Solvo

Rubrika: Policy paper

  • Štěstí a odolnost: dvě stránky prosperující společnosti

    Štěstí a odolnost: dvě stránky prosperující společnosti

    6–9 minut

    V posledních letech se globální i národní studie stále více zaměřují nejen na ekonomickou výkonnost, ale také na psychologickou a sociální pohodu jednotlivců a společností. V tomto kontextu vystupují do popředí dva důležité výzkumné směry:

    World Happiness Report: dlouhodobě zavedený globální ukazatel subjektivní životní spokojenosti napříč zeměmi.

    Index individuální resilience (Index of Individual Resilience, IIR) Institutu Solvo: nový přístup zkoumající, jak jednotlivci a společnosti zvládají nejistotu, stres a změny.

    Společně tyto dva výzkumné přístupy poskytují komplementární pohled na to, jak lidé prožívají svůj život a jak se vyrovnávají s výzvami, a zároveň naznačují, jak mohou společnosti posilovat podmínky podporující jak štěstí, tak odolnost.

    Co nám říká World Happiness Report


    World Happiness Report je každoročně publikovaná, mezinárodně uznávaná studie, která porovnává země podle toho, jak šťastní se cítí jejich obyvatelé. Vychází z dat průzkumu Gallup World Poll. Mezi klíčové ukazatele patří:

    hodnocení životní spokojenosti (na škále 0–10),

    faktory spojené se štěstím, jako jsou HDP na obyvatele, sociální opora, očekávaná délka zdravého života, svoboda rozhodovat o vlastním životě, štědrost a vnímání korupce,

    dlouhodobá data umožňující sledovat vývoj v čase.

    Výsledky ukazují, že celkovou životní pohodu neurčuje pouze příjem, ale také pocit sounáležitosti, důvěra ve společnosti a osobní svoboda.

    Hodnocení životní spokojenosti (tříletý průměr) v roce 2024:

    Slovensko: 6,221 (50. místo)

    Švédsko: 7,345 (4. místo)

    Česko: 6,775 (20. místo)

    Německo: 6,753 (22. místo)

    Na rozdíl od pouhého měření subjektivní spokojenosti se tento přístup zaměřuje na to, jak dobře jsou lidé schopni zvládat stres, přizpůsobovat se změnám a udržovat stabilitu i v obtížných situacích. Tyto schopnosti jsou v dnešní turbulentní době stále důležitější. Index odolnosti (IIR) je založen na dotazníkových odpovědích jednotlivců v jednotlivých zemích, přičemž národní skóre představují průměr těchto individuálních hodnocení. Mezi sledovanými zeměmi se objevují výrazné rozdíly. Respondenti ve Švédsku vykazují v průměru vyšší úroveň odolnosti než respondenti v Německu, na Slovensku a v České republice.

    Proč je důležité tyto dva pohledy spojovat

    Štěstí i odolnost jsou důležitými ukazateli prosperující společnosti, ale odpovídají na odlišné otázky. Zatímco World Happiness Report se zaměřuje na to, jak lidé hodnotí svůj život a jak se subjektivně cítí, Index odolnosti sleduje zdroje a schopnosti, které lidem umožňují zvládat stres a životní výzvy. Spojení těchto perspektiv umožňuje jít nad rámec jednoduchého měření životní spokojenosti a lépe pochopit nejen to, jak jsou lidé šťastní v současnosti, ale také nakolik jsou připraveni udržet si svou životní pohodu v podmínkách nejistoty a změn.

    Trendy subjektivní pohody lze analyzovat pomocí dat World Happiness Report, zejména při srovnání hodnot životní spokojenosti v letech 2011, 2019 a 2024 ve Švédsku, České republice, na Slovensku a v Německu. Tyto výsledky lze interpretovat ve spojení s poznatky Indexu odolnosti, což umožňuje komplexnější hodnocení životní spokojenosti i odolnosti společnosti. Ve sledovaném období – zahrnujícím období před krizemi, těsně před pandemií i období po ní – se mezi jednotlivými zeměmi objevují odlišné trajektorie vývoje životní spokojenosti.

    Švédsko vykazuje dlouhodobě vysokou a mimořádně stabilní úroveň životní spokojenosti, která se mezi roky 2011 (7,379), 2019 (7,354) a 2024 (7,345) téměř nezměnila. Tento vývoj naznačuje vysokou stabilitu subjektivní pohody v čase. Česká republika vykazuje odlišný trend: mezi lety 2011 (6,360) a 2019 (6,911) došlo k výraznému zlepšení, následovanému mírným poklesem na hodnotu 6,775 v roce 2024. Slovensko vykazuje podobný vývoj – zlepšení z hodnoty 5,657 v roce 2011 na 6,281 v roce 2019, následované mírným poklesem na 6,221 v roce 2024. Přestože pokles po roce 2019 není výrazný, mezinárodní umístění Slovenska se výrazně zhoršilo, když země klesla z 37. na 50. místo. To naznačuje, že jiné země zaznamenaly rychlejší zlepšení. Nejvýraznější pokles po roce 2019 zaznamenalo Německo. Po růstu z hodnoty 6,572 v roce 2011 na 7,076 v roce 2019 kleslo hodnocení životní spokojenosti v roce 2024 na 6,753.

    Souhrnně lze vývoj po roce 2019 chápat jako přibližný ukazatel toho, co lze označit jako „odolnost štěstí“ v rámci metodiky World Happiness Report. Tímto pojmem zde označujeme schopnost udržet stabilní úroveň subjektivní životní spokojenosti i v období významných společenských otřesů, jako byla pandemie COVID-19, energetická krize nebo období zvýšené inflace. Podle tohoto kritéria se jako nejodolnější jeví Švédsko, zatímco Německo vykazuje největší pokles. Česká republika a Slovensko se nacházejí mezi těmito dvěma póly.

    Faktory rozdílů ve štěstí a odolnosti
    Pro lepší pochopení rozdílů v životní spokojenosti je užitečné zaměřit se na jednotlivé vysvětlující faktory uváděné ve World Happiness Report. WHR rozkládá hodnocení životní spokojenosti na několik složek, mezi které patří HDP na obyvatele, sociální opora, očekávaná délka zdravého života, svoboda rozhodovat o vlastním životě, štědrost a vnímání korupce. Mezi sledovanými zeměmi se nejvýraznější kontrast objevuje mezi Českou republikou a Slovenskem.

    Přestože obě země sdílejí podobný historický vývoj i ekonomickou strukturu, data WHR ukazují výrazné rozdíly v přínosu svobody a zdraví k celkovému hodnocení životní spokojenosti. V roce 2024 byl příspěvek vnímané svobody rozhodovat o vlastním životě výrazně vyšší v České republice (0,916) než na Slovensku (0,704). Podobně očekávaná délka zdravého života přispívala hodnotou 0,658 v České republice oproti 0,547 na Slovensku. Naopak rozdíly v HDP na obyvatele a sociální opoře jsou mezi oběma zeměmi relativně malé. Tyto výsledky naznačují, že rozdíl v subjektivní životní spokojenosti mezi Českou republikou a Slovenskem je dán méně materiálními podmínkami a více souvisí s pocitem osobní autonomie a zdravotními faktory.

    Výsledky Indexu odolnosti poskytují k tomuto zjištění doplňující perspektivu. Slovensko dosahuje ze čtyř sledovaných zemí nejnižšího celkového skóre odolnosti (průměr IIR = 97) a vykazuje slabší výsledky zejména v oblasti sociální soudržnosti a důvěry. Pouze 14 % respondentů na Slovensku souhlasí s tvrzením, že „většině lidí lze důvěřovat“, zatímco v České republice je to 27 %, v Německu 30 % a ve Švédsku 39 %.

    Tyto rozdíly v sociální důvěře a soudržnosti odpovídají zjištěním WHR: nižší vnímaná svoboda a osobní autonomie často souvisejí s nižší důvěrou v ostatní lidi i instituce a s nižším pocitem kontroly nad vlastním životem.

    Navzdory velmi podobným hodnotám životní spokojenosti v roce 2024 (6,775 v České republice a 6,753 v Německu) vykazují tyto dvě země odlišné profily odolnosti. Podle analýzy IIR kombinuje Česká republika relativně příznivou úroveň fyzické aktivity a materiálního zabezpečení s nižší úrovní obecné i institucionální důvěry. Tento profil může podporovat strategie individuální soběstačnosti, které posilují schopnost jednotlivců zvládat obtížné situace, ale mohou zároveň omezovat koordinovanou kolektivní reakci během systémových krizí.

    Rozdíly ilustrují také ukazatele životního stylu. Podíl respondentů, kteří sportují alespoň třikrát týdně, dosahuje v České republice 44 %, což je hodnota blízká Švédsku (46 %) a výrazně vyšší než na Slovensku (31 %). Německo se nachází mezi těmito hodnotami s 37 %. Zdravý životní styl tak může v českém prostředí představovat důležitý kompenzační zdroj resilience.

    Ze všech analyzovaných zemí vykazuje Švédsko nejsilnější soulad mezi vysokou životní spokojeností a vysokou úrovní odolnosti. V rámci WHR dosahuje velmi dobrých výsledků zejména v oblasti očekávané délky zdravého života, vnímané svobody rozhodování a nízkého vnímání korupce. Tyto faktory odrážejí širší společenské prostředí charakterizované stabilními institucemi, vysokou sociální důvěrou a efektivní správou.

    IIR tento obraz potvrzují. Švédsko dosahuje nejvyššího celkového skóre odolnosti (průměr IIR = 104) a vyniká zejména v oblasti institucionální důvěry a adaptačních dovedností. Výrazným příkladem je znalost angličtiny, kterou jako „dobrou“ uvádí 85 % respondentů ve Švédsku, ve srovnání s 54 % v Německu, 33 % v České republice a 27 % na Slovensku. Tyto kompetence lze chápat jako indikátory kognitivní flexibility, globální propojenosti a schopnosti přizpůsobit se měnícím se ekonomickým a sociálním podmínkám.

    Německo vykazuje poněkud odlišný profil. Podle rozkladu faktorů ve World Happiness Report dosahuje dobrých výsledků v oblasti ekonomické výkonnosti, zdraví i kvality institucí. Přesto však mezi sledovanými zeměmi zaznamenalo největší pokles životní spokojenosti po roce 2019.Data o odolsnoti naznačují možné vysvětlení v oblasti duševního zdraví. Podíl respondentů s psychologickou či psychiatrickou diagnózou vyžadující léčbu dosahuje v Německu 14 %, zatímco ve Švédsku 12 %, v České republice 7 % a na Slovensku 6 %. Tyto rozdíly mohou částečně souviset s odlišnou dostupností zdravotní péče či diagnostickými postupy, přesto však zdůrazňují význam duševní pohody jako důležité složky resilience i subjektivní životní spokojenosti.

    Čtěte také Když přijde krize, jde se na AC/DC

    https://solvo.com

    Propojení štěstí a odolnosti


    Srovnání výsledků World Happiness Report a Indexu individuální odolnosti ukazuje komplementární charakter obou přístupů. WHR primárně měří výsledky a makrostrukturální souvislosti životní pohody, zatímco IIR zachycuje mikroúroveň schopností jednotlivců zvládat stres a přizpůsobovat se změnám.

    Mezi oběma přístupy lze identifikovat několik koncepčních paralel. Materiální zabezpečení v IIR odpovídá ekonomickému pilíři HDP ve WHR. Fyzické zdraví a životní styl souvisejí s ukazatelem očekávané délky zdravého života. Sociální soudržnost a podpůrné sítě odpovídají dimenzi sociální opory, zatímco důvěra v instituce souvisí s vnímáním korupce a kvalitou správy. Adaptabilita a dovednosti pak přispívají k pocitu osobní svobody a schopnosti orientovat se v měnícím se světě.

    Přestože tyto ukazatele nejsou totožné, odrážejí překrývající se dimenze společenské pohody a odolnosti.

  • Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?

    Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?


    Autorem textu je Analytický tým Solva.

    Polsko dosahuje v našem výzkumu nejvyšší hodnoty individuální odolnosti ze všech sledovaných zemí*. Přesto vykazuje nízkou důvěru v instituce a nižší životní spokojenost. Jak je možné, že společnost může být zároveň silná i nedůvěřivá?

    Jak je společnost důvěřivá?

