteristiku české společnosti.

    Přestože analýza identifikuje několik klíčových socioekonomických faktorů (příjem, velikost obce, BMI), potvrdilo se, že pouze část variability duševního zdraví lze vysvětlit „vnějšími“ proměnnými. Zbytek leží uvnitř — v tom, co Antonovsky nazývá sense of coherence, tedy v schopnosti rozumět světu, cítit se kompetentní jej zvládnout a nacházet v životě smysl.

    Právě tato vnitřní stránka odolnosti se stává rozhodující v době, kdy česká společnost čelí rostoucí nejistotě, ekonomickému tlaku i dlouhodobému stresu. WHO-5 tak v našem kontextu neslouží pouze jako screeningový nástroj, ale jako indikátor hlubších psychosociálních napětí: únavy, frustrace, ztráty orientace či narušené vitality, o nichž hovoří i Bessel van der Kolk v souvislosti s dopady chronického stresu na tělo i psychiku.

    Celkový obraz je dvojí. Za prvé, Česká republika má výraznou skupinu lidí (cca 22 %), kteří vykazují vysokou psychickou pohodu a představují významný rezervoár individuální odolnosti. Za druhé, téměř třetina populace žije s nízkým wellbeingem, který může — bez 

    adekvátní podpory — přerůstat do hlubších psychických obtíží. To představuje nejen zdravotní, ale i sociální a ekonomickou výzvu.

    Z výsledků vyplývá, že posilování duševní odolnosti musí být systematickou prioritou: nejen v oblasti zdravotnictví, ale také ve vzdělávání, na pracovním trhu a v komunitním životě. Investice do prevence, dostupné psychosociální podpory a programů posilujících smysl, sociální soudržnost a zvládací strategie mohou výrazně snížit počet osob v ohrožených skupinách a současně zvýšit kapacitu společnosti čelit budoucím krizím. Z výsledků vyplývá, že posilování duševní odolnosti musí být systematickou prioritou: nejen v oblasti zdravotnictví, ale také ve vzdělávání, na pracovním trhu a v komunitním životě. Investice do prevence, dostupné psychosociální podpory a programů posilujících smysl, sociální soudržnost a zvládací strategie mohou výrazně snížit počet osob v ohrožených skupinách a současně zvýšit kapacitu společnosti čelit budoucím krizím.

    Závěr:

    Téměř třetina Čechů spadá pod hraniční hodnotu WHO-5 (<13), což odpovídá doporučenému cut-offu pro screening depresivních symptomů. Tato míra ohrožení se objevuje ve všech věkových, příjmových i vzdělanostních skupinách, což naznačuje, že nízká duševní pohoda není okrajovým fenoménem ani problémem jediné demografické skupiny, ale strukturální součástí současné společenské reality. Z výsledků vyplývá, že faktory jako příjem, velikost obce nebo BMI mají významný, ale omezený vliv: vysvětlují jen část variability duševního zdraví.

    V situaci, kdy téměř třetina populace vykazuje nízkou emoční pohodu, nejde jen o individuální zdravotní problém, ale o potenciální ekonomickou i sociální zátěž: sníženou produktivitu, vyšší nemocnost, horší zvládání nejistoty a oslabení schopnosti společnosti reagovat na zátěžové situace. Na druhé straně stojí zhruba 22 % populace s vysokým wellbeingem – skupina, která představuje významný „rezervoár“ individuální i komunitní odolnosti.

    Výzkum naznačuje, že pouhé zlepšení socioekonomických podmínek nestačí. Klíčová je kombinace strukturální podpory a posilování vnitřních zdrojů.

    Ústřední otázkou proto není, zda je stav duševního zdraví problémem — data ukazují, že je. Otázkou je, jak z této polarizace vytvořit trajektorii růstu odolnosti.

    Čtěte také: Gradualismus versus strategický šok: Kdo si opravdu myslí, že bude válka?

    Reference:

    Antonovsky, Aaron. 1987. Unraveling the Mystery of Health: How People Manage Stress and Stay Well. San Francisco: Jossey-Bass.

