Mezinárodní srovnání

Tato studie představuje Index individuální resilience (IIR) jako
multidimenzionální nástroj určený k měření osobní odolnosti a porovnává úroveň odolnosti ve čtyřech evropských zemích: České republice, Slovensku, Německu a Švédsku.

Odolnost se stala stále důležitějším pojmem ve společenských vědách, veřejné politice i psychologii, zejména v kontextu globální nejistoty, sociální fragmentace, ekonomické nestability a rostoucích problémů duševního zdraví. Existující literatura se zaměřuje převážně na makroúroveň – tedy na to, jak státy, instituce nebo ekonomické systémy reagují na krize. Odolnost však existuje i na mikroúrovni a ovlivňuje, jak jednotlivci zvládají obtíže, adaptují se na změny a udržují si psychickou pohodu i přes stres a narušení.

Pochopení klíčových faktorů individuální odolnosti je proto zásadní, zejména v době pandemických hrozeb, geopolitických konfliktů, klimatických rizik a společenské polarizace. Systematické a srovnatelné měření odolnosti však zůstává metodologickou výzvou. Tento článek navrhuje nový analytický nástroj, Index individuální resilience (IIR), a aplikuje jej v mezinárodním srovnání ČR, SR, Německa a Švédska. Cílem je nejen měřit úroveň odolnosti, ale také zkoumat sociální, zdravotní a institucionální faktory, které ji v různých kulturních kontextech ovlivňují.

Metodologie

Design a vzorek

Studie použila kvantitativní, průřezový a komparativní design. Cílovou populaci tvořili jednotlivci ve věku 16–75 let. Reprezentativní vzorky byly získány v ČR (N = 1 235; CAWI 620, CAPI 615; sběr dat 23.–29. května 2025 agenturou SC&C) a na Slovensku, v Německu a ve Švédsku (každé N = 1 000; CAWI; sběr dat 31. července – 20. srpna 2025 agenturou Talk Online Panel).

Konstrukce indexu

IIR byl konstruován jako součet 60 otázek v rámci osmi dimenzí (maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů). Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Sociodemografické proměnné (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly do indexu zahrnuty. Dimenze a jejich váhy byly následující:

Hodnoty, které uznává (14 %), důvěra v instituce (7 %), soudržnost (6 %), adaptabilita (18 %), duševní zdraví (11 %), dovednosti (6 %), materiální zabezpečení (18 %), fyzická aktivita a zdraví (20 %).

Dimenze

Proporční alokace by znamenala váhu 12,5 % na dimenzi, skutečné váhy se však pohybují mezi 6–20 %. Tato struktura odráží empirický význam jednotlivých oblastí. Index je vyvážen mezi objektivními faktory (fyzické zdraví, materiální zabezpečení, praktické dovednosti, tvořící 55 %) a subjektivními a psychosociálními aspekty (hodnoty, důvěra, koheze, adaptabilita, zbývajících 45 %).

Toto rozdělení umožňuje, aby index odrážel jak hmatatelné životní podmínky, tak psychologické zdroje zvládání, a vyhnul se nadměrnému zdůraznění buď čistě materiálních, nebo čistě subjektivních ukazatelů.

Analýza

Použity byly deskriptivní statistiky a mezinárodní srovnání (aritm. průměr, medián, min–max). Sekundární analýzy zahrnovaly ukazatele BMI, WHO-5, fyzické aktivity a důvěry.

Výsledky

Celková úroveň odolnosti

Průměrné hodnoty IIR: CZ = 102; SK = 97; DE = 100; SWE = 104. Rozpětí skóre 10–197 bodů ukazuje značnou individuální variabilitu.

Největší rozdíly mezi zeměmi byly v důvěře v instituce (SWE 50,7 vs. SK 37,3) a v oblasti dovedností/adaptability (Švédsko nejvyšší). Ačkoli se celkové skóre odolnosti ve čtyřech zemích zdá být relativně podobné, tato podobnost neznamená, že profily odolnosti jsou totožné. Naopak, srovnatelná celková skóre IIR vznikají z odlišných kombinací silných a slabých stránek v jednotlivých zemích. Tyto vzorce ukazují, že odolnost může být budována různými cestami, přičemž jednotlivé země se opírají o odlišné soubory faktorů formovaných jejich historickou zkušeností, sociální strukturou a kulturními normami.