    Polsko dosahuje v Indexu odolnosti průměrné hodnoty 105 bodů, nejvíce ze všech sledovaných zemí. Nejde přitom o marginální rozdíl, Poláci zároveň vykazují nejvyšší podíl skutečně vysoce odolných jedinců (6, 2 % nad hranicí 146 bodů). Na první pohled by se dalo očekávat, že taková společnost bude zároveň spokojená a stabilní. Data ale ukazují opak.

    Poláci mají nejnižší životní spokojenost ze sledovaných zemí (5,8 z 10). Zároveň jejich materiální zajištění je slabší než například v Česku. Odolnost tedy v jejich případě nevychází z komfortu, ale spíše z adaptace na nejistotu.


    Překvapivě se ukazuje, že fyzická aktivita není hlavním zdrojem polské odolnosti. Až 37 % populace vůbec nesportuje, což je nejvíce ze všech sledovaných zemí. Přesto má Polsko nejvyšší podíl lidí bez diagnostikovaných onemocnění (63 %).

    Polsko vyniká v adaptabilitě, díky nejvyšší ochotě stěhovat se do zahraničí a s nejvyšším podílem lidí, kteří rádi zkoušejí nové věci. Také mají vysokou jazykovou vybavenost. To ukazuje na společnost, která je mentálně připravena na změnu, nikoli na její odmítání. Zajímavým paradoxem je, že Poláci nejsou jen odolní, ale také méně úzkostní než ostatní. Pouze 19 % z nich popisuje svět skrze strach, což je výrazně méně než v jiných sledovaných zemích. Naopak nejčastěji ze všech uvádějí zvědavost (38 %). Odolnost se zde tedy neprojevuje jako reakce na strach, ale spíše jako schopnost fungovat v prostředí nejistoty bez výrazné úzkosti.

    Čtěte také https://solvo.com

    Zatímco ve většině zemí je preference svobody a rovnosti vyrovnaná, v Polsku vítězí svoboda (62 %). Tento důraz na autonomii může být jedním z klíčových zdrojů odolnosti, lidé se spoléhají více sami na sebe než na systém. Navzdory vysoké odolnosti je důvěra v instituce v Polsku nízká: vláda, parlament i média patří mezi nejméně důvěryhodné. Výrazně vybočuje i nízká důvěra v zaměstnavatele. To naznačuje model společnosti, kde odolnost vzniká navzdory institucím, nikoli díky nim. Polsko ukazuje, že odolnost nemusí být výsledkem prosperity ani důvěry ve stát. Může vyrůstat z historické zkušenosti, kulturního důrazu na svobodu a schopnosti adaptace.

    Polsko tak nepředstavuje model „silného státu“, ale spíše model „silné společnosti“. Odolnost zde nevychází z institucí, ale z jednotlivců, jejich postojů a schopnosti adaptace.

    Metodologie

    Výzkum vychází z kombinace kvantitativních šetření realizovaných v pěti evropských zemích. V České republice byl sběr dat zajištěn agenturou SC&C na reprezentativním vzorku 1 235 respondentů ve věku 16–75 let kombinací metod CAWI a CAPI. Na Slovensku, v Německu a Švédsku byl sběr realizován prostřednictvím online panelu (TALK ONLINE PANEL), vždy na vzorku 1 000 respondentů.

    V případě Polska byla data sbírána odlišným způsobem a to prostřednictvím otevřeného online dotazníku (CAWI) na vzorku 991 respondentů. Sběr probíhal v delším časovém období a nebyl realizován přes panelovou agenturu. Tento metodologický rozdíl je důležité zohlednit při interpretaci výsledků. Zatímco data z ostatních zemí jsou založena na standardizovaných výběrových vzorcích, polský soubor může více odrážet aktivnější či více angažovanou část populace. Přesto rozsah dat i konzistence výsledků umožňují identifikovat robustní trendy, zejména v oblasti individuální odolnosti a adaptace.

    Sběr dat:

    Data collection CZ: SC&C spol. s r.o.

    N = 1 235 respondents aged 16 – 75

    Data collection period: 23. 5. – 29. 5. 2025

    CAWI = 620, CAPI = 615

    LOI: 20 – 35 minutes

    Data collection SK / DE / SWE: TALK ONLINE PANEL

    N = 1000 respondents aged 16 – 75 in each country

    Data collection period: 31. 7. – 20. 8. 2025

    CAWI

    LOI: 20 – 35 minutes

    Data collection PL: online questionnaire

    https://pl.odolnost.com/pl

    N = 991 respondents Data collection period: 20.10.2025 – 24.3.2026

    CAWI

    LOI: 20 – 35 minutes

  • Jsou Češi na hranici deprese a co s tím můžeme dělat?

    Jsou Češi na hranici deprese a co s tím můžeme dělat?

    Duševní zdraví je dnes velmi frekventované téma a představuje jednu z klíčových dimenzí individuální odolnosti, protože je zásadním ukazatelem schopnosti člověka zvládat stres, přizpůsobovat se nejistotě a udržet dlouhodobě stabilní fungování. V rámci Indexu individuální odolnosti (IIR) je dimenze duševního zdraví zahrnuta právě proto, že psychické rozpoložení ovlivňuje téměř všechny ostatní složky odolnosti, od fyzického zdraví, přes sociální vztahy až po schopnost činit rozhodnutí v krizových situacích. 

    Data institutu Solvo, která pocházejí z výzkumu realizovaného pomocí agentury SC&C a z online dotazníku Odolnost.cz jsou primárním zdrojem, umožňujícím nahlédnout pod povrch a popsat skutečný stav v populaci. 

    Subjektivní pohoda je přitom ze své podstaty obtížně měřitelná: pocity nelze zvážit ani přesně změřit jako kilogramy tělesného tuku. WHO-5 nabízí jednu z nejjednodušších, ale zároveň nejpřesněji validovaných cest, jak takové měření realizovat. Systematický přehled WHO-5 zahrnující více než dvě stě studií prokázal jeho vysokou citlivost, specificitu i použitelnost napříč populacemi a klinickými kontexty, a potvrzuje tak jeho důvěryhodnost pro populační výzkumy i screening duševního zdraví (Topp et al., 2014).

    Výsledky Solvo výzkumu ukazují výraznou polarizaci: Téměř čtvrtina respondentů dosahuje skóre 20 a více bodů, což znamená, že se v posledních dvou týdnech cítila převážně dobře, energicky a psychicky stabilně. Naopak třetina populace se nachází pod hranicí 13 bodů. Tito lidé vykazují zřetelně sníženou emoční pohodu a bylo by pro ně užitečné věnovat pozornost svému psychickému stavu, porozumět příčinám obtíží a případně vyhledat odbornou podporu. 

    Výsledky průzkumu získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C): 22 % populace dosahuje 20–25 bodů, 30 % dosahuje skóru méně než 13 bodů. Průměr: 15 bodů.

    Metodologie

    V rámci IIR tvoří dimenze duševní pohody 11 %, ale její skutečný dopad výrazně přesahuje numerickou váhu – psychické rozpoložení ovlivňuje téměř všechny ostatní složky odolnosti. V prostředí rostoucí společenské nervozity, nejistoty a chronického stresu se proto stává duševní zdraví jedním z nejspolehlivějších indikátorů individuální i kolektivní odolnosti. V řadě výzkumných prací je odolnost dokonce ztotožňována téměř výhradně s psychickou odolností, která je považována za její ústřední složku, kde odolnost je chápána jako proces úspěšného zvládání a návratu k fungování po zatížení (Southwick et al., 2014).

    Pro měření subjektivní psychické pohody využíváme sadu pěti otázek, které vychází z mezinárodně uznávaného WHO-5 Well-Being Indexu. Respondenti hodnotili, jak často pro ně platilo, že:

    „Cítil/a jsem se dobře.“

    „Byl/a jsem klidný/á a uvolněný/á.“

    „Byl/a jsem plný/á energie a zdravý/á.“

    „Probouzel/a jsem se svěží a odpočinutý/á.“

    „Během dne jsem dělal/a hodně věcí, které mě zajímají.“

    WHO-5 je krátký, sebehodnoticí nástroj vyvinutý World Health Organization (WHO), složený právě z pěti pozitivně formulovaných výroků zaměřených na aktuální psychické rozpoložení za uplynulé dva týdny. Hodnocení probíhá na Likertově škále od „nikdy“ po „vždy“, výsledné skóre (0–25) je jednoduché, srozumitelné a dobře porovnatelné mezi různými studiemi a populacemi.

    Tyto položky umožňují zkonstruovat profil každodenní psychické pohody a identifikovat rozdíly mezi skupinami populace (podle věku, pohlaví, vzdělání, socioekonomického postavení i životní situace). Hodnota pod 13 bodů podle WHO-5 signalizuje nízkou emoční pohodu a představuje doporučený cut-off pro screening depresivních symptomů. 

    Co zvyšuje pravděpodobnost dobrého duševního stavu?

    Analýza dat ukazuje několik významných faktorů, které jsou s dimenzí duševního zdraví silně spojeny:

    1. Finanční situace
    Duševní pohoda roste s výší příjmů.

    Výrazný zlom se objevuje přibližně na hranici 40 000 Kč hrubého měsíčně.

    Nejde o překvapení, finanční stabilita snižuje stres a podporuje pocit kontroly nad životem.

    Index WHO podle kategorií (0-12 bodů, 13-19 bodů a 20-25 bodů) dle příjmů (skupina 1: do 20 000 Kč, skupina 2: 20 001-40 000 Kč, skupina 3: 40 001 – 60 000 Kč, skupina 4: nad 60 000 Kč).

    2. Věk
    Mladší lidé vykazují vyšší hladinu wellbeingu.

    Navzdory veřejné debatě o psychických obtížích mladé generace platí, že jejich průměrná emoční pohoda je stále vyšší než u starších věkových skupin.

    Index WHO podle generací respondentů.

    3. Velikost obce

    Respondenti z menších obcí uvádějí lepší psychickou pohodu než obyvatelé velkých měst.

    Faktory mohou zahrnovat nižší tempo života, více sociálních kontaktů nebo nižší životní náklady.

    Index WHO podle velikosti obce respondentů.

    4. BMI

    Nižší BMI (tedy vyšší úroveň fyzické kondice) koreluje s vyšším duševním zdravím.

    Tyto faktory nejsou celé vysvětlení

    Zlepšení příjmu, změna místa bydliště nebo redukce hmotnosti sice mohou přispět k lepší duševní pohodě, ale vysvětlují jen část příběhu. Ta druhá, často důležitější polovina se odehrává v naší mysli: optimismus, subjektivní spokojenost se životem, pocit smyslu a orientace, vnitřní nastavení při zvládání nejistoty.

    Tento ukazatel však není jen technickým měřítkem. Lze jej číst jako indikaci širších dynamik duševní odolnosti, které jsou popsány v moderní psychologické a sociologické literatuře.

    A. Antonovsky: proč někteří lidé „plavou“ a jiní „tonou“ 

    Aaron Antonovsky ve své zásadní knize Unraveling the Mystery of Health (1987) popsal koncept salutogeneze a “sence of coherence” (SOC) — smysluplnosti, zvládnutelnosti a srozumitelnosti. Podle jeho teorie duševní odolnost vzniká tehdy, když člověk:

    • rozumí světu (comprehensibility) – události jsou pro něj pochopitelné a předvídatelné,
    • má zdroje situaci zvládnout (manageability) – věří, že disponuje prostředky k překonání nároků,
    • vidí ve svém jednání smysl (meaningfulness) – vnímá, že stojí za to investovat úsilí.

    Antonovsky obrátil pozornost od otázky „proč lidé onemocní“ k otázce „co umožňuje lidem zůstat zdravými, odolnými a funkčními i navzdory stresu a nepřízni“. Salutogeneze je tedy model orientovaný na zdroje zdraví, nikoli na rizika. Mezi zdroje patří mimo jiné smysluplné sociální vazby, pozitivní emoce, stabilita identity a přístup ke zdrojům pomoci.

    Tento teoretický rámec velmi dobře koresponduje s empirickými zjištěními výzkumu Solvo Institute. Analýza WHO-5 napříč populací ukazuje, že vyšší psychická pohoda se skutečně pojí s faktory, které Antonovsky popisuje jako klíčové všeobecné zdroje. 