    Southwick, Steven M et al. “Resilience definitions, theory, and challenges: interdisciplinary perspectives.” European journal of psychotraumatology vol. 5 10.3402/ejpt.v5.25338. 1 Oct. 2014, doi:10.3402/ejpt.v5.25338.

    Topp, Christian W., Søren D. Østergaard, Søren Søndergaard, and Per Bech. 2015. “The WHO-5 Well-Being Index: A Systematic Review of the Literature.” Psychotherapy and Psychosomatics 84 (3): 167–176. https://doi.org/10.1159/000376585. 

    van der Kolk, Bessel A. 2014. The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. New York: Viking. 

    Korelace:

    Generace 

    Tichá generace (1925 – 1945, věk 80 – 100)

    Baby boomers (narození 1946 – 1964, věk 61 – 79)

    Gen X (narození 1965 – 1980, věk 60 – 45)

    Gen Y (narození 1981 – 1996, věk 44 – 29)

    Gen Z (narození 1997 – 2012, věk 28 – 13)

    Gen Alpha – není

    Gen Alpha – není

    Tichá generace

    Baby boomers

    Baby Boomers ženy

    Baby Boomers muži

    GEN X

    GEN X ženy

    GEN X muži

    GEN Y

    GEN Y ženy

    GEN Y muži

    GEN Z

    GEN Z ženy

    GEN Z muži


  • Fyzické zdraví

    Fyzické zdraví

    Fyzické zdraví představuje jeden ze základních pilířů individuální odolnosti. Utváří schopnost člověka udržet si produktivitu, zvládat stresové situace a zotavit se z náročných životních okolností. Dimenze fyzického zdraví je zároveň nejvýše váženou složkou Indexu individuální resilience (IIR), a to s podílem 20 %. Odráží tak nejen přímý vliv na každodenní fungování, ale také svou roli jako vstupní brány k dalším oblastem, jako je psychické zdraví, adaptabilita, docednosti či dlouhodobá sociální participace.

    Odolnost se v posledních letech stává klíčovým tématem společenských věd, veřejných politik i psychologie. A to zejména v době dlouhodobé nejistoty, demografických změn a rostoucích tlaků na veřejné zdraví. Zatímco mnoho výzkumů se zaměřuje na odolnost na úrovni společnosti či institucí, stále více se ukazuje, že odolnost jednotlivce je pro celkovou schopnost společnosti zvládat krize stejně zásadní. Ovlivňuje, jak lidé pracují se stresem, jak si udržují funkčnost a jak se dokážou vracet do rovnováhy tváří v tvář životním změnám.

    Fyzické zdraví v tomto procesu hraje ústřední roli. Schopnost reagovat na výzvy, zvládat každodenní aktivity a zotavovat se z obtíží je pevně spjata s tělesnou kondicí, funkční kapacitou a celkovou vitalitou. Chronická onemocnění, únava či omezená fyzická zdatnost mohou oslabovat copingové zdroje a snižovat adaptabilitu. Naopak dobré zdraví podporuje psychickou stabilitu, energetickou hladinu i dlouhodobou výkonnost.

    V době rostoucí zátěže zdravotního systému, nárůstu civilizačních nemocí, stárnutí populace a zvyšujících se nároků na psychické zdraví je porozumění fyzické dimenzi resilience stále důležitější. Tento článek se proto zaměřuje na fyzické zdraví jako klíčový komponent individuální resilience v České republice a vychází z výsledků Indexu individuální resilience (IIR), aby prozkoumal vztah mezi zdravotním stavem, životním stylem a schopností odolávat zátěži.

    Metodologie

    Design a vzorek

    Studie použila kvantitativní, průřezový a komparativní design. Cílovou populaci tvořili jednotlivci ve věku 16–75 let. Reprezentativní vzorky byly získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C) a na Slovensku, v Německu a ve Švédsku (každé N = 1 000; CAWI; sběr dat 31. července – 20. srpna 2025 agenturou Talk Online Panel).