Zdraví a životní styl

Zdravotní stav je zásadní součástí odolnosti jedince, protože přímo ovlivňuje schopnost člověka zvládat stres, udržovat produktivitu a zotavovat se z obtížných situací. Proto Index individuální resilience zahrnuje jak ukazatele fyzického zdraví, tak i behaviorální ukazatele související se životním stylem.

Výsledky týkající se indexu tělesné hmotnosti (BMI) ukazují, že všechny čtyři země se v průměru nacházejí v pásmu nadváhy. Švédsko (průměrný BMI 25,9) je nejblíže horní hranici normálního rozmezí, následují Česká republika (26,6) a Německo (27,0), zatímco Slovensko (27,3) vykazuje nejvyšší hodnoty. Tato zjištění naznačují, že zdravotní rizika spojená s tělesnou hmotností představují zejména ve střední Evropě významný problém. Přestože si Švédsko vede o něco lépe, rostoucí prevalence nadváhy a obezity představuje dlouhodobou výzvu pro veřejné zdraví v celé Evropě s důsledky pro dlouhodobou odolnost populace a udržitelnost zdravotních systémů.

Fyzická aktivita, významný ochranný faktor pro fyzické i duševní zdraví, vykazuje mezi zeměmi větší rozdíly. Podíl respondentů věnujících se sportu nebo cvičení alespoň třikrát týdně byl nejvyšší ve Švédsku (46 %), těsně následovaný Českou republikou (44 %). Německo (37 %) vykazuje střední úroveň aktivity, zatímco Slovensko (31 %) má nejnižší podíl. To naznačuje, že zdravé životní návyky mohou v případě České republiky sloužit jako kompenzační zdroj odolnosti, a to i navzdory relativně vysokým hodnotám BMI.

Zdravotní stav byl dále analyzován prostřednictvím prevalence vybraných chronických diagnóz. Hypertenzi uvedlo 18 % respondentů ve Švédsku, zatímco v České republice, na Slovensku a v Německu to bylo 26–27 %. Výskyt psychologických nebo psychiatrických diagnóz vyžadujících léčbu byla nejnižší na Slovensku (6 %) a v České republice (7 %), ale výrazně vyšší v Německu (14 %) a ve Švédsku (12 %). Tato zjištění pravděpodobně odrážejí rozdíly ve využívání zdravotní péče, frekvenci diagnostikování a míře stigmatizace duševního zdraví, spíše než čistě epidemiologické rozdíly

Diagnózy: Hypertenze: CZ 26 %, SK 27 %, DE 26 %, SWE 18 %. Psych. Diagnóza vyžadující léčbu: CZ 7 %, SK 6 %, DE 14 %, SWE 12 %.

Adaptabilita a dovednosti

Adaptabilita a praktické dovednosti představují klíčové složky individuální odolnosti, protože určují schopnost člověka pružně reagovat na měnící se podmínky, využívat nové příležitosti a fungovat samostatně v nejistých či krizových situacích. Tato dimenze kombinuje behaviorální ukazatele, strategie připravenosti a kompetence relevantní pro zvládání společenských a ekonomických výzev.

Výrazný mezinárodní rozdíl se projevil v úrovni znalosti angličtiny, která slouží jako zástupný ukazatel kognitivní flexibility a globální propojenosti. Podíl respondentů, kteří uvádějí „dobrou“ znalost angličtiny, byl jednoznačně nejvyšší ve Švédsku (85 %), následovaný Německem (54 %), zatímco v České republice (33 %) a na Slovensku (27 %) byly hodnoty výrazně nižší.

Jednotnější vzorec byl zaznamenán u vlastnictví řidičského průkazu, kde se hodnoty ve všech čtyřech zemích pohybovaly v rozmezí 73–81 %. To naznačuje obecně vysokou úroveň mobility v evropském kontextu, která jednotlivcům umožňuje v případě potřeby relokaci za prací nebo bezpečím.

Chování spojené s připraveností na krizové situace bylo dále analyzováno prostřednictvím ukazatele hotovostních rezerv uchovávaných v domácnosti, který se mezi zeměmi výrazně lišil. Slovensko (48 %) a Česká republika (41 %) vykázaly nejvyšší podíl domácností s finanční rezervou v hotovosti, zatímco Německo (24 %) a Švédsko (17 %) dosáhly výrazně nižