Autor článku: Petr Věříš

Sleduju to u klientů dokola. Founder nebo CEO objeví, co všechno umí postavit s AI: agenta, dashboard, vlastní nástroj, automatizaci. První týden je to nadšení. Druhý týden noc co noc ladí prompty a architekturu systému. Třetí měsíc zjistí, že kampaně stojí, faktury nechodí a klient, který platí účty, čeká na odpověď už týden.

To není příběh o AI. Je to starý vzorec s novým nástrojem. Rozdíl je v rychlosti odměny, s AI vidíte výsledek okamžitě, funkční prototyp za hodinu, ne za měsíc. Ten dopamin je silnější než cokoli.

Teze je prostá: problém není v tom, že CEO používá AI. Problém je, když se mu AI stane primární činností místo nástroje pro tu hlavní. Hraje si s tím, co je zajímavé, a odkládá to, co je nutné.

A tohle je vlastně to zajímavé: není to příběh nepovedeného nástroje. Je to příběh nástroje, který funguje až moc dobře.

Data to potvrzují z obou stran. Podle průzkumu Harris Poll pro Dataiku mezi 500 CEO velkých firem si 94 % z nich myslí, že jejich zaměstnanci používají AI nástroje bez schválení firmou (Dataiku Global AI Confessions Report, 2025). Tedy sami vedoucí přiznávají, že se jim AI ve firmě šíří mimo kontrolu, včetně té jejich vlastní. Zároveň studie NBER mezi téměř 6 000 vedoucími pracovníky ve firmách v USA, Velké Británii, Německu a Austrálii zjistila, že devět z deseti exekutivů nezaznamenalo za poslední tři roky žádný dopad AI na produktivitu nebo zaměstnanost ve své firmě (NBER Working Paper 34836, 2026).

Mechanismus je jednoduchý. Čas věnovaný AI roste rychleji než reálný dopad AI na byznys. Lidé v tom tráví hodiny, protože je to nové a viditelné, ne protože to firmu posouvá. A pokud tenhle čas krade prostor tomu, co skutečně vydělává je výsledek záporný, i když je samotný nástroj skvělý.

Pro české firmy je to konkrétní varování. Nejste velká korporace s oddělením, které za vás pohlídá zbytek provozu, zatímco vy zkoumáte AI. Jste firma, kde majitel je zároveň motor prodeje a servisu. Když se ten motor tři měsíce zabývá vedlejší hrou, klienti to pocítí první a odejdou dřív, než stihnete dodělat nástroj, který jim to měl vynahradit.

Hra a nástroj nejsou totéž. Hra vás baví. Nástroj má vydělávat. Umíte si dnes odpovědět, kolik hodin týdně jde do jednoho a kolik do druhého?

Chcete o tom diskutovat? Napište mi na LinkedIn nebo sledujte debaty na sítích Solvo Institutu.

Skoro každá firma dnes AI má. Licenci, onboarding, interní oznámení o transformaci. Čísla to potvrzují: 97 % C-suite říká, že v posledním roce nasadilo AI agenty. A přesto 79 % organizací reportuje vážné problémy s adopcí, přičemž 54 % vedoucích pracovníků přiznává, že AI adopce jejich firmu rozvrací zevnitř (Writer & Workplace Intelligence, 2026).

Jsou to čísla ze stejného průzkumu. A dávají dohromady přesně ten paradox, který vidím na trhu: AI je všude, ale výsledky jsou jinde.

Writer a Workplace Intelligence dotazovali letos v dubnu 2 400 C-suite manažerů a zaměstnanců napříč globálními firmami. Klíčový nález: AI super-uživatelé dosahují pětinásobné produktivity ve srovnání s kolegy, kteří AI neadoptovali. Přesto jen 29 % organizací reportuje skutečný ROI z generativní AI a 23 % z AI agentů.

Pětkrát vyšší produktivita jednotlivce. Dvacet devět procent firem s měřitelným dopadem na byznys. Tenhle rozptyl není technický problém. Je to organizační selhání.

Průzkum pojmenoval příčinu přímo: tři čtvrtiny vedoucích pracovníků přiznaly, že jejich AI strategie je spíš na efekt než skutečný interní návod. Téměř polovina, tedy 48 %, označuje AI adopci za zklamání. A 39 % firem nemá ani formální plán, jak z AI generovat výnosy. Přitom 59 % z nich investuje do AI technologií přes milion dolarů ročně.