    Empirická data Solvo tak potvrzují, že duševní pohoda není izolovaná veličina, ale integrální součást širšího ekosystému individuální odolnosti. Nejnižší hodnoty WHO-5 se objevují tam, kde je srozumitelnost světa nízká (vysoká míra nejistoty), zvládnutelnost oslabená (finanční stres, zdravotní omezení) a smysluplnost narušená (nízká životní spokojenost). Naopak tam, kde lidé deklarují vyšší optimismus, spokojenost nebo pocit životní orientace, wellbeing výrazně stoupá.

    Respondenti odpovídali na otázku: Když přemýšlíte o životě kolem Vás, která slova to nejlépe charakterizují. Respondenti mohli vybrat více odpovědí. Zde jsou výsledky por slova: Nerozumím tomu, co se děje; strach; nejistota; optimismus; nervozita; spokojenost. 

    Bessel van der Kolk: Tělo si pamatuje — propojení fyzické a psychické nepohody

    Bessel van der Kolk v knize The Body Keeps the Score (2014) dokládá, že:

    • schopnost prožívat radost a vitalitu je biologicky podmíněna.
    • trauma a chronický stres se „ukládají“ do tělesných procesů,
    • psychický stav je neoddělitelný od tělesné regulace (spánek, energie, napětí),

    Položky WHO-5 tyto mechanismy přímo odrážejí:

    „Probouzel/a jsem se svěží a odpočinutý/á“ — kvalita spánku je jedním z hlavních markerů trauma-related dysregulation,

    „Byl/a jsem plný/á energie“ — energetická deplece je nejčastější somatický projev psychického přetížení.

    V dotazníkovém šetření respondenti odpovídali na otázky kolik hodin denně průměrně spí, kolikrát týdně se věnují sportovní aktivitě, jak se cítí být celkově odolní proti stresu a jak by popsali svůj současný zdravotní stav. Zde jsou zvýrazněné odpovědi respondentů, kteří mají WHO index pod 13 bodů. 

    Korelace

    Korelační analýza potvrzuje, že dimenze duševního zdraví (WHO index) se napříč generacemi chová velmi stabilně. Ve všech věkových kohortách vykazuje dimenze duševního zdraví středně silnou pozitivní vazbu k celkovému indexu individuální odolnosti (IIR) – korelační koeficient se pohybuje zhruba kolem 0.5, a podobně konzistentní vztahy vidíme i vůči ostatním dimenzím.

    Diskuse: Odolnost jednotlivce, ale problém nás všech.

    Výsledky výzkumu Solvo Institute ukazují, že duševní zdraví české populace se nachází v kritickém bodě: významná část lidí vykazuje známky snížené emoční pohody, které odpovídají doporučenému cut-off pro screening depresivních symptomů. Polarizace mezi „vysokým wellbeingem“ a „hranicí deprese“ se přitom ukazuje napříč věkovými, vzdělanostními i socioekonomickými skupinami, což potvrzuje, že nejde o okrajový jev, ale o strukturální charakteristiku české společnosti.

    Přestože analýza identifikuje několik klíčových socioekonomických faktorů (příjem, velikost obce, BMI), potvrdilo se, že pouze část variability duševního zdraví lze vysvětlit „vnějšími“ proměnnými. Zbytek leží uvnitř — v tom, co Antonovsky nazývá sense of coherence, tedy v schopnosti rozumět světu, cítit se kompetentní jej zvládnout a nacházet v životě smysl.

    Právě tato vnitřní stránka odolnosti se stává rozhodující v době, kdy česká společnost čelí rostoucí nejistotě, ekonomickému tlaku i dlouhodobému stresu. WHO-5 tak v našem kontextu neslouží pouze jako screeningový nástroj, ale jako indikátor hlubších psychosociálních napětí: únavy, frustrace, ztráty orientace či narušené vitality, o nichž hovoří i Bessel van der Kolk v souvislosti s dopady chronického stresu na tělo i psychiku.

    Celkový obraz je dvojí. Za prvé, Česká republika má výraznou skupinu lidí (cca 22 %), kteří vykazují vysokou psychickou pohodu a představují významný rezervoár individuální odolnosti. Za druhé, téměř třetina populace žije s nízkým wellbeingem, který může — bez 

    adekvátní podpory — přerůstat do hlubších psychických obtíží. To představuje nejen zdravotní, ale i sociální a ekonomickou výzvu.

    Z výsledků vyplývá, že posilování duševní odolnosti musí být systematickou prioritou: nejen v oblasti zdravotnictví, ale také ve vzdělávání, na pracovním trhu a v komunitním životě. Investice do prevence, dostupné psychosociální podpory a programů posilujících smysl, sociální soudržnost a zvládací strategie mohou výrazně snížit počet osob v ohrožených skupinách a současně zvýšit kapacitu společnosti čelit budoucím krizím. Z výsledků vyplývá, že posilování duševní odolnosti musí být systematickou prioritou: nejen v oblasti zdravotnictví, ale také ve vzdělávání, na pracovním trhu a v komunitním životě. Investice do prevence, dostupné psychosociální podpory a programů posilujících smysl, sociální soudržnost a zvládací strategie mohou výrazně snížit počet osob v ohrožených skupinách a současně zvýšit kapacitu společnosti čelit budoucím krizím.

    Závěr:

    Téměř třetina Čechů spadá pod hraniční hodnotu WHO-5 (<13), což odpovídá doporučenému cut-offu pro screening depresivních symptomů. Tato míra ohrožení se objevuje ve všech věkových, příjmových i vzdělanostních skupinách, což naznačuje, že nízká duševní pohoda není okrajovým fenoménem ani problémem jediné demografické skupiny, ale strukturální součástí současné společenské reality. Z výsledků vyplývá, že faktory jako příjem, velikost obce nebo BMI mají významný, ale omezený vliv: vysvětlují jen část variability duševního zdraví.

    V situaci, kdy téměř třetina populace vykazuje nízkou emoční pohodu, nejde jen o individuální zdravotní problém, ale o potenciální ekonomickou i sociální zátěž: sníženou produktivitu, vyšší nemocnost, horší zvládání nejistoty a oslabení schopnosti společnosti reagovat na zátěžové situace. Na druhé straně stojí zhruba 22 % populace s vysokým wellbeingem – skupina, která představuje významný „rezervoár“ individuální i komunitní odolnosti.

    Výzkum naznačuje, že pouhé zlepšení socioekonomických podmínek nestačí. Klíčová je kombinace strukturální podpory a posilování vnitřních zdrojů.

    Ústřední otázkou proto není, zda je stav duševního zdraví problémem — data ukazují, že je. Otázkou je, jak z této polarizace vytvořit trajektorii růstu odolnosti.

    Čtěte také: Gradualismus versus strategický šok: Kdo si opravdu myslí, že bude válka?

    Reference:

    Antonovsky, Aaron. 1987. Unraveling the Mystery of Health: How People Manage Stress and Stay Well. San Francisco: Jossey-Bass.

    Southwick, Steven M et al. “Resilience definitions, theory, and challenges: interdisciplinary perspectives.” European journal of psychotraumatology vol. 5 10.3402/ejpt.v5.25338. 1 Oct. 2014, doi:10.3402/ejpt.v5.25338.

    Topp, Christian W., Søren D. Østergaard, Søren Søndergaard, and Per Bech. 2015. “The WHO-5 Well-Being Index: A Systematic Review of the Literature.” Psychotherapy and Psychosomatics 84 (3): 167–176. https://doi.org/10.1159/000376585. 

    van der Kolk, Bessel A. 2014. The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. New York: Viking. 

    Korelace:

    Generace 

    Tichá generace (1925 – 1945, věk 80 – 100)

    Baby boomers (narození 1946 – 1964, věk 61 – 79)

    Gen X (narození 1965 – 1980, věk 60 – 45)

    Gen Y (narození 1981 – 1996, věk 44 – 29)

    Gen Z (narození 1997 – 2012, věk 28 – 13)

    Gen Alpha – není

    Gen Alpha – není

    Tichá generace

    Baby boomers

    Baby Boomers ženy

    Baby Boomers muži

    GEN X

    GEN X ženy

    GEN X muži

    GEN Y

    GEN Y ženy

    GEN Y muži

    GEN Z

    GEN Z ženy

    GEN Z muži


  • Výroční zpráva 2023 – 2024

    Výroční zpráva 2023 – 2024

    Solvo. Institut pro rozvoj potenciálu, z. ú. (Institut), si klade za cíl pomáhat společnosti realizovat její kreativní a ekonomický potenciál prostřednictvím jasně zaměřených projektů a
    programů.

    Výroční zpráva 23-24, SOLVO (2)Stáhnout
  • Gradualismus versus strategický šok: Kdo si opravdu myslí, že bude válka?

    Gradualismus versus strategický šok: Kdo si opravdu myslí, že bude válka?

    Branná povinnost je založený na datech Solvo Institute (2025) a klasické teorii strategického rozhodování. Pracujeme například s důvěrou v zaměstnavatele.

    Mezi vědomím rizika a schopností reagovat

    Data Solvo Institute z roku 2025 ukazují zásadní paradox, který se dlouhodobě vyskytuje v demokratických společnostech vystavených pomalu narůstajícím bezpečnostním hrozbám. V České republice považuje 70 % populace riziko války za reálné, ale zároveň 55 % těchto lidí uvádí, že je tato skutečnost „zatím příliš netrápí“, a pouze 15 % deklaruje vážné obavy. Naopak 30 % se domnívá, že válka vůbec nehrozí. V mezinárodním srovnání (Německo, Švédsko, Slovensko) je ČR paradoxně nejméně přesvědčená o možnosti ozbrojeného konfliktu, přestože situaci na Ukrajině sledují česká média a veřejnost výrazně intenzivněji než ve zbytku regionu. Tento rozdíl poukazuje na hlubší strukturální faktory, které ovlivňují to, jak jednotlivé národní společnosti interpretují riziko a jak s ním pracují.

    Který z těchto výroků nejlépe odpovídá Vašim současným pocitům?

    Tento rozpor mezi percepcí hrozby a neexistencí reakce popisoval Thomas C. Schelling, N.N. Taleb 2007, nebo A.F. Krepenevich. Společnosti mají tendenci racionalizovat hrozbu, přijmout její existenci, ale nereagovat, dokud nedojde k jasnému zlomovému bodu nebo šokové události. Podobné úvahy nacházíme i u N. N. Taleba, jenž proces pomalého nárůstu rizika popisuje jako normalization of risk, kdy populace postupně přivyká hrozbě a začne ji považovat za „nový normál“, čímž se snižuje motivace jednat (Taleb 2007, p. 74–81), a u A. F. Krepineviche, který upozorňuje, že moderní společnosti mají sklon podceňovat přípravu na nízkopravděpodobné, ale vysoce dopadové scénáře, což vede k chronickému deficitu zájmu a investic v oblasti bezpečnosti (Krepinevich 2009, p. 15–21). Když se otevře okno příležitosti, tak často chybí adekvátní schopnost rychlé reakce. Collective decision depends on the internal politics and bureaucracy of government and on public opinion, party structures, and pressure groups. This affects the speed of decision. — Arms and Influence, ch. 3 “The Art of Commitment,” p. 87

    Cílem tohoto článku je propojit uvedené teoretické koncepty s novými daty Solvo Institute ze 4 zemí (ČR, Slovensko, Německo, Švédsko), analyzovat, jak se projevy tzv. „gradualismu“ (postupného nárůstu rizika bez odpovídající reakce) odrážejí v postojích veřejnosti k vojenskému ohrožení, a identifikovat faktory, které ovlivňují ochotu obyvatel jednat v případě reálné krize.