    Konstrukce indexu

    IIR byl konstruován jako součet 60 otázek v rámci osmi dimenzí (maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů). Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Sociodemografické proměnné (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly do indexu zahrnuty. Dimenze a jejich váhy byly následující:

    Hodnoty, které uznává (14 %), důvěra v instituce (7 %), soudržnost (6 %), adaptabilita (18 %), duševní zdraví (11 %), dovednosti (6 %), materiální zabezpečení (18 %), fyzická aktivita a zdraví (20 %).

    Dimenze Zdraví

    Měla maximální možný počet 46 bodů a představuje nejvýznamnější složku indexu. Zahrnuje jak oblasti fyzického zdraví, tak životní styl a každodenní návyky, které zdraví dlouhodobě ovlivňují (pohyb, kouření, užívání alkoholu a léků, chronická onemocnění či subjektivní hodnocení zdravotního stavu).

    Výsledky

    Česká republika vykazuje komplexní zdravotní profil, v němž se kombinují vysoké úrovně pohybové aktivity s významnými zdravotními riziky. Klíčové indikátory:

    Klíčové indikátory (Průměrné BMI, Fyzická aktivita, Hypertenze)

    Výsledky ukazují, že i když se průměrný respondent poměrně aktivně hýbe, populace zároveň čelí vysokým kardiometabolickým rizikům. Současná kombinace aktivního životního stylu s vysokým BMI a prevalencí hypertenze naznačuje, že strukturální faktory jako například stravovací návyky, sedavé pracovní prostředí či stres mohou neutralizovat benefity sportovní aktivity.

    Frekvence sportovní aktivity

    Sportovní aktivita představuje jeden z nejdůležitějších faktorů podporujících fyzické zdraví i celkovou odolnost. Na otázku „Kolikrát týdně se věnujete sportovní aktivitě alespoň 30 minut?“ odpovědělo 22 % respondentů, že se nehýbou vůbec. Naopak téměř 44 % respondentů uvádí, že sportuje alespoň třikrát týdně, což představuje velmi silný základ pro budování dlouhodobé fyzické i psychické odolnosti.

    Zajímavé jsou také rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Výrazně se liší míra sportování podle dosaženého vzdělání: mezi lidmi se základním vzděláním je 28 % těch, kteří necvičí vůbec, zatímco mezi vysokoškolsky vzdělanými je nesportujících jen 13 %.

    Sportovní aktivita respondentů podle dosaženého vzdělání (výstup z Power BI)

    Analýza také ukazuje, že i partnerský status souvisí s pravidelností sportovní aktivity. Nejvyšší podíl respondentů, kteří se vůbec nevěnují sportu, se objevuje u rozvedených a ovdovělých, kde nekoná žádnou fyzickou aktivitu přibližně třetina dotázaných. Naopak nezadaní a osoby, které žijí v trvalém vztahu, vykazují výrazně aktivnější životní styl, u těchto skupin je podíl nesportujících nejnižší.

    Frekvence sportovní aktivity podle typu partnerského vztahu (Power BI)
    Frekvence sportovní aktivity podle typu zaměstnání (Power BI)

    Tato data naznačují, že sportovní aktivita není v české populaci rovnoměrně rozprostřená. Pravidelné cvičení je spjato s faktory, jako je vzdělání, partnerský status či věk. Zatímco část populace sportuje několikrát týdně a pohyb je pro ni přirozenou součástí životního stylu, jiné skupiny vykazují výrazně nižší míru fyzické aktivity.

    Kouření a pití alkoholu

    Na otázku, zda kouří, odpovědělo 27 % respondentů kladně. Generačně se odpovědi příliš výrazně nelišily, vyrovnané odpovědi byli i podle pohlaví a povolání. Určitá specifika se však objevují v rámci sociálních skupin: nejméně kouří studenti (pouze 14 % odpovědělo, že kouří) a lidé žijící v manželství (22 %), zatímco nejvyšší podíl kuřáků se vyskytuje mezi zaměstnanci v soukromém sektoru (33 %).