Tady je mechanismus, který to způsobuje. Firmy měří adopci: počet uživatelů, ušetřené hodiny, počet nasazených nástrojů. A v tom bodě se zastaví. Individuální produktivita se ale do výsledovky nepromítne automaticky. Potřebuje přepsat procesy, přerozdělit uvolněnou kapacitu, změnit to, co firma s ušetřeným časem dělá. AI copywriter produkující pětkrát víc textů nic nepřinese, pokud schvalovací kolečko zůstane čtyřkolové.

Z toho plyne jedna věc pro české SME, pozitivní i negativní zároveň.

Negativní: průzkum dokumentuje druhou vlnu problémů, která přichází po adopci. Bezpečnostní mezery: 67 % manažerů věří, že jejich firma už zažila únik dat kvůli neschváleným AI nástrojům. Kulturní napětí: 29 % zaměstnanců a 44 % Gen Z přiznalo, že aktivně sabotuje AI strategii své firmy. To není technický problém, který vyřeší lepší nástroj.

Pozitivní: menší firmy tohle mohou přeskočit. Přepsat workflow v padesátičlenné firmě trvá týdny, ne roky. Rozhodnutí padne u jednoho stolu, ne v pěti výborech. Kdo teď spojí adopci s redesignem procesů a nezůstane u samotné instalace nástrojů, bude mít za rok strukturální výhodu, kterou půjde těžko dohnat.

Jde o měsíční fixní náklad, který poroste s tím, jak si lidé na nástroj zvyknou.

Otázka v roce 2026 není „Používáte AI?“ Ta bitva je rozhodnutá. Otázka zní: „Máte plán, co s tou pětinásobnou produktivitou uděláte, nebo jen kupujete výkonnější stroj do starého procesu?“

Chcete o tom diskutovat? Napište mi na LinkedIn nebo sledujte debaty na sítích Solvo Institutu.

V prosinci 2025 otevřel Microsoft tisícům svých inženýrů přístup ke Claude Code — nástroji, který si firma kupovala u konkurenta. Šest měsíců později ho ruší.Ačkoliv experiment začal slibně, realita přinesla nečekaný zvrat. Interní využívání nástroje Claude Code vývojáři Microsoftu narostlo natolik rapidně, že Microsoft v květnu 2026 oznámil plošné rušení těchto licencí.

Co se vlastně stalo: Microsoft půl roku platil konkurenci za to, aby její nástroj používali jeho lidé. A pak přišel účet.

Tohle je důležitější než tisková zpráva. Když firma s nejlepší vyjednávací pozicí na trhu odchází od nástroje, který si její vlastní inženýři vybrali, signál není o preferencích. Je o ekonomice. Konkrétnější obrázek přišel o měsíc dřív od Uberu. CTO Praveen Neppalli Naga přiznal The Information, že firma vyčerpala celý plánovaný 2026 AI rozpočet za čtyři měsíce (Startup Fortune, květen 2026). „Jsem zpátky u rýsovacího prkna,“ řekl. „Rozpočet, který jsem si myslel, že budu potřebovat, je už pryč.“ Individuální inženýři utráceli mezi 500 a 2 000 dolary měsíčně jen za tokeny.“

A tohle je vlastně to zajímavé: není to příběh nepovedeného nástroje. Je to příběh nástroje, který funguje až moc dobře.

Tady je věc, kterou většina majitelů firem zatím nepřečetla z titulků — a stojí za to si na ni dát chvíli klid. AI nástroj se nekupuje jako Office licence. Kupuje se jako elektřina. Seat-based pricing měl strop — víte, kolik máte lidí, víte, kolik to stojí. Token-based pricing strop nemá.

Stojí tolik, kolik nástroj přemýšlí. A agentic systémy jsou navržené tak, aby přemýšlely hodně. Spouštějí dlouhé session, větví se do paralelních vláken, opakovaně se ptají samy sebe. Spotřeba per úkol roste rychleji, než ceny per token klesají.

Procurement model, který firmy znají posledních dvacet let, na to není stavěný.

Pro českou menší firmu to znamená velmi konkrétní matematiku. Když dáte pěti lidem agentic AI nástroj a nenastavíte žádný strop, dolní hranice Uber dat — kolem 500 USD na hlavu měsíčně — vám vyrobí účet srovnatelný s platem juniora. Horní hranice se blíží mid-level senioru. A nejde o spotřebu jednorázovou.