    Teoretický rámec: když hrozba roste pomalu

    Jako jedno z možných východisek, lze na základě dat a existujících teorií formulovat

    Následující tezi: společenské systémy vykazují výrazné obtíže při reagování na postupně narůstající hrozby. Tento fenomén, je charakteristický zejména pro demokratické země v období relativní stability. Tři klíčové mechanismy, které tuto paralýzu způsobují jsou:

    • Absence pocitu naléhavosti – jednotlivé signály ohrožení nejsou vnímány jako kritické, dokud nedojde ke kumulaci nebo zlomové události
    • Normalizace hrozby – riziko se postupně stává „pozadím“ každodenního života a je interpretováno jako součást běžného provozu, nikoliv jako výzva k akci.
    • Politická opatrnost – zástupci veřejného života se obávají činit předčasné kroky, které by mohly působit přehnaně či nepopulárně

    Schelling tento vzorec ilustruje na historických příkladech: Velká Británie v 30. letech sledovala rostoucí militarizaci nacistického Německa, avšak reagovala až v okamžiku, kdy se hrozba stala neodvratnou. Podobně Spojené státy americké měly informace o japonských záměrech již před rokem 1941, nicméně k politicky přijatelnému rozhodnutí došlo až po útoku na Pearl Harbor. Human inability to rise to the occasion may lead to Pearl Harbor, or to a remilitarization of the Rhineland.” — Arms and Influence (1966), ch. 6 “The Dynamics of Mutual Alarm,” p. 230

    Data Solvo Institute ukazují analogickou dynamiku: 70 % české populace vnímá riziko války jako reálné, avšak pouze 15 % deklaruje vysoké obavy a ochotu jednat. Tento rozpor přesně odpovídá Schellingovu modelu, vědomí rizika je přítomné, ale nevytváří odpovídající vzorec chování.

    Nassim N. Taleb: Křehkost komfortních společností

    Taleb v The Black Swan (2007) rozvíjí koncept strukturální křehkosti moderních, ekonomicky stabilních společností. Tyto společnosti jsou podle něj náchylné k zásadním selháním při neočekávaných šocích, protože:

    • systematicky podceňují pravděpodobnost a dopad extrémních událostí, jelikož         preferují hladké a předvídatelné modely skutečnosti (Taleb 2007, kap. 1–4, 13),
    • přeceňují svou schopnost porozumět riziku a udržet kontrolu nad budoucím vývojem, což vede k „iluzi kontroly“ a přehnané důvěře v predikce (s. ~135–140; 225–230),
    • psychologicky vytěsňují informace narušující pocit jistoty, přičemž vytvářejí narativy, které zjednodušují komplexitu a redukují nejistotu („narrative fallacy“; kap. 6–7).

    Výsledkem je paradox komfortních společností: vysoký subjektivní pocit bezpečí a kontroly, avšak současně nízká strukturální odolnost vůči náhlým šokům. Tento rámec je konzistentní i s daty ze Solvo Institute: česká společnost vykazuje vysokou míru subjektivní nejistoty (51 %), ale zároveň relativně vysokou životní spokojenost a optimismus, což odráží napětí mezi subjektivním komfortem a objektivní nejistotou.Popisované jevy jsou  je plně konzistentní s daty z České republiky. Česká společnost vykazuje vysokou míru subjektivní nejistoty (51 %), avšak zároveň poměrně vysokou životní spokojenost a optimismus (44 % „8–10“ na stupnici).

    Když přemýšlíte o životě a světě kolem Vás, která slova to nejlépe charakterizují?

    Průměrná spokojenost se životem: CZ 7, SK 6.7, DE 6.6. Podíl lidí, kteří dali vysoké hodnocení (8-10) činí v ČR 44 %, na Slovensku 39 %, v Německu 41 % a ve Švédsku 40 %.

    Talebův argument tak pomáhá vysvětlit, proč česká populace, a obecně i další evropské země,  dokáže vnímat narůstající hrozby, ale nepřetavuje toto vědomí do přípravy na krizové scénáře. Psychologická potřeba stability může být silnější než racionální kalkulace rizik.

    Andrew F. Krepinevich: Nedostatečné kapacity demokratických společností

    Krepinevich ve své práci 7 Deadly Scenarios (2009) upozorňuje, že moderní demokratické společnosti mají strukturální tendenci podceňovat přípravu na krizové situace. Identifikuje tři vzorce, které se v mírových státech objevují opakovaně:

    •       udržovat obranné kapacity na minimu,

    •       spoléhat na profesionální armádu,

    •       zanedbávat přípravu obyvatelstva

    Tato teze se velmi přesně odráží v českých datech Solvo Institute. Přestože 70 % populace vnímá možnost války jako reálnou, 76 % obyvatel uvádí, že v životě neabsolvovalo žádnou formu vojenského či branného výcviku. Česká republika se tak ocitá v situaci, kdy většina společnosti deklaruje vnímání rizika, ale nemá reálně rozvinuté kapacity, které by jí umožnily efektivně reagovat v případě krize. Moderní demokracie se stávají z hlediska připravenosti křehkými a strukturálně poddimenzovanými, přestože objektivní bezpečnostní rizika narůstají.

    (Například tato studie z roku 2021 je zaměřená na migraci a veřejné mínění ve Švédsku -dokumentuje, že veřejné narativy o migraci jsou zatím stále pozitivní ale že se stávají v poslední době negativnějšími.)

    Metodologie (Solvo Institute, 2025)

    Výzkum byl realizován ve čtyřech evropských zemích: České republice, Slovensku, Německu a Švédsku.

    • Celkem bylo shromážděno 4 235 dotazníků od respondentů ve věku 16–75 let.
    • Český sběr dat: SC&C, květen 2025 (N=1 235).
    • Ostatní země: Talk Online Panel, srpen 2025 (N=1000 každá).  Metoda: CAWI/CAPI, délka interview 20–35 minut.[1]

    Blok otázek zaměřený na brannou připravenost, postoje k výcviku a obranné chování v krizové situaci tvořil jednu z klíčových částí dotazníku. V této sekci byla měřena jak objektivní zkušenost respondentů (např. absolvování základní vojenské služby, civilní služby, vojenského nebo jiného branného výcviku), tak subjektivní postoje k různým formám branné povinnosti a dobrovolného zapojení. Otázky zjišťovaly reálné zkušenosti s vojenským či branným výcvikem, podporu konkrétních politických opatření (např. tříměsíční výcvik po SŠ, roční ZVS, povinné odvody, systematická výuka civilní obrany), ochotu absolvovat dobrovolný vojenský výcvik, včetně scénářů s finančním zvýhodněním, postoje k finančním a nefinančním pobídkám pro aktivní zálohy a dobrovolníky, ochotu bránit stát v případě ozbrojeného konfliktu (bojově i nebojově), očekávání od vlády v situaci vojenského ohrožení, preferované strategie v případě osobní nebo rodinné hrozby. Zahrnuta byla také přímá hodnotící otázka týkající se percepce rizika války, umožňující analyzovat vztah mezi vnímáním hrozby a ochotou jednat.

    Empirická zjištění: gradualismus v českých datech

    Vnímání hrozby války: vědět a vnímat, není totéž jako reagovat

    Výsledky pro Českou republiku jasně ukazují asymetrii mezi kognitivním vnímáním rizika a ochotou jednat.

    Hlavní výsledky pro ČR:

    • 15 % – „mám velké obavy“
    • 55 % – „vnímám riziko, ale netrápí mě to“
    • 30 % – „nemyslím si, že hrozí válka“

    Tento vzorec lze interpretovat následovně:

    70 % populace je přesvědčeno, že hrozba existuje, avšak pouze 15 % dosahuje úrovně, kterou Schelling označuje jako „psychologické mobilizace“, tedy stavu, kdy jedinec vnímá hrozbu jako dostatečně blízkou a reálnou, aby začal uvažovat o konkrétních krocích. Tato asymetrie mezi vědomím a jednáním je jádrem fenoménu gradualismu: hrozba je přítomná, ale není interpretována jako okamžitě naléhavá. V důsledku toho společnost zůstává v pasivním režimu, i když objektivní riziko postupně narůstá.

    Rozdíl mezi situací v Českem a Švédskem na jedné straně a Slovenskem a Německem na straně druhé je v ve vyšším počtu respondentů, kteří vnímají riziko války může nastat brzy. Na Slovensku je 23 % a v Německu 27 %. V Česku a Švédsku 15 respektive 14 %. U Slovenska se nabízí geopolitická blízkost války na Ukrajině, ale vyšší bezprostřední obavy Němců bude třeba podrobit dalšímu zkoumání.

    Absence reálné branné přípravy

    Analýza českých dat ukazuje, že pouze 17 % populace má jakoukoli formu vojenské nebo branné zkušenosti, přičemž jen 4 % respondentů absolvovala vojenský výcvik mimo někdejší základní službu. Naprostá většina populace – 76 % – neprošla žádnou brannou přípravou. Tyto hodnoty potvrzují, že česká společnost je dlouhodobě charakterizována minimálním kontaktem s ozbrojenými silami a nízkou úrovní praktické připravenosti.

    Tento deficit nelze vysvětlit pouze historickým zrušením povinné vojenské služby. Odráží rovněž širší trend civilně-militární distance, typický pro postindustriální společnosti, v nichž se přímá zkušenost s obranou státu postupně vytrácí. V českém případě se tento jev pojí s generačním efektem: mladší kohorty nemají se systémem brannosti žádný kontakt, a tím pádem ani příležitost rozvíjet základní dovednosti či realistickou představu o své možné roli při obraně země.

    Podle analytického rámce Solvo Institute má absence osobní zkušenosti významný dopad na postoje. Nepřítomnost reálného výcviku oslabuje schopnost jedince představit si vlastní zapojení do obrany státu, podporuje normalizaci rizika a vede k vyšší míře emoční i behaviorální pasivity při úvahách o bezpečnostních hrozbách.

    Absolvoval/a jste někdy (výběr odpovědí). Základní vojenskou službu absolvovalo pouze 17 % respondentů.

    Absolvoval/a jste někdy (výběr odpovědí), odpovědi podle generací.

    Ochota absolvovat výcvik: latentní rezerva, která však není automatická

    Byl/a byste ochoten/ochotna jít na dobrovolný vojenský výcvik (max. délka 12 týdnů v rámci jednoho kalendářního roku)?

    Výsledky potvrzují významné rozdíly v ochotě absolvovat dobrovolný vojenský výcvik mezi věkovými a genderovými skupinami. Muži ve věku 16–44 let vykazují nejvyšší ochotu (39 %), zatímco u žen stejné věkové kategorie jde o 25 %. Ve starších kohortách zájem dále klesá (muži 45+, 36 %; ženy 45+, 18 %). Při aproximaci na populaci to znamená, že v současné věkové kategorii 18–60 let (přibližně 6 milionů osob) by se potenciální ochota zapojit do výcviku mohla týkat až vyšších statisíců občanů.

    Výzkum naznačuje, že motivační faktory – zejména finanční kompenzace, právní jistota a jasně definovaný rámec dobrovolného výcviku – mohou ochotu dále zvyšovat. Tento mechanismus lze interpretovat ve světle Talebovy teorie: systémy i jednotlivci se stávají odolnějšími, pokud jsou vystaveni dávkovanému stresu za podmínek přiměřené incentivizace, která transformuje potenciální ochotu v reálné chování. V případě české populace tedy existuje významná latentní branná rezerva, jejíž aktivace však není automatická a vyžaduje vhodné podmínky.

    Výsledky potvrzují významné rozdíly v ochotě absolvovat dobrovolný vojenský výcvik mezi věkovými a genderovými skupinami. Muži ve věku 16–44 let vykazují nejvyšší ochotu (39 %), zatímco u žen stejné věkové kategorie jde o 25 %. Ve starších kohortách zájem dále klesá (muži 45+, 36 %; ženy 45+, 18 %). Při aproximaci na populaci to znamená, že v současné věkové kategorii 18–60 let (přibližně 6 milionů osob) by se potenciální ochota zapojit do výcviku mohla týkat až vyšších statisíců občanů.

    Výzkum naznačuje, že motivační faktory – zejména finanční kompenzace, právní jistota a jasně definovaný rámec dobrovolného výcviku – mohou ochotu dále zvyšovat. Tento mechanismus lze interpretovat ve světle Talebovy teorie: systémy i jednotlivci se stávají odolnějšími, pokud jsou vystaveni dávkovanému stresu za podmínek přiměřené incentivizace, která transformuje potenciální ochotu v reálné chování. V případě české populace tedy existuje významná latentní branná rezerva, jejíž aktivace však není automatická a vyžaduje vhodné podmínky.