    Kouření a pití podle generace (Power BI)

    Kouření a pití podle vztahu (Power BI)

    Kouření a pití podle typu zaměstnání (Power BI)

    Kouření a pití podle věku a pohlaví (Power BI)

    Onemocnění

    Prevalence vybraných chronických onemocnění: Většina respondentů (59 %) neuvádí žádné chronické onemocnění, zatímco nejčastější diagnózou je vysoký krevní tlak (26 %). Ostatní chronická onemocnění se vyskytují u menší, ale významné části populace 3–10 %).

    Generační rozložení onemocnění (Power BI)

    Subjektivní hodnocení zdravotního stavu

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví představuje důležitý doplňkový ukazatel, který často zachytí problémy dříve, než se projeví ve formě diagnózy. Data z dotazníkového šetření ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými socioekonomickými skupinami.

    Největší část respondentů hodnotí svůj zdravotní stav jako dobrý nebo ucházející. Zajímavé jsou však disproporce podle příjmu a typu zaměstnání. Odpověď „velmi špatný zdravotní stav“ se objevuje výhradně u důchodců a nezaměstnaných.

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví podle příjmu a podle typu zaměstnání (Power BI)

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví podle typu zaměstnání

    Významný je také generační rozdíl: mladší respondenti popisují své zdraví jako lepší, avšak s rostoucím věkem se subjektivní hodnocení postupně zhoršuje. To je očekávatelné, nicméně zajímavé je, že v některých starších generacích přetrvává relativně pozitivní vnímání zdraví i navzdory vyššímu výskytu chronických onemocnění. To může odrážet adaptaci na zdravotní omezení nebo kulturní rozdíly ve způsobu, jakým lidé o svém zdraví mluví.

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví podle věku a pohlaví (Power BI)

    Diskuze

    Dimenze zdraví představuje kombinaci silných i slabých stránek vytvářející charakteristický „dvojí obraz“ českého zdraví: na jedné straně vysoká míra sportovní aktivity a relativně dobré subjektivní hodnocení vlastního zdraví, na straně druhé přetrvávající zátěž chronickými onemocněními, nadváhou, stresem a škodlivými návyky.

    Pozitivní vzorce chování, především pravidelná sportovní aktivita, tvoří silný ochraný faktor. Skutečnost, že téměř polovina populace cvičí alespoň třikrát týdně, představuje významný kapitál pro budoucí zdraví i odolnost. V některých skupinách, zejména u vysokoškolsky vzdělaných, je aktivní životní styl již kulturní normou. Tato data naznačují, že česká populace má solidní základnu, na které lze stavět preventivní strategie, programy aktivního stárnutí či podporu zdraví.

    Současně je však patrné, že sportovní aktivita není rozprostřena rovnoměrně. Nízká míra pohybu mezi méně vzdělanými, ekonomicky zranitelnými skupinami nebo u osob v horším zdravotním stavu vytváří potenciál pro prohlubování nerovností. Tyto rozdíly mají zásadní význam: pravidelný pohyb nejen snižuje zdravotní rizika, ale přímo posiluje další dimenze odolnosti, jako je psychická pohoda či adaptační schopnosti.

    Dalším zásadním tématem je kouření a další rizikové chování, které i přes pokles v posledních letech zůstává pevnou součástí českého zdravotního profilu. Přibližně čtvrtina populace stále kouří, přičemž významné rozdíly se objevují podle sociální situace a typu zaměstnání. To ukazuje, že návyky spojené se životním stylem jsou citlivé na stres, pracovní prostředí a socio-ekonomické podmínky.

    Závěr

    Celkově lze říci, že fyzické zdraví české populace představuje směs silných stránek i zřetelných zranitelností. Češi se ve velké míře pravidelně hýbou, téměř polovina populace sportuje alespoň třikrát týdně a většina hodnotí svůj zdravotní stav jako dobrý. Tyto dva ukazatele vytvářejí solidní základ pro individuální odolnost a potvrzují, že široká část populace aktivně pečuje o své zdraví.

    Současně se však stále výrazně projevují sociální rozdíly: nižší vzdělání, nižší příjem či nezaměstnanost souvisejí s menší mírou pohybové aktivity, častějším kouřením a horším subjektivním hodnocením zdravotního stavu. Tyto faktory oslabují schopnost vyrovnávat se se zátěží a mohou dlouhodobě snižovat celkovou odolnost společnosti. Výsledky indexu tak ukazují, že fyzické zdraví je v České republice významnou, avšak zatím ne zcela stabilní oporou individuální resilience.