Jde o měsíční fixní náklad, který poroste s tím, jak si lidé na nástroj zvyknou.

Než takový nástroj nasadíte plošně, vyplatí se mít odpovědi na tři věci. Za prvé: kdo má přístup a kdo ne. Ne každá role token budget unese, ne každá ho potřebuje.Za druhé: jaký je strop per uživatel a co se stane, když ho někdo překročí. Bez stropu je to volné podnikání s firemní kartou. A za třetí: jaká je metrika návratnosti. Ne „kolik kódu nebo obsahu vznikne“ — ale „kolik práce zmizí“. Pokud na to není odpověď, kupuje se produktivita, která se nedá změřit.

Microsoft tohle věděl dřív než kdokoli jiný. Měl uvnitř největší dataset reálné spotřeby Claude Code mimo Anthropic samotný. Jejich rozhodnutí není filosofické. Je to účetní operace na konci fiskálního roku — provedená tichým e-mailem inženýrům.

A to je ten signál, který stojí za pozornost. Neskončila éra AI ve firmách. Skončila éra, ve které velké firmy ochotně platily libovolnou částku za to, aby se naučily, jak se s AI pracuje. Učení už proběhlo.

Teď přijde to těžší — naučit se AI nástroj účetně řídit jako infrastrukturu, ne jako benefit. Otázka už není, jestli se to zaplatí. Otázka je, kolik je rozumné zaplatit za to, aby přestal být potřeba jeden člověk navíc — a co s tím prostorem firma udělá.

Jakou matematiku už máte vy, než váš příští kolega řekne, že by AI rád přidal do workflow?

Chcete o tom diskutovat? Napište mi na LinkedIn nebo sledujte debaty na sítích Solvo Institutu.

Mluvil jsem dnes s obchodní partnerkou, která se věnuje náboru a staví obchodní týmy. 30 let praxe — hledá ředitele, manažery, obchodníky a staví týmy pro různé firmy. Dnes samozřejmě akvizice nových lidí z velké části probíhá skrze digitální reklamu.

Uprostřed rozhovoru jsme narazili na paradox, který médii vůbec nerezonuje: Všichni mluví o tom, jak AI bere práci lidem. Jenže data nám ukazují, že sehnat kvalitního obchodního ředitele nebo zkušeného manažera je stejně těžké jako před dvěma lety. Možná těžší.

Tohle mě zastavilo. Jak to jde dohromady?

Jde to dohromady docela snadno. Pokud se podíváte na to, co AI opravdu dělá a ne na to, co se o ní tvrdí.

Švédská Klarna je dokonalý příklad. Firma nahradila 700 pracovníků zákaznické podpory chatboty, ředitel se předváděl v rozhovorech jak dobře to funguje, jak to šetří miliony. Pak zákazníci začali utíkat ke konkurenci. Generické odpovědi, nekonečné smyčky s botem, neschopnost vyřešit cokoli složitějšího a firma tiše začala lidi nabírat zpátky.

Pro jeden portál pak společnost doplnila, že zatímco AI přináší rychlost, lidé mají empatii: „Společně nám umožňují poskytovat služby, které jsou rychlé, když na nich záleží ,a osobní, když na nich záleží. Není to AI versus lidi – je to AI a lidi, kteří spolupracují. V tom je to kouzlo.“

Tohle není výjimka. Podle analytické agentury Challenger, Gray & Christmas bylo v roce 2025 přes 55 tisíc propuštění v USA přímo spojeno s nástupem AI — ale Forrester ve svých predikcích pro rok 2026 upozorňuje, že mnoho těchto firem ani nemělo zralou, produkčně připravenou AI aplikaci, která by ty role skutečně mohla převzít. Šlo o restrukturalizaci maskovanou jako technologický pokrok.

Tady je mechanismus, který stojí za pozornost:

AI výborně nahrazuje rutinu. Třídění mailů, vyřízení standardního dotazu, generování reportu ze šablony. Manpowergroup v průzkumu odhadla, že až 45 % jednoduchých administrativních činností AI nahradí v blízké době. To je reálné. Ale tohle nejsou pozice, po kterých firmy zoufale prahnou — to jsou pozice, které firmy zadávají brigádníkům nebo outsourcují do call center.