    Jaký máte názor na tento návrh: Je třeba výrazně finančně podpořit aktivní vojenské zálohy a dobrovolná vojenská cvičení. Lidé by za dobu absolvování výcviku měli dostat finanční odměnu ve výši jejich mzdy / platu a zaměstnavatel

    “Antifragility is not resilience. Resilient systems resist shocks. Antifragile systems get better from them.” — N. N. Taleb

    Podpora povinných opatření: měkké ano, tvrdé ne

    Data ukazují, že česká veřejnost rozlišuje mezi měkkými a tvrdými formami přípravy: 71 % podporuje výuku civilní obrany na školách, 46 % podporuje tříměsíční povinný výcvik po SŠ, jen 36 % podporuje obnovení roční základní vojenské služby. To podporuje Krepinevichovu tezi o „maintenance of civil comfort“: veřejnost přijímá opatření, pokud významně nenarušují jejich životní cyklus.

    Jaký máte názor na tento návrh

    Ochota bojovat: realita strategického šoku

    Pouze 11 % české populace deklaruje, že je připraveno bránit zemi se zbraní v ruce.

    V mezinárodním srovnání je na tom Česko hůř než Švédsko i Slovensko (20 %). Švédská výjimka souvisí s vysokou sociální důvěrou (podrobněji popsáno v Policy Paper #3), která zvyšuje ochotu ke kolektivní akci.

    Jak byste se zachoval/a v případě, že by byla Česká republika vojensky ohrožena?

    Chování při ohrožení: strategie ústupu, ne odporu

    Při vojenském ohrožení by 18 % respondentů přesunulo rodinu do bezpečnější části ČR, 15 % by odjelo do zahraničí, zatímco pouze 10–11 % by se aktivně zapojilo do obrany. Více než 50 % populace by volilo strategii vyčkávání. Tento vzorec chování odpovídá Schellingově analýze rozhodování v podmínkách nejistoty: společnost bez předchozí zkušenosti s krizí má tendenci odkládat nákladná rozhodnutí, dokud nedojde k jednoznačnému signálu nebo tlaku okolností (Schelling, Arms and Influence, 1966, s. 203–205). Schelling ukazuje, že strategie „vyčkání na další vývoj situace“ představuje racionální, byť potenciálně rizikové chování, pokud nejsou bezprostřední hrozby plně internalizovány.

    Jak byste řešil/a rodinnou situaci v případě, že by ČR byla vojensky ohrožena? (Vyberte jednu možnost, která nejlépe odpovídá vašemu postoji.)

    Diskuse: český gradualismus v evropském kontextu

    Schellingův model reakce na hrozbu dobře odpovídá českým datům. Česká populace vojenské riziko jednoznačně vnímá, avšak na úrovni chování zůstává převážně neaktivní. Chybí vnitřně aktivovaná reakce, která by vnímání rizika převáděla do konkrétního jednání. Výrazný rozdíl mezi vysokou percepcí hrozby a nízkou ochotou podílet se na obraně státu lze interpretovat jako projev psychologické latence, kterou Schelling popisuje jako tendenci odkládat nákladné rozhodnutí až do momentu, kdy se hrozba stane bezprostřední a nevyhnutelnou. Vyčkávací strategie, dominující v české společnosti, tak představuje racionální, avšak z hlediska obranyschopnosti problematický vzorec chování.

    Talebův koncept komfortu jako zdroje křehkosti poskytuje další interpretaci tohoto paradoxu. Moderní stabilní společnosti, které se vyznačují vysokou životní úrovní a relativní bezpečností, mají podle Taleba sklon podceňovat extrémní jevy, spoléhat na předvídatelnost a psychologicky vytěsňovat varovné signály narušující pocit jistoty. Česká republika je typickým příkladem tohoto vzorce: vykazuje vysokou životní spokojenost, ale zároveň i jednu z nejvyšších deklarovaných měr subjektivní nejistoty či úzkosti. Tento rozpor formuje společnost, která je současně psychicky zatížená i behaviorálně pasivní — je to křehkost vyrůstající z komfortu a dlouhodobé nepřítomnosti stresových událostí, jež by aktivovaly kolektivní odolnost.

    Z perspektivy obranné politiky je klíčová i Krepinevichova teze o strukturální zranitelnosti států, které nedisponují dostatečnými rezervami či zálohami. Nízké kapacity výcviku a omezená ochota bránit zemi ukazují, že český stát se spoléhá na velmi úzkou skupinu osob připravených vstoupit do aktivní zálohy. Tento stav vytváří potřebu zásadního posílení dobrovolných záloh prostřednictvím pobídek, institucionální podpory i širší společenské komunikace, která by obnovila propojení mezi civilní populací a obrannými institucemi.

    Závěr

    Empirická data ukazují, že česká společnost sice vnímá hrozbu války jako reálnou, avšak toto vnímání se dosud neproměnilo v odpovídající úroveň mobilizační připravenosti ani v konsistentní podporu opatření, která by odolnost státu systematicky posilovala. Přetrvává paradox: většina populace připouští možnost ozbrojeného konfliktu, ale tuto představu nedoprovází chování, které by odpovídalo logice preventivní adaptace.

    Zásadní tedy není přesvědčovat veřejnost, že válka může nastat – tato představa je již široce sdílena. Klíčové je vytvořit institucionální, sociální a kulturní podmínky, které umožní, aby se percepce hrozby promítla do reálné kapacity jednat dříve, než dojde ke strategickému šoku. Odpovědí na postupný, „gradualistický“ charakter současných bezpečnostních hrozeb nemůže být další odkládání reakce, ale právě postupné, kumulativní zvyšování národní odolnosti, upevňování schopnosti společnosti vstřebávat otřesy a snižovat jejich systémové dopady.

    Tato transformace vyžaduje kombinaci dlouhodobých politik v oblasti obrany, vzdělávání, kritické infrastruktury a komunikace rizik, stejně jako posílení důvěry mezi státem a občany. Mobilizační připravenost není jednorázový akt, ale výsledek trajektorie, která propojuje individuální motivace, sociální normy a institucionální kapacity. Právě tato trajektorie rozhodne o tom, zda případná krize vyvolá dezorientaci a paralýzu, nebo naopak aktivaci a kolektivní schopnost čelit hrozbě..

    Čtěte také: Odolnost v číslech: Česko, Slovensko, Německo, Švédsko

    Bibliografie:

    Schelling, Thomas C.: The Strategy of Conflict. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1960.

    Taleb, Nassim Nicholas. The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable. New York: Random House, 2007.

    Krepinevich, Andrew F.: 7 Deadly Scenarios: A Military Futurist Explores War in the 21st Century. New York: Bantam/Presidio Press, 2009.


  • Důvěra v instituce

    Důvěra v instituce

    Inspirací pro vznik výzkumu resilience byla řada existujících studií odolnosti (různé indexi zemí dlouhodobě monitruje například Fund for Peace, který má vlastní State Resilience Index.), které se však obvykle zaměřují především na odolnost jednotlivých států. Náš výzkum je odlišný v tom, že nás zajímá, jaký vliv má na celkovou odolnost každý jednotlivý člověk. Cílem tohoto textu je shrnout a interpretovat výsledky týkající se fungování vládních institucí a důvěry občanů ve své státy. Zároveň je nutné zdůraznit, že důvěra v instituce je zde vnímána široce, nesoustředíme se pouze na základní elementy vládní komunikace, ale i na důvěru v samosprávu, záchranný systém a další aspekty státu, jak je vnímá občan v každodenním kontaktu. I z toho důvodu pracujeme například s důvěrou v zaměstnavatele.

    Zvláštní důraz je kladen na výsledky pro Českou republiku. V některých případech jsou doplněny také údaje z našeho výzkumu v dalších zemích – konkrétně na Slovensku, v Německu a ve Švédsku.

    Metodologie

    Design a vzorek

    Studie použila kvantitativní, průřezový a komparativní design. Cílovou populaci tvořili jednotlivci ve věku 16–75 let. Reprezentativní vzorky byly získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C) a na Slovensku, v Německu a ve Švédsku (každé N = 1 000; CAWI; sběr dat 31. července – 20. srpna 2025 agenturou Talk Online Panel).

    Konstrukce indexu

    IIR byl konstruován jako součet 60 otázek v rámci osmi dimenzí (maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů). Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Sociodemografické proměnné (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly do indexu zahrnuty. Dimenze a jejich váhy byly následující:

    Hodnoty, které uznává (14 %), důvěra v instituce (7 %), soudržnost (6 %), adaptabilita (18 %), duševní zdraví (11 %), dovednosti (6 %), materiální zabezpečení (18 %), fyzická aktivita a zdraví (20 %).

    Jak se odolnost odráží v naší spokojenosti

    Způsob, jakým vnímáme společenství, ve kterém žijeme, se odráží v našich hodnotových postojích i v celkovém přístupu ke společnosti. Zároveň je možné být spokojený s vlastním životem, a přesto se nijak neztotožňovat s politickým systémem, v němž žijeme. V rámci našeho výzkumu jsme však chtěli zjistit, do jaké míry jsou tyto dvě proměnné propojené. Nakolik ovlivňuje společnost mé osobní nastavení a jaký vliv má naopak jednotlivec na společnost?Je také důležité zdůraznit, že se pohybujeme ve výrazně subjektivní rovině. Údaje z výzkumu v této oblasti vycházejí z osobních postojů a subjektivních vnímání samotných respondentů.

    Jak ukazuje obrázek 2.. Obecná spokojenost se životem je velmi podobná ve všech zkoumaných zemích, přičemž v České republice je lehce vyšší.

    Průměrná spokojenost se životem: CZ 7, SK 6.7, DE 6.6., SWE 6.6

    Průměrná spokojenost se životem: CZ 7, SK 6.7, DE 6.6, SWE 6.6. Podíl lidí, kteří dali vysoké hodnocení (8–10), činí v ČR 44 %, na Slovensku 39 %, v Německu 41 % a ve Švédsku 40 %.

    Následující zjištění se již více zaměřuje na postoje a hodnoty. Při volbě mezi svobodou a rovností si ve všech čtyřech zemích vybere svobodu 54 – 57 % populace, rovnost 29 – 33 %. Nejdůležitější je pro všechny 4 země pocit bezpečí (průměr 8.5 – 9.1 na stupnici 0 – 10). Pocit úspěchu nebo nadšení patří k těm nejméně důležitým a to především v Německu a Švédsku (průměr 6.4 – 6.7). Za mimořádně důležité – a do značné míry pozitivní – lze považovat to, že svoboda je univerzální hodnotou, kterou považuje za zcela zásadní nadpoloviční většina obyvatel ve všech zkoumaných zemích. Samotné číslo možná nepůsobí výjimečně vysoké, jeho význam však vynikne v kontrastu s hodnotou rovnosti, kterou označuje za zásadní pouze 29 až 33 procent respondentů.

    Převaha preference svobody nad rovností může být v kontextu probíhajících společenských změn a současného geopolitického vývoje chápána jako velmi důležitý a podstatný trend.

    Za pozitivní lze považovat zejména to, že většina respondentů ve všech sledovaných zemích označuje svobodu za klíčovou hodnotu, což představuje důležitý stabilizační prvek demokratických systémů. Silná preference svobody totiž posiluje odolnost společnosti vůči autoritářským tendencím, podporuje pluralitu, otevřenou debatu a omezuje prostor pro politické síly, které usilují o koncentraci moci či oslabování kontrolních mechanismů. Jak upozorňují Thomas Carothers a Brendan Hartnett ve své analýze Misunderstanding Democratic Backsliding (Journal of Democracy, 2024), právě oslabení institucí chránících občanské svobody – spíše než neuspokojivé socioekonomické výsledky – je nejvýraznějším spouštěčem ústupu demokracie. Silná společenská orientace na hodnotu svobody proto může fungovat jako významná obrana proti takovým proces.

    Současná generace v kontextu minulosti

    Dalším zajímavým výstupem je srovnání současné situace s realitou předchozích generací. Ukazuje se, že pouze v České republice je současnost vnímána jako lepší než minulost. Naopak výrazný pokles optimismu a silně negativní hodnocení jsou patrné zejména ve Švédsku a na Slovensku. V případě Slovenska lze najít více možných vysvětlení — od ekonomické situace přes aktuální politické napětí až po dlouhodobý odchod vzdělaných a společensky aktivních elit do zahraničí. V případě Švédska je míra skepticizmu mimořádně výrazná a bude nutné tato data dále analyzovat v kontextu tamních společenských a politických změn, které mohou tento trend ovlivňovat.