    Kompletní interaktivní dashboard si můžete prohlédnout ZDE.

    Čtěte také: Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?

    Reference

    Bristow, G. and Healy, A. (2018). Innovation and Regional Economic Resilience: An Exploratory Analysis. Annals of Regional Science, 60(2), 265–284. doi.org/10.1007/s00168-017-0841-6.

    Crowne, D. P., and Marlowe, D. (1960). Marlowe-Crowne Social Desirability Scale (M-C SDS). APA PsycTests. https://doi.org/10.1037/t05257-000

    Fjäder, Christian. (2014). The nation-state, national security and resilience in the age of globalisation. Resilience, 2:2, 114-129. doi.org/10.1080/21693293.2014.914771.

    Friborg, O. (2005). Validation of a scale to measure resilience in adults. Department of Psychology Faculty of Social Sciences University of Tromsø.

    Hjemdal, O. et al. (2015). The cross-cultural validity of the Resilience Scale for Adults: a comparison between Norway and Brazil. BMC Psychology, 3:18. doi:10.11866/s40359-015-0076-1.

  • Mezinárodní srovnání

    Mezinárodní srovnání

    Tato studie představuje Index individuální resilience (IIR) jako
    multidimenzionální nástroj určený k měření osobní odolnosti a porovnává úroveň odolnosti ve čtyřech evropských zemích: České republice, Slovensku, Německu a Švédsku.


    Odolnost se stala stále důležitějším pojmem ve společenských vědách, veřejné politice i psychologii, zejména v kontextu globální nejistoty, sociální fragmentace, ekonomické nestability a rostoucích problémů duševního zdraví. Existující literatura se zaměřuje převážně na makroúroveň – tedy na to, jak státy, instituce nebo ekonomické systémy reagují na krize. Odolnost však existuje i na mikroúrovni a ovlivňuje, jak jednotlivci zvládají obtíže, adaptují se na změny a udržují si psychickou pohodu i přes stres a narušení.

    Pochopení klíčových faktorů individuální odolnosti je proto zásadní, zejména v době pandemických hrozeb, geopolitických konfliktů, klimatických rizik a společenské polarizace. Systematické a srovnatelné měření odolnosti však zůstává metodologickou výzvou. Tento článek navrhuje nový analytický nástroj, Index individuální resilience (IIR), a aplikuje jej v mezinárodním srovnání ČR, SR, Německa a Švédska. Cílem je nejen měřit úroveň odolnosti, ale také zkoumat sociální, zdravotní a institucionální faktory, které ji v různých kulturních kontextech ovlivňují.

    Metodologie

    Design a vzorek

    Studie použila kvantitativní, průřezový a komparativní design. Cílovou populaci tvořili jednotlivci ve věku 16–75 let. Reprezentativní vzorky byly získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C) a na Slovensku, v Německu a ve Švédsku (každé N = 1 000; CAWI; sběr dat 31. července – 20. srpna 2025 agenturou Talk Online Panel).

    Konstrukce indexu

    IIR byl konstruován jako součet 60 otázek v rámci osmi dimenzí (maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů). Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Sociodemografické proměnné (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly do indexu zahrnuty. Dimenze a jejich váhy byly následující:

    Hodnoty, které uznává (14 %), důvěra v instituce (7 %), soudržnost (6 %), adaptabilita (18 %), duševní zdraví (11 %), dovednosti (6 %), materiální zabezpečení (18 %), fyzická aktivita a zdraví (20 %).

    Dimenze

    Proporční alokace by znamenala váhu 12,5 % na dimenzi, skutečné váhy se však pohybují mezi 6–20 %. Tato struktura odráží empirický význam jednotlivých oblastí. Index je vyvážen mezi objektivními faktory (fyzické zdraví, materiální zabezpečení, praktické dovednosti, tvořící 55 %) a subjektivními a psychosociálními aspekty (hodnoty, důvěra, koheze, adaptabilita, zbývajících 45 %).

