Především Události, komentáře, a hlavně DVTV s Martinem C. Putnou. Což je tedy můj oblíbený autor. Z jehož prací bych zmínil tu poslední, kterou jsem jednak několika lidem daroval a jednak jsem si přál k loňským Vánocům, a též i dostal – a to je turistický průvodce Řím antituristický.
Napsané je to tak, že se vám nejdřív přestane chtít psát cokoliv po zbytek života, následně se vám možná začne chtít psát po zbytek života, zdráhavě, ale pak pocítíte neuvěřitelnou vnitřní sílu udělat se svým životem cokoliv. Vlastnost zásadních děl. Dál bych rád zmínil jeho dílo Václav Havel – Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století, které dává Putnovi jednou provždy po zbytek života říkat jméno Havel v různých či jakýchkoliv výrocích a být brán vážně. Tu dlouhou pomlčku mi tam dává Word a mně se líbí.
Vsuvka. Někde jsem četl, že jedinečným podpisem každého autora je členění do odstavců, já mám oproti tomu někdy rád odstavce stejné délky, čímž si dokazuji – sám sobě – že jsem schopný všeho, co si zamanu. V tomto případě to ale dokazovat nechci. Rád bych dokázal, že jsem všechno viděl a četl a mohu tak být brán jako autorita v oboru a dopřát si nějaký silnější výrok, abych se aspoň chvíli cítil jako hláškař od Pánaboha.
Dál jsem samozřejmě viděl DVTV Tomáše Sedláčka. Nebo tedy ne „dále“, ale jako první. Též četl všechny rozhovory týkající se knihovny, s výjimkou posledního Echa, které vyšlo právě teď, když toto píši, a má titulek „Sedláček byl zkopán českými intelektuály. Ale nemyslím, že chtěl z Havla udělat Mickey Mouse, říká Matějčková“.
S tím zkopáváním intelektuály bych úplně nesouhlasil, protože po zákroku Putny již nebylo moc koho zkopávat. Putna předvedl absolutně brilantní, ať už na ploše pěti či třiceti minut, detailní a fundované vymazání Tomáše Sedláčka z povrchu zemského jako myslitele, intelektuála, manažera, vizionáře, mluvicí hlavy s tématem cokoliv a mj. experta na Havla či osoby, která bere do úst jméno „Havel“. Stejně tak jak Putna učinil půl roku zpět v zásadním textu na Seznam Zprávách, kde jednoznačnou argumentací odsoudil Sedláčka k tomu, aby opustil město, srazil si jmenovku na zvonku, vyvěsil telefon, zrušil svůj úřad i trvalý pobyt, a dožil v lesích. Ačkoliv dnes podle mého názoru už není možné legálně dožít v lesích. Dožil by tedy ilegálně. Z lesů by mohl posílat motáky, samozřejmě anonymní. Podle mne toho byl či mohl být zamýšlený cíl vystoupení. Totální exkomunikace jedné osoby z kruhů. Nic moc lepšího jsem neviděl.
Jen malý detail, Sedláček nabízený ortel nepřijal a z Putny si evidentně těžkou hlavu nedělal. Já bych si dělal, on ne. Já bych přilezl s prosíkem, on ne. Já bych provedl sebekritiku, on ne. Vůbec si toho nevšímal.
Za mě tím pádem prokázal, že je možná člověkem na svém místě. Nehleděl ústrků a útrap a odporu a prostě si jel svou.
Když sledujete v DVTV Sedláčka a sledujete v DVTV Putnu, možná vám dojde, že Putna je badatel, vědec, perfekcionista, jediný svého druhu – ale už z toho, jak hovoří, nemá moc vztah k veřejnosti. Oproti tomu ze Sedláčka přesně cítíte, jestli to můžu říct, auru, v níž se koupete, je to rozený řečník, politik. Má vizionářský VIBE, ovšem samozřejmě bez koncovky. Vizionářský VIBE máme leckdo, na koncovku je třeba být psychopat a jít přes mrtvoly, vnutit svou vůli světu podobně jako to dělají tyranští režiséři, nesnesitelní manažeři či bezohlední obchodníci. Na to potřebujete tvrdost. Sedláček ji ve svém osobnostním typu nemá, nicméně nemůžeme mu to zazlívat. Má jistou bezprostřednost, v níž se dobře pobývá a můžete si položit otázku, s kým byste pobývali raději? Se Sedláčkem či s Putnou?
Chci říct, že podle mne tohle kolo Sedláček vyhrál. Tím, jak rychle nabídl svoji verzi událostí, byť nepřipravený, chaotický, nicméně upřímný a plně přítomný na místě a v čase.
Přál bych si, aby tito dva muži, kteří zkřížili kordy k nerozhodnému zápasu, kandidovali na nejvyšší úřad v zemi, nebo alespoň uspořádali velkou debatu pro veřejnost a možná pro celý svět, něco jako „debaty století“ Peterson – Žižek. Máme štěstí, že žijeme v době, kdy se dají takové věci zažít.
Můj vztah k Havlovi? Rád ho čtu, miluju životopisné knihy, v nichž vystupuje, ale nesnáším, když ho někdo interpretuje. Pokud to není Putna. Můj vztah ke Knihovně? Svět uzavřený do jedné interpretace aktuálního myšlenkového světa, což je podle mě v měnícím se světě potřeba. Otázka, zda tuto potřebu má i onen měnící svět. Po Sedláčkovi mám pocit, že bych rád další kolo. A jestli byl Putnou peskován, že v jeho vystupování a počínání chybí havlovská ironie, mohl by si to dostudovat. Jako hezké gesto a zároveň důkaz síly.