    CZ má v této chvíli nejvíce lidí, kteří vnímají výhody současného světa oproti minulosti.

    Zajímavý je naopak výrazný pokles optimismu a převládající negativní vnímání zejména ve Švédsku a na Slovensku. V případě Slovenska lze nalézt několik možných vysvětlení – od ekonomické situace přes aktuální politické napětí až po dlouhodobý odchod společenských a intelektuálních elit do zahraničí. V případě Švédska je míra skepticismu mimořádně výrazná a bude nutné tato data dále analyzovat v kontextu tamních společenských a politických změn. Jedním z potenciálně relevantních faktorů je rozsáhlá migrace a její vnímání ve Švédsku, která v kombinaci s integračními výzvami a veřejnou debatou o kriminalitě může být součástí kontextu poklesu optimismu.

    (Například tato studie z roku 2021 je zaměřená na migraci a veřejné mínění ve Švédsku -dokumentuje, že veřejné narativy o migraci jsou zatím stále pozitivní ale že se stávají v poslední době negativnějšími.)

    Pesimismus směrem k budoucnosti zasáhl také CZ, ale opět v nejmenší míře, SK vnímá budoucnost nejvíc černě

    Nejvyšší míru pesimismu ze všech zkoumaných zemí vykazuje Slovensko, kde jsou očekávání do budoucna nejvíce negativní. Zároveň lze konstatovat, že určitá míra skepticismu a negativních očekávání je patrná ve všech sledovaných zemích. Tato zjištění doplňují také údaje o opatrnosti a důvěře k ostatním lidem. Nejvyšší míru mezilidské důvěry pozorujeme ve Švédsku, zatímco nejnižší hodnoty opět vykazuje Slovensko. Zarážející je především velmi vysoká míra nedůvěry vůči okolí, kterou deklaruje až 79 % slovenských respondentů.

    Opatrnost vůči ostatním je dominantní ve všech zemích – nejvíce v SK, nejméně ve SWE

    Jak lidé vnímají sociální oporu

    Dalším důležitým zjištěním je vedle narůstající nedůvěry ve společnosti také individuální vnímání sociální opory. V našem výzkumu je tento aspekt zachycen prostřednictvím otázky, na kolik lidí v okolí se může člověk spolehnout nebo koho může požádat o pomoc v případě potřeby. Tato data do značné míry korespondují s dlouhodobým trendem v celé Evropské unii, kde se velikost domácností postupně zmenšuje. V České republice například jednočlenné domácnosti tvoří již 32 % všech domácností (za 20 let klesl průměrný počet osob v jedné domácnosti z 2,52 na 2,30. Současně narostl podíl jednočlenných domácností z 23 % na bezmála 32 % https://statistikaamy.csu.gov.cz/velikost-ceskych-domacnosti-se-zmensuje.), což představuje významnou změnu ve společenské struktuře.

    Z hlediska stability zemí a perspektivy jejich dalšího vývoje jsou tato čísla poměrně alarmující. Až 45 % Slováků uvádí, že se v případě nouze mohou obrátit pouze na jednoho či dva lidi. Relativně vysoká čísla jsou patrná také v Německu. V České republice i ve Švédsku jde přibližně o třetinu populace. Na druhé straně však existuje i část obyvatelstva, která má poměrně rozsáhlou síť kontaktů a disponuje vyšší úrovní sociální opory.

    Pro vlády i tvůrce veřejných politik je nicméně zásadní vědět, že významná část populace disponuje velmi omezeným sociálním zázemím. Tito lidé mohou být náchylnější k pocitům izolace, ohrožení a zranitelnosti, což má přímý dopad jak na jejich osobní odolnost, tak na celkovou společenskou stabilitu. V kontextu demografických změn, stárnutí populace a proměny rodinných struktur jde o faktor, který by měl být v rámci veřejné politiky systematicky sledován a řešen.

    Kolik lidí nám pomůže, když bude třeba?

    Ve výzkumu odolnosti Solvo se ukázalo, že Švédsko vykazuje nejvyšší míru důvěry v instituce ze všech sledovaných zemí. Tento výsledek je v souladu i s mezinárodními údaji, například s daty OECD z roku 2024, podle nichž má ve Švédsku vysokou či střední důvěru v národní vládu přibližně 43 % populace, což je výrazně nad průměrem OECD. V porovnání s Českem, Německem či Slovenskem tak Švédsko dlouhodobě potvrzuje vyšší institucionální stabilitu i pevnější důvěru občanů ve fungování státu.

    Míra důvěry ve výzkumu SOLVO vychází vyšší než v datech OECD, což je dáno kombinací metodologických rozdílů, ale především odlišným zaměřením obou šetření. OECD měří důvěru v úzce vymezené politické instituce, jako je národní vláda, parlament, státní správa či politické strany — tedy v instituce, které patří k nejméně důvěryhodným ve většině západních zemí. Naproti tomu výzkum SOLVO zachycuje širší institucionální důvěru, která zahrnuje také další složky státního i veřejného života, například policii, soudy, školy, armádu, samosprávy nebo dokonce důvěru v zaměstnavatele. Tyto instituce se dlouhodobě vyznačují vyšší reputací a stabilnějším vnímáním veřejnosti, což přirozeně zvyšuje celkovou hladinu důvěry zachycenou ve výzkumu SOLVO.

    Průměrná důvěra v instituce je tedy nejvyšší ve Švédsku, nejnižší na Slovensku, Německo a Česko má stejný výsledek. Zajímavé je podívat se na detailnější data, která se soustředí na jednotlivé položky z výzkumu.

    Průměrná důvěra v instituce ve 4 zemích

    Ukazuje se, že ve všech zkoumaných zemích vykazují nejvyšší míru důvěry záchranářské složky – zejména hasiči a lékaři. Vysoká důvěra je patrná také u armády a policie, a to zejména v České republice a ve Švédsku. Ve Švédsku jsou navíc relativně dobře hodnoceny i soudy a instituce monarchie. Naopak Slováci projevují vůči soudům nejnižší míru důvěry ze všech sledovaných zemí. Velmi nízká důvěra se týká také vlád ve všech zemích a podobně výrazná nedůvěra panuje vůči veřejnoprávním médiím — s výjimkou Švédska, kde jsou tato média vnímána podstatně pozitivněji. Nejnegativnější hodnocení napříč zeměmi pak získaly poslanecké sněmovny a sociální sítě.

    Důvěra v zachranný systém je vysoká, ale v podstatě se dá očekávat. Zejména to vychází z možné zkušenosti, ale také z faktu, že směrem k hasičům budu mít realistická očekávání. V případě vlád či politiků mají občané často přehnaná a nerealistická očekávání, která vedou k další frustraci a zklamání.

    Hlavní zjištění

    Instituce a důvěra ve stát představují zásadní komponenty celkové společenské odolnosti, přičemž mezi zeměmi existují výrazné rozdíly. Zatímco obecná spokojenost se životem je ve všech sledovaných státech relativně podobná, hodnotové postoje a vnímání fungování společnosti se významně liší. Ve všech zemích převládá silná orientace na hodnotu svobody, což podle již citovaných Carotherse a Hartnetta (Misunderstanding Democratic Backsliding, 2024) představuje důležitou ochranu proti demokratickému úpadku, protože právě oslabení institucí chránících svobody bývá hlavním spouštěčem eroze demokracie.

    Česká republika jako jediná vnímá současnost pozitivněji než minulost, zatímco Švédsko a zejména Slovensko vykazují výrazný pesimismus, částečně související s politickou polarizací, ekonomickými nejistotami či v případě Švédska i s rostoucími obavami spojenými s migrací a bezpečností. Nedůvěra se odráží i v mezilidských vztazích: až 45 % Slováků má v případě nouze pouze jednoho nebo dva lidi, na které se mohou obrátit, což je z hlediska dlouhodobé stability společnosti alarmující. Průměrná důvěra v instituce je nejvyšší ve Švédsku a nejnižší na Slovensku. Naším cílem bylo zachytit širší institucionální kontext včetně policie, škol či záchranných složek, které veřejnost hodnotí podstatně lépe.

    Ve všech zemích nejvyšší důvěru získávají hasiči, lékaři a další záchranné složky, zatímco nejhorší hodnocení mají vlády, parlamenty, sociální sítě a v některých zemích také veřejnoprávní média. Tato zjištění potvrzují, že odolnost společnosti není dána jen výkonností státu, ale i tím, jak občané vnímají hodnoty, institucionální stabilitu, mezilidské vztahy a vlastní životní podmínky – a že silná a důvěryhodná institucionální základna představuje klíčový prvek obrany vůči destabilizačním trendům.

    Čtěte také: Fyzické zdraví: Skrytý motor odolnosti

    Reference:

    Brabcová, Š., & Korychová, M. (2025, June 18). Velikost českých domácností se zmenšuje. Statistika & My. Český statistický úřad. https://statistikaamy.csu.gov.cz/velikost-ceskych-domacnosti-se-zmensuje

    Carothers, T., & Hartnett, B. (2024). Misunderstanding democratic backsliding. Journal of Democracy, 35(3), 24-37. https://doi.org/10.1353/jod.2024.a930425

    The Fund for Peace. (n.d.). State Resilience Index (SRI): Measuring capacities and capabilities in 154 countries – About SRI. Retrieved November 20, 2025, from https://fundforpeace.org/SRI/about.html

    OECD. (2024). Sweden: Country note — OECD Survey on Drivers of Trust in Public Institutions 2024. Organisation for Economic Co-operation and Development. https://www.oecd.org/en/publications/oecd-survey-on-drivers-of-trust-in-public-institutions-2024-results-country-notes_a8004759-en/sweden_11ca1946-en.html

    Holloway, K., Faures, D., & Leach, A. (2021, November). Public narratives and attitudes towards refugees and other migrants: Sweden country profile – Second edition [ODI Country Study]. Overseas Development Institute. https://media.odi.org/documents/ODI-Public_narratives_Sweden_country_study-revMay23.pdf


  • Fyzické zdraví

    Fyzické zdraví

    Fyzické zdraví představuje jeden ze základních pilířů individuální odolnosti. Utváří schopnost člověka udržet si produktivitu, zvládat stresové situace a zotavit se z náročných životních okolností. Dimenze fyzického zdraví je zároveň nejvýše váženou složkou Indexu individuální resilience (IIR), a to s podílem 20 %. Odráží tak nejen přímý vliv na každodenní fungování, ale také svou roli jako vstupní brány k dalším oblastem, jako je psychické zdraví, adaptabilita, docednosti či dlouhodobá sociální participace.

    Odolnost se v posledních letech stává klíčovým tématem společenských věd, veřejných politik i psychologie. A to zejména v době dlouhodobé nejistoty, demografických změn a rostoucích tlaků na veřejné zdraví. Zatímco mnoho výzkumů se zaměřuje na odolnost na úrovni společnosti či institucí, stále více se ukazuje, že odolnost jednotlivce je pro celkovou schopnost společnosti zvládat krize stejně zásadní. Ovlivňuje, jak lidé pracují se stresem, jak si udržují funkčnost a jak se dokážou vracet do rovnováhy tváří v tvář životním změnám.

    Fyzické zdraví v tomto procesu hraje ústřední roli. Schopnost reagovat na výzvy, zvládat každodenní aktivity a zotavovat se z obtíží je pevně spjata s tělesnou kondicí, funkční kapacitou a celkovou vitalitou. Chronická onemocnění, únava či omezená fyzická zdatnost mohou oslabovat copingové zdroje a snižovat adaptabilitu. Naopak dobré zdraví podporuje psychickou stabilitu, energetickou hladinu i dlouhodobou výkonnost.

    V době rostoucí zátěže zdravotního systému, nárůstu civilizačních nemocí, stárnutí populace a zvyšujících se nároků na psychické zdraví je porozumění fyzické dimenzi resilience stále důležitější. Tento článek se proto zaměřuje na fyzické zdraví jako klíčový komponent individuální resilience v České republice a vychází z výsledků Indexu individuální resilience (IIR), aby prozkoumal vztah mezi zdravotním stavem, životním stylem a schopností odolávat zátěži.