    Toto rozdělení umožňuje, aby index odrážel jak hmatatelné životní podmínky, tak psychologické zdroje zvládání, a vyhnul se nadměrnému zdůraznění buď čistě materiálních, nebo čistě subjektivních ukazatelů.

    Analýza

    Použity byly deskriptivní statistiky a mezinárodní srovnání (aritm. průměr, medián, min–max). Sekundární analýzy zahrnovaly ukazatele BMI, WHO-5, fyzické aktivity a důvěry.

    Výsledky

    Celková úroveň odolnosti

    Průměrné hodnoty IIR: CZ = 102; SK = 97; DE = 100; SWE = 104. Rozpětí skóre 10–197 bodů ukazuje značnou individuální variabilitu.

    Největší rozdíly mezi zeměmi byly v důvěře v instituce (SWE 50,7 vs. SK 37,3) a v oblasti dovedností/adaptability (Švédsko nejvyšší). Ačkoli se celkové skóre odolnosti ve čtyřech zemích zdá být relativně podobné, tato podobnost neznamená, že profily odolnosti jsou totožné. Naopak, srovnatelná celková skóre IIR vznikají z odlišných kombinací silných a slabých stránek v jednotlivých zemích. Tyto vzorce ukazují, že odolnost může být budována různými cestami, přičemž jednotlivé země se opírají o odlišné soubory faktorů formovaných jejich historickou zkušeností, sociální strukturou a kulturními normami.

    Zdraví a životní styl

    Zdravotní stav je zásadní součástí odolnosti jedince, protože přímo ovlivňuje schopnost člověka zvládat stres, udržovat produktivitu a zotavovat se z obtížných situací. Proto Index individuální resilience zahrnuje jak ukazatele fyzického zdraví, tak i behaviorální ukazatele související se životním stylem.

    Výsledky týkající se indexu tělesné hmotnosti (BMI) ukazují, že všechny čtyři země se v průměru nacházejí v pásmu nadváhy. Švédsko (průměrný BMI 25,9) je nejblíže horní hranici normálního rozmezí, následují Česká republika (26,6) a Německo (27,0), zatímco Slovensko (27,3) vykazuje nejvyšší hodnoty. Tato zjištění naznačují, že zdravotní rizika spojená s tělesnou hmotností představují zejména ve střední Evropě významný problém. Přestože si Švédsko vede o něco lépe, rostoucí prevalence nadváhy a obezity představuje dlouhodobou výzvu pro veřejné zdraví v celé Evropě s důsledky pro dlouhodobou odolnost populace a udržitelnost zdravotních systémů.

    Fyzická aktivita, významný ochranný faktor pro fyzické i duševní zdraví, vykazuje mezi zeměmi větší rozdíly. Podíl respondentů věnujících se sportu nebo cvičení alespoň třikrát týdně byl nejvyšší ve Švédsku (46 %), těsně následovaný Českou republikou (44 %). Německo (37 %) vykazuje střední úroveň aktivity, zatímco Slovensko (31 %) má nejnižší podíl. To naznačuje, že zdravé životní návyky mohou v případě České republiky sloužit jako kompenzační zdroj odolnosti, a to i navzdory relativně vysokým hodnotám BMI.

    Fyzická aktivita – (1 z 8 dimenzí)
    Fyzická aktivita ≥3× týdně: CZ 44 %, SK 31 %, DE 37 %, SWE 46 %.

    Zdravotní stav byl dále analyzován prostřednictvím prevalence vybraných chronických diagnóz. Hypertenzi uvedlo 18 % respondentů ve Švédsku, zatímco v České republice, na Slovensku a v Německu to bylo 26–27 %. Výskyt psychologických nebo psychiatrických diagnóz vyžadujících léčbu byla nejnižší na Slovensku (6 %) a v České republice (7 %), ale výrazně vyšší v Německu (14 %) a ve Švédsku (12 %). Tato zjištění pravděpodobně odrážejí rozdíly ve využívání zdravotní péče, frekvenci diagnostikování a míře stigmatizace duševního zdraví, spíše než čistě epidemiologické rozdíly

    Diagnózy

    Diagnózy: Hypertenze: CZ 26 %, SK 27 %, DE 26 %, SWE 18 %. Psych. Diagnóza vyžadující léčbu: CZ 7 %, SK 6 %, DE 14 %, SWE 12 %.