Pozice, které skutečně chybějí jsou jiné. Obchodník, který čte místnost, buduje vztah za tři roky, umí říct ne správnému zákazníkovi ve správný čas. Manažer, který drží tým pohromadě v momentech kdy data nic nenapovídají. Ředitel, který vezme zodpovědnost za rozhodnutí kde není správná odpověď — jen menší špatná. Tohle AI neumí. Zatím ne. Možná nikdy v té formě, v jaké to dělá člověk.

Pro český pracovní trh z toho plyne věc, která se nediskutuje.

Juniorní a administrativní pozice mohou dále mizet — to se děje. Ale seniorní role se nezaplní automatizací. Zaplní se lidmi, kteří rozumějí jak AI používat jako nástroj a zároveň dělají věci, které AI nedokáže: rozhodují pod nejistotou, nesou zodpovědnost, tvoří vztahy. Firmy, které v roce 2025 propustily zkušené lidi aby ušetřily a investovaly do AI, část z nich bude v roce 2026 nabírat zpátky — ale na trhu je nenajdou, protože odešli jinam nebo si řekli o víc.

Hype kolem AI nahrazování práce je reálný. Ale směřuje jinam, než kde je skutečný problém. A ten problém — jak sehnat dobrého obchodníka, manažera, ředitele — AI neřeší. Spíš odvádí pozornost od toho, že ho firmy řeší špatně.

Není to tak, že AI bere práci. Je to tak, že AI odhaluje, které pozice byly od začátku nahraditelné — a které ne. A ty, které ne, jsou právě ty, po kterých teď firmy volají.

Takže otázka není, co AI nahradí. Otázka je, co firmy udělaly s lidmi, kteří nahraditelní jednoduše nejsou — a jestli to udělaly chytře.

Chcete o tom diskutovat? Napište mi na LinkedIn nebo sledujte debaty na sítích Solvo Institutu.

Na jednom workshopu padla otázka. Kolik z nás použilo tento týden AI nástroj, který ve firmě nikdo neschválil? Ruce šly nahoru pomalu — nejdřív jedna, pak druhá, pak polovina místnosti. Nikdo se nesmál. Každý se díval, kdo další ruku zvedl.

Tenhle moment mi říká víc než jakýkoli průzkum.

Shadow AI — neoficiální, neschválené používání AI nástrojů v práci — není rebelie. Je to tichá dohoda mezi zaměstnancem a jeho vlastní efektivitou. Lidé nepoužívají ChatGPT místo firemního nástroje proto, že chtějí porušovat pravidla. Používají ho proto, že funguje. A protože nikdo se neptal.

Jenže UpGuard loni zkoumal 1 500 zaměstnanců a security lídrů po celém světě a našel jednu věc, která mě zastavila víc než jakékoliv číslo o bezpečnostních incidentech: čtvrtina zaměstnanců dnes věří AI nástrojům víc než svým nadřízeným nebo kolegům. Ne o trochu víc. Víc jako zdroji pravdy. Jako autoritě.

To je posun, který se neodehrává v IT odděleních. Odehrává se v tom, jak lidé přemýšlejí o tom, komu naslouchat.

A tady je paradox, který z toho plyne: firmy se snaží Shadow AI blokovat — ale 45 % zaměstnanců si cestu k zablokovaným nástrojům stejně najde. Blokování nesníží riziko. Jen sníží viditelnost toho, co se děje. Místo aby firma věděla, co její lidé používají, přestane vědět úplně. To není řešení. To je horší varianta stejného problému. Cybersecurity Dive

Pro česká SME je tohle konkrétní výzva. Ne abstraktní bezpečnostní téma pro konference — ale otázka:Víte, co lidé ve vaší firmě reálně používají? A víte, co do těch nástrojů dávají?

Odpověď na Shadow AI není politika zákazu. Je to otevřený rozhovor — a pak nabídka nástrojů, které skutečně fungují lépe než to, co si lidé sami našli. Dokud to nenabídnete, nabídku udělá někdo jiný. Bezplatná verze ChatGPT to udělá za vás, každé ráno, dřív než zaměstnanec otevře firemní systém.

Otázka není jestli Shadow AI ve vaší firmě existuje. Otázka je jestli o tom vůbec chcete vědět.

Chcete o tom diskutovat? Napište mi na LinkedIn nebo sledujte debaty na sítích Solvo Institutu.