    Metodologie

    Design a vzorek

    Studie použila kvantitativní, průřezový a komparativní design. Cílovou populaci tvořili jednotlivci ve věku 16–75 let. Reprezentativní vzorky byly získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C) a na Slovensku, v Německu a ve Švédsku (každé N = 1 000; CAWI; sběr dat 31. července – 20. srpna 2025 agenturou Talk Online Panel).

    Konstrukce indexu

    IIR byl konstruován jako součet 60 otázek v rámci osmi dimenzí (maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů). Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Sociodemografické proměnné (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly do indexu zahrnuty. Dimenze a jejich váhy byly následující:

    Hodnoty, které uznává (14 %), důvěra v instituce (7 %), soudržnost (6 %), adaptabilita (18 %), duševní zdraví (11 %), dovednosti (6 %), materiální zabezpečení (18 %), fyzická aktivita a zdraví (20 %).

    Dimenze Zdraví

    Měla maximální možný počet 46 bodů a představuje nejvýznamnější složku indexu. Zahrnuje jak oblasti fyzického zdraví, tak životní styl a každodenní návyky, které zdraví dlouhodobě ovlivňují (pohyb, kouření, užívání alkoholu a léků, chronická onemocnění či subjektivní hodnocení zdravotního stavu).

    Výsledky

    Česká republika vykazuje komplexní zdravotní profil, v němž se kombinují vysoké úrovně pohybové aktivity s významnými zdravotními riziky. Klíčové indikátory:

    Klíčové indikátory (Průměrné BMI, Fyzická aktivita, Hypertenze)

    Výsledky ukazují, že i když se průměrný respondent poměrně aktivně hýbe, populace zároveň čelí vysokým kardiometabolickým rizikům. Současná kombinace aktivního životního stylu s vysokým BMI a prevalencí hypertenze naznačuje, že strukturální faktory jako například stravovací návyky, sedavé pracovní prostředí či stres mohou neutralizovat benefity sportovní aktivity.

    Frekvence sportovní aktivity

    Sportovní aktivita představuje jeden z nejdůležitějších faktorů podporujících fyzické zdraví i celkovou odolnost. Na otázku „Kolikrát týdně se věnujete sportovní aktivitě alespoň 30 minut?“ odpovědělo 22 % respondentů, že se nehýbou vůbec. Naopak téměř 44 % respondentů uvádí, že sportuje alespoň třikrát týdně, což představuje velmi silný základ pro budování dlouhodobé fyzické i psychické odolnosti.

    Zajímavé jsou také rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Výrazně se liší míra sportování podle dosaženého vzdělání: mezi lidmi se základním vzděláním je 28 % těch, kteří necvičí vůbec, zatímco mezi vysokoškolsky vzdělanými je nesportujících jen 13 %.

    Sportovní aktivita respondentů podle dosaženého vzdělání (výstup z Power BI)

    Analýza také ukazuje, že i partnerský status souvisí s pravidelností sportovní aktivity. Nejvyšší podíl respondentů, kteří se vůbec nevěnují sportu, se objevuje u rozvedených a ovdovělých, kde nekoná žádnou fyzickou aktivitu přibližně třetina dotázaných. Naopak nezadaní a osoby, které žijí v trvalém vztahu, vykazují výrazně aktivnější životní styl, u těchto skupin je podíl nesportujících nejnižší.

    Frekvence sportovní aktivity podle typu partnerského vztahu (Power BI)
    Frekvence sportovní aktivity podle typu zaměstnání (Power BI)

    Tato data naznačují, že sportovní aktivita není v české populaci rovnoměrně rozprostřená. Pravidelné cvičení je spjato s faktory, jako je vzdělání, partnerský status či věk. Zatímco část populace sportuje několikrát týdně a pohyb je pro ni přirozenou součástí životního stylu, jiné skupiny vykazují výrazně nižší míru fyzické aktivity.

    Kouření a pití alkoholu

    Na otázku, zda kouří, odpovědělo 27 % respondentů kladně. Generačně se odpovědi příliš výrazně nelišily, vyrovnané odpovědi byli i podle pohlaví a povolání. Určitá specifika se však objevují v rámci sociálních skupin: nejméně kouří studenti (pouze 14 % odpovědělo, že kouří) a lidé žijící v manželství (22 %), zatímco nejvyšší podíl kuřáků se vyskytuje mezi zaměstnanci v soukromém sektoru (33 %).

    Kouření a pití podle generace (Power BI)

    Kouření a pití podle vztahu (Power BI)

    Kouření a pití podle typu zaměstnání (Power BI)

    Kouření a pití podle věku a pohlaví (Power BI)

    Onemocnění

    Prevalence vybraných chronických onemocnění: Většina respondentů (59 %) neuvádí žádné chronické onemocnění, zatímco nejčastější diagnózou je vysoký krevní tlak (26 %). Ostatní chronická onemocnění se vyskytují u menší, ale významné části populace 3–10 %).

    Generační rozložení onemocnění (Power BI)

    Subjektivní hodnocení zdravotního stavu

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví představuje důležitý doplňkový ukazatel, který často zachytí problémy dříve, než se projeví ve formě diagnózy. Data z dotazníkového šetření ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými socioekonomickými skupinami.

    Největší část respondentů hodnotí svůj zdravotní stav jako dobrý nebo ucházející. Zajímavé jsou však disproporce podle příjmu a typu zaměstnání. Odpověď „velmi špatný zdravotní stav“ se objevuje výhradně u důchodců a nezaměstnaných.

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví podle příjmu a podle typu zaměstnání (Power BI)

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví podle typu zaměstnání

    Významný je také generační rozdíl: mladší respondenti popisují své zdraví jako lepší, avšak s rostoucím věkem se subjektivní hodnocení postupně zhoršuje. To je očekávatelné, nicméně zajímavé je, že v některých starších generacích přetrvává relativně pozitivní vnímání zdraví i navzdory vyššímu výskytu chronických onemocnění. To může odrážet adaptaci na zdravotní omezení nebo kulturní rozdíly ve způsobu, jakým lidé o svém zdraví mluví.

    Subjektivní vnímání vlastního zdraví podle věku a pohlaví (Power BI)

    Diskuze

    Dimenze zdraví představuje kombinaci silných i slabých stránek vytvářející charakteristický „dvojí obraz“ českého zdraví: na jedné straně vysoká míra sportovní aktivity a relativně dobré subjektivní hodnocení vlastního zdraví, na straně druhé přetrvávající zátěž chronickými onemocněními, nadváhou, stresem a škodlivými návyky.

    Pozitivní vzorce chování, především pravidelná sportovní aktivita, tvoří silný ochraný faktor. Skutečnost, že téměř polovina populace cvičí alespoň třikrát týdně, představuje významný kapitál pro budoucí zdraví i odolnost. V některých skupinách, zejména u vysokoškolsky vzdělaných, je aktivní životní styl již kulturní normou. Tato data naznačují, že česká populace má solidní základnu, na které lze stavět preventivní strategie, programy aktivního stárnutí či podporu zdraví.

    Současně je však patrné, že sportovní aktivita není rozprostřena rovnoměrně. Nízká míra pohybu mezi méně vzdělanými, ekonomicky zranitelnými skupinami nebo u osob v horším zdravotním stavu vytváří potenciál pro prohlubování nerovností. Tyto rozdíly mají zásadní význam: pravidelný pohyb nejen snižuje zdravotní rizika, ale přímo posiluje další dimenze odolnosti, jako je psychická pohoda či adaptační schopnosti.

    Dalším zásadním tématem je kouření a další rizikové chování, které i přes pokles v posledních letech zůstává pevnou součástí českého zdravotního profilu. Přibližně čtvrtina populace stále kouří, přičemž významné rozdíly se objevují podle sociální situace a typu zaměstnání. To ukazuje, že návyky spojené se životním stylem jsou citlivé na stres, pracovní prostředí a socio-ekonomické podmínky.

    Závěr

    Celkově lze říci, že fyzické zdraví české populace představuje směs silných stránek i zřetelných zranitelností. Češi se ve velké míře pravidelně hýbou, téměř polovina populace sportuje alespoň třikrát týdně a většina hodnotí svůj zdravotní stav jako dobrý. Tyto dva ukazatele vytvářejí solidní základ pro individuální odolnost a potvrzují, že široká část populace aktivně pečuje o své zdraví.

    Současně se však stále výrazně projevují sociální rozdíly: nižší vzdělání, nižší příjem či nezaměstnanost souvisejí s menší mírou pohybové aktivity, častějším kouřením a horším subjektivním hodnocením zdravotního stavu. Tyto faktory oslabují schopnost vyrovnávat se se zátěží a mohou dlouhodobě snižovat celkovou odolnost společnosti. Výsledky indexu tak ukazují, že fyzické zdraví je v České republice významnou, avšak zatím ne zcela stabilní oporou individuální resilience.

    Kompletní interaktivní dashboard si můžete prohlédnout ZDE.

    Čtěte také: Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?

    Reference

    Bristow, G. and Healy, A. (2018). Innovation and Regional Economic Resilience: An Exploratory Analysis. Annals of Regional Science, 60(2), 265–284. doi.org/10.1007/s00168-017-0841-6.

    Crowne, D. P., and Marlowe, D. (1960). Marlowe-Crowne Social Desirability Scale (M-C SDS). APA PsycTests. https://doi.org/10.1037/t05257-000

    Fjäder, Christian. (2014). The nation-state, national security and resilience in the age of globalisation. Resilience, 2:2, 114-129. doi.org/10.1080/21693293.2014.914771.

    Friborg, O. (2005). Validation of a scale to measure resilience in adults. Department of Psychology Faculty of Social Sciences University of Tromsø.

    Hjemdal, O. et al. (2015). The cross-cultural validity of the Resilience Scale for Adults: a comparison between Norway and Brazil. BMC Psychology, 3:18. doi:10.11866/s40359-015-0076-1.

  • Mezinárodní srovnání

    Mezinárodní srovnání

    Tato studie představuje Index individuální resilience (IIR) jako
    multidimenzionální nástroj určený k měření osobní odolnosti a porovnává úroveň odolnosti ve čtyřech evropských zemích: České republice, Slovensku, Německu a Švédsku.


    Odolnost se stala stále důležitějším pojmem ve společenských vědách, veřejné politice i psychologii, zejména v kontextu globální nejistoty, sociální fragmentace, ekonomické nestability a rostoucích problémů duševního zdraví. Existující literatura se zaměřuje převážně na makroúroveň – tedy na to, jak státy, instituce nebo ekonomické systémy reagují na krize. Odolnost však existuje i na mikroúrovni a ovlivňuje, jak jednotlivci zvládají obtíže, adaptují se na změny a udržují si psychickou pohodu i přes stres a narušení.

    Pochopení klíčových faktorů individuální odolnosti je proto zásadní, zejména v době pandemických hrozeb, geopolitických konfliktů, klimatických rizik a společenské polarizace. Systematické a srovnatelné měření odolnosti však zůstává metodologickou výzvou. Tento článek navrhuje nový analytický nástroj, Index individuální resilience (IIR), a aplikuje jej v mezinárodním srovnání ČR, SR, Německa a Švédska. Cílem je nejen měřit úroveň odolnosti, ale také zkoumat sociální, zdravotní a institucionální faktory, které ji v různých kulturních kontextech ovlivňují.

    Metodologie

    Design a vzorek

    Studie použila kvantitativní, průřezový a komparativní design. Cílovou populaci tvořili jednotlivci ve věku 16–75 let. Reprezentativní vzorky byly získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C) a na Slovensku, v Německu a ve Švédsku (každé N = 1 000; CAWI; sběr dat 31. července – 20. srpna 2025 agenturou Talk Online Panel).

    Konstrukce indexu

    IIR byl konstruován jako součet 60 otázek v rámci osmi dimenzí (maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů). Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Sociodemografické proměnné (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly do indexu zahrnuty. Dimenze a jejich váhy byly následující:

    Hodnoty, které uznává (14 %), důvěra v instituce (7 %), soudržnost (6 %), adaptabilita (18 %), duševní zdraví (11 %), dovednosti (6 %), materiální zabezpečení (18 %), fyzická aktivita a zdraví (20 %).