    Adaptabilita a dovednosti

    Adaptabilita a praktické dovednosti představují klíčové složky individuální odolnosti, protože určují schopnost člověka pružně reagovat na měnící se podmínky, využívat nové příležitosti a fungovat samostatně v nejistých či krizových situacích. Tato dimenze kombinuje behaviorální ukazatele, strategie připravenosti a kompetence relevantní pro zvládání společenských a ekonomických výzev.

    Výrazný mezinárodní rozdíl se projevil v úrovni znalosti angličtiny, která slouží jako zástupný ukazatel kognitivní flexibility a globální propojenosti. Podíl respondentů, kteří uvádějí „dobrou“ znalost angličtiny, byl jednoznačně nejvyšší ve Švédsku (85 %), následovaný Německem (54 %), zatímco v České republice (33 %) a na Slovensku (27 %) byly hodnoty výrazně nižší.

    Jednotnější vzorec byl zaznamenán u vlastnictví řidičského průkazu, kde se hodnoty ve všech čtyřech zemích pohybovaly v rozmezí 73–81 %. To naznačuje obecně vysokou úroveň mobility v evropském kontextu, která jednotlivcům umožňuje v případě potřeby relokaci za prací nebo bezpečím.

    Chování spojené s připraveností na krizové situace bylo dále analyzováno prostřednictvím ukazatele hotovostních rezerv uchovávaných v domácnosti, který se mezi zeměmi výrazně lišil. Slovensko (48 %) a Česká republika (41 %) vykázaly nejvyšší podíl domácností s finanční rezervou v hotovosti, zatímco Německo (24 %) a Švédsko (17 %) dosáhly výrazně nižších hodnot. Tyto výsledky odrážejí kulturně specifické strategie řízení rizik.

    Soudržnost a podpora

    Soudržnost a mezilidská důvěra představují zásadní složky odolnosti, protože odrážejí schopnost jednotlivců čerpat neformální podporu a zapojovat se do kooperativního chování v době obtíží. Data ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

    Obecná důvěra, měřená souhlasem s tvrzením „většině lidí lze důvěřovat“, byla nejvyšší ve Švédsku (39 %), následována Německem (30 %) a Českou republikou (27 %), zatímco na Slovensku byla nejnižší (14 %). Tento vzorec odpovídá širším evropským trendům, které ukazují vyšší úroveň sociální důvěry v severských zemích ve srovnání se střední a východní Evropou. Nízká úroveň mezilidské důvěry může omezovat ochotu spolupracovat mimo úzké sociální okruhy a může bránit posilování odolnosti na komunitní úrovni.

    Tvrzení: Většině lidí je možno důvěřovat: CZ 27 %, SK 14 %, DE 30 %, SWE 39 %.

    Velikost podpůrné sociální sítě byla hodnocena podle počtu osob, na které se respondenti mohou spolehnout v náročných životních situacích. Podíl osob uvádějících 3–5 potenciálních pomocníků byl přibližně stejný v České republice (38 %) a Německu (38 %), o něco nižší ve Švédsku (34 %) a nejnižší na Slovensku (29 %). Ve všech čtyřech zemích uvedla pouze menšina respondentů, že má k dispozici šest nebo více spolehlivých pomocníků, což naznačuje, že širší podpůrné sítě jsou relativně vzácné.

    3–5 lidí, na které se lze spolehnout: CZ 38 %, DE 38 %, SWE 34 %, SK 29 %.