    Dimenze

    Proporční alokace by znamenala váhu 12,5 % na dimenzi, skutečné váhy se však pohybují mezi 6–20 %. Tato struktura odráží empirický význam jednotlivých oblastí. Index je vyvážen mezi objektivními faktory (fyzické zdraví, materiální zabezpečení, praktické dovednosti, tvořící 55 %) a subjektivními a psychosociálními aspekty (hodnoty, důvěra, koheze, adaptabilita, zbývajících 45 %).

    Toto rozdělení umožňuje, aby index odrážel jak hmatatelné životní podmínky, tak psychologické zdroje zvládání, a vyhnul se nadměrnému zdůraznění buď čistě materiálních, nebo čistě subjektivních ukazatelů.

    Analýza

    Použity byly deskriptivní statistiky a mezinárodní srovnání (aritm. průměr, medián, min–max). Sekundární analýzy zahrnovaly ukazatele BMI, WHO-5, fyzické aktivity a důvěry.

    Výsledky

    Celková úroveň odolnosti

    Průměrné hodnoty IIR: CZ = 102; SK = 97; DE = 100; SWE = 104. Rozpětí skóre 10–197 bodů ukazuje značnou individuální variabilitu.

    Největší rozdíly mezi zeměmi byly v důvěře v instituce (SWE 50,7 vs. SK 37,3) a v oblasti dovedností/adaptability (Švédsko nejvyšší). Ačkoli se celkové skóre odolnosti ve čtyřech zemích zdá být relativně podobné, tato podobnost neznamená, že profily odolnosti jsou totožné. Naopak, srovnatelná celková skóre IIR vznikají z odlišných kombinací silných a slabých stránek v jednotlivých zemích. Tyto vzorce ukazují, že odolnost může být budována různými cestami, přičemž jednotlivé země se opírají o odlišné soubory faktorů formovaných jejich historickou zkušeností, sociální strukturou a kulturními normami.

    Zdraví a životní styl

    Zdravotní stav je zásadní součástí odolnosti jedince, protože přímo ovlivňuje schopnost člověka zvládat stres, udržovat produktivitu a zotavovat se z obtížných situací. Proto Index individuální resilience zahrnuje jak ukazatele fyzického zdraví, tak i behaviorální ukazatele související se životním stylem.

    Výsledky týkající se indexu tělesné hmotnosti (BMI) ukazují, že všechny čtyři země se v průměru nacházejí v pásmu nadváhy. Švédsko (průměrný BMI 25,9) je nejblíže horní hranici normálního rozmezí, následují Česká republika (26,6) a Německo (27,0), zatímco Slovensko (27,3) vykazuje nejvyšší hodnoty. Tato zjištění naznačují, že zdravotní rizika spojená s tělesnou hmotností představují zejména ve střední Evropě významný problém. Přestože si Švédsko vede o něco lépe, rostoucí prevalence nadváhy a obezity představuje dlouhodobou výzvu pro veřejné zdraví v celé Evropě s důsledky pro dlouhodobou odolnost populace a udržitelnost zdravotních systémů.

    Fyzická aktivita, významný ochranný faktor pro fyzické i duševní zdraví, vykazuje mezi zeměmi větší rozdíly. Podíl respondentů věnujících se sportu nebo cvičení alespoň třikrát týdně byl nejvyšší ve Švédsku (46 %), těsně následovaný Českou republikou (44 %). Německo (37 %) vykazuje střední úroveň aktivity, zatímco Slovensko (31 %) má nejnižší podíl. To naznačuje, že zdravé životní návyky mohou v případě České republiky sloužit jako kompenzační zdroj odolnosti, a to i navzdory relativně vysokým hodnotám BMI.

    Fyzická aktivita – (1 z 8 dimenzí)
    Fyzická aktivita ≥3× týdně: CZ 44 %, SK 31 %, DE 37 %, SWE 46 %.

    Zdravotní stav byl dále analyzován prostřednictvím prevalence vybraných chronických diagnóz. Hypertenzi uvedlo 18 % respondentů ve Švédsku, zatímco v České republice, na Slovensku a v Německu to bylo 26–27 %. Výskyt psychologických nebo psychiatrických diagnóz vyžadujících léčbu byla nejnižší na Slovensku (6 %) a v České republice (7 %), ale výrazně vyšší v Německu (14 %) a ve Švédsku (12 %). Tato zjištění pravděpodobně odrážejí rozdíly ve využívání zdravotní péče, frekvenci diagnostikování a míře stigmatizace duševního zdraví, spíše než čistě epidemiologické rozdíly

    Diagnózy

    Diagnózy: Hypertenze: CZ 26 %, SK 27 %, DE 26 %, SWE 18 %. Psych. Diagnóza vyžadující léčbu: CZ 7 %, SK 6 %, DE 14 %, SWE 12 %.

    Adaptabilita a dovednosti

    Adaptabilita a praktické dovednosti představují klíčové složky individuální odolnosti, protože určují schopnost člověka pružně reagovat na měnící se podmínky, využívat nové příležitosti a fungovat samostatně v nejistých či krizových situacích. Tato dimenze kombinuje behaviorální ukazatele, strategie připravenosti a kompetence relevantní pro zvládání společenských a ekonomických výzev.

    Výrazný mezinárodní rozdíl se projevil v úrovni znalosti angličtiny, která slouží jako zástupný ukazatel kognitivní flexibility a globální propojenosti. Podíl respondentů, kteří uvádějí „dobrou“ znalost angličtiny, byl jednoznačně nejvyšší ve Švédsku (85 %), následovaný Německem (54 %), zatímco v České republice (33 %) a na Slovensku (27 %) byly hodnoty výrazně nižší.

    Jednotnější vzorec byl zaznamenán u vlastnictví řidičského průkazu, kde se hodnoty ve všech čtyřech zemích pohybovaly v rozmezí 73–81 %. To naznačuje obecně vysokou úroveň mobility v evropském kontextu, která jednotlivcům umožňuje v případě potřeby relokaci za prací nebo bezpečím.

    Chování spojené s připraveností na krizové situace bylo dále analyzováno prostřednictvím ukazatele hotovostních rezerv uchovávaných v domácnosti, který se mezi zeměmi výrazně lišil. Slovensko (48 %) a Česká republika (41 %) vykázaly nejvyšší podíl domácností s finanční rezervou v hotovosti, zatímco Německo (24 %) a Švédsko (17 %) dosáhly výrazně nižších hodnot. Tyto výsledky odrážejí kulturně specifické strategie řízení rizik.

    Soudržnost a podpora

    Soudržnost a mezilidská důvěra představují zásadní složky odolnosti, protože odrážejí schopnost jednotlivců čerpat neformální podporu a zapojovat se do kooperativního chování v době obtíží. Data ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

    Obecná důvěra, měřená souhlasem s tvrzením „většině lidí lze důvěřovat“, byla nejvyšší ve Švédsku (39 %), následována Německem (30 %) a Českou republikou (27 %), zatímco na Slovensku byla nejnižší (14 %). Tento vzorec odpovídá širším evropským trendům, které ukazují vyšší úroveň sociální důvěry v severských zemích ve srovnání se střední a východní Evropou. Nízká úroveň mezilidské důvěry může omezovat ochotu spolupracovat mimo úzké sociální okruhy a může bránit posilování odolnosti na komunitní úrovni.

    Tvrzení: Většině lidí je možno důvěřovat: CZ 27 %, SK 14 %, DE 30 %, SWE 39 %.

    Velikost podpůrné sociální sítě byla hodnocena podle počtu osob, na které se respondenti mohou spolehnout v náročných životních situacích. Podíl osob uvádějících 3–5 potenciálních pomocníků byl přibližně stejný v České republice (38 %) a Německu (38 %), o něco nižší ve Švédsku (34 %) a nejnižší na Slovensku (29 %). Ve všech čtyřech zemích uvedla pouze menšina respondentů, že má k dispozici šest nebo více spolehlivých pomocníků, což naznačuje, že širší podpůrné sítě jsou relativně vzácné.

    3–5 lidí, na které se lze spolehnout: CZ 38 %, DE 38 %, SWE 34 %, SK 29 %.

    Celkově se Slovensko v této dimenzi jeví jako nejzranitelnější, neboť vykazuje jak nejnižší míru mezilidské důvěry, tak nejmenší sociální podpůrné sítě. Naopak Švédsko vykazuje nejvyšší úroveň generalizované důvěry, i když podpůrné sítě nejsou nutně rozsáhlejší, což naznačuje spíše institucionalizovaný než rodinně založený model sociální podpory. Česká republika a Německo odrážejí střední úroveň koheze, kde praktické podpůrné sítě kompenzují poněkud nižší míru generalizované důvěry. Tato zjištění naznačují, že přestože sociální koheze přispívá k odolnosti, její kulturní formy a mechanismy se mohou mezi zeměmi výrazně lišit, od důvěrou podmíněné koheze ve Švédsku po příbuzensky založenou podporu ve střední Evropě.

    Institucionální důvěra

    Nejvyšší důvěra byla ve všech zemích stabilně připisována záchranným složkám a hasičům (8,0–8,6/10) a také zaměstnavatelům; naopak politické instituce (vláda) vykazovaly napříč státy nejnižší úroveň důvěry.

    Švédsko dosahovalo nejvyšších hodnot celkové institucionální důvěry, což odráží silnou důvěru ve veřejné instituce, správu věcí veřejných a občanskou infrastrukturu. Následovalo Německo a Česká republika s podobně střední úrovní důvěry, což naznačuje dílčí důvěru v klíčové instituce, avšak zároveň určitou míru skepticismu, zejména vůči politickým orgánům. Nejnižší důvěra v instituce byla zaznamenána na Slovensku, kde respondenti vyjadřovali omezenou důvěru nejen v politické instituce, ale také — i když v menší míře — v justici a veřejnou správu.

    Ve všech zemích byly nejdůvěryhodnějšími institucemi záchranné a pohotovostní služby, včetně zdravotnické záchranné služby a hasičů, které získaly velmi vysoké hodnocení (8,0–8,6 na desetibodové škále). Zaměstnavatelé se rovněž umisťovali vysoko, což naznačuje, že okamžité a konkrétní instituce mají větší důvěryhodnost než abstraktní či vzdálené politické orgány. Naopak parlamentní instituce a národní vlády dosáhly nejnižšího hodnocení ve všech sledovaných zemích, což potvrzuje širší evropský trend poklesu důvěry v tradiční politiku.

    Diskuse

    Index individuální resilience (IIR) je založen na kombinaci osmi dimenzí (hodnoty, které jedinec uznává, důvěra v instituce, soudržnost, adaptabilita, duševní zdraví, dovednosti, materiální zabezpečení, fyzická aktivita a zdraví). Největší mezinárodní rozdíly se objevují v institucionální důvěře a jazykových/dovednostních profilech. Český profil ukazuje relativně dobré zdraví a zabezpečení, ale nižší institucionální důvěru, což podporuje sebe-spoléhání, ale může oslabit kolektivní reakce na krize.

    Závěr

    Odolnost je multidimenzionální konstruktem ovlivněným zdravotními, materiálními a socio-institucionálními faktory. Výsledky ukazují jak mezinárodní rozdíly, tak velkou intra-populační variabilitu. Tyto poznatky potvrzují, že odolnost není pouze osobní vlastnost ale je formována širším socioekonomickým a kulturním prostředím.

    Čtěte také: Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?

    Reference:

    Bristow, G. and Healy, A. (2018). Innovation and Regional Economic Resilience: An Exploratory Analysis. Annals of Regional Science, 60(2), 265–284. doi.org/10.1007/s00168-017-0841-6.

    Crowne, D. P., and Marlowe, D. (1960). Marlowe-Crowne Social Desirability Scale (M-C SDS). APA PsycTests. https://doi.org/10.1037/t05257-000

    Fjäder, Christian. (2014). The nation-state, national security and resilience in the age of globalisation. Resilience, 2:2, 114-129. doi.org/10.1080/21693293.2014.914771.

    Hjemdal, O. et al. (2015). The cross-cultural validity of the Resilience Scale for Adults: a comparison between Norway and Brazil. BMC Psychology, 3:18. doi:10.11866/s40359-015-0076-1.

    Friborg, O. (2005). Validation of a scale to measure resilience in adults. Department of Psychology Faculty of Social Sciences University of Tromsø.

    The Fund for Peace. (2022). State Resilience Index Dashboard. (Accessed: 16 June 2025). Available at: https://fundforpeace.org/SRI/dashboard.html.