    Celkově se Slovensko v této dimenzi jeví jako nejzranitelnější, neboť vykazuje jak nejnižší míru mezilidské důvěry, tak nejmenší sociální podpůrné sítě. Naopak Švédsko vykazuje nejvyšší úroveň generalizované důvěry, i když podpůrné sítě nejsou nutně rozsáhlejší, což naznačuje spíše institucionalizovaný než rodinně založený model sociální podpory. Česká republika a Německo odrážejí střední úroveň koheze, kde praktické podpůrné sítě kompenzují poněkud nižší míru generalizované důvěry. Tato zjištění naznačují, že přestože sociální koheze přispívá k odolnosti, její kulturní formy a mechanismy se mohou mezi zeměmi výrazně lišit, od důvěrou podmíněné koheze ve Švédsku po příbuzensky založenou podporu ve střední Evropě.

    Institucionální důvěra

    Nejvyšší důvěra byla ve všech zemích stabilně připisována záchranným složkám a hasičům (8,0–8,6/10) a také zaměstnavatelům; naopak politické instituce (vláda) vykazovaly napříč státy nejnižší úroveň důvěry.

    Švédsko dosahovalo nejvyšších hodnot celkové institucionální důvěry, což odráží silnou důvěru ve veřejné instituce, správu věcí veřejných a občanskou infrastrukturu. Následovalo Německo a Česká republika s podobně střední úrovní důvěry, což naznačuje dílčí důvěru v klíčové instituce, avšak zároveň určitou míru skepticismu, zejména vůči politickým orgánům. Nejnižší důvěra v instituce byla zaznamenána na Slovensku, kde respondenti vyjadřovali omezenou důvěru nejen v politické instituce, ale také — i když v menší míře — v justici a veřejnou správu.

    Ve všech zemích byly nejdůvěryhodnějšími institucemi záchranné a pohotovostní služby, včetně zdravotnické záchranné služby a hasičů, které získaly velmi vysoké hodnocení (8,0–8,6 na desetibodové škále). Zaměstnavatelé se rovněž umisťovali vysoko, což naznačuje, že okamžité a konkrétní instituce mají větší důvěryhodnost než abstraktní či vzdálené politické orgány. Naopak parlamentní instituce a národní vlády dosáhly nejnižšího hodnocení ve všech sledovaných zemích, což potvrzuje širší evropský trend poklesu důvěry v tradiční politiku.

    Diskuse

    Index individuální resilience (IIR) je založen na kombinaci osmi dimenzí (hodnoty, které jedinec uznává, důvěra v instituce, soudržnost, adaptabilita, duševní zdraví, dovednosti, materiální zabezpečení, fyzická aktivita a zdraví). Největší mezinárodní rozdíly se objevují v institucionální důvěře a jazykových/dovednostních profilech. Český profil ukazuje relativně dobré zdraví a zabezpečení, ale nižší institucionální důvěru, což podporuje sebe-spoléhání, ale může oslabit kolektivní reakce na krize.

    Závěr

    Odolnost je multidimenzionální konstruktem ovlivněným zdravotními, materiálními a socio-institucionálními faktory. Výsledky ukazují jak mezinárodní rozdíly, tak velkou intra-populační variabilitu. Tyto poznatky potvrzují, že odolnost není pouze osobní vlastnost ale je formována širším socioekonomickým a kulturním prostředím.

    Čtěte také: Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?

    Reference:

    Bristow, G. and Healy, A. (2018). Innovation and Regional Economic Resilience: An Exploratory Analysis. Annals of Regional Science, 60(2), 265–284. doi.org/10.1007/s00168-017-0841-6.

    Crowne, D. P., and Marlowe, D. (1960). Marlowe-Crowne Social Desirability Scale (M-C SDS). APA PsycTests. https://doi.org/10.1037/t05257-000

    Fjäder, Christian. (2014). The nation-state, national security and resilience in the age of globalisation. Resilience, 2:2, 114-129. doi.org/10.1080/21693293.2014.914771.

    Hjemdal, O. et al. (2015). The cross-cultural validity of the Resilience Scale for Adults: a comparison between Norway and Brazil. BMC Psychology, 3:18. doi:10.11866/s40359-015-0076-1.

    Friborg, O. (2005). Validation of a scale to measure resilience in adults. Department of Psychology Faculty of Social Sciences University of Tromsø.

    The Fund for Peace. (2022). State Resilience Index Dashboard. (Accessed: 16 June 2025). Available at: https://fundforpeace.org/SRI/dashboard.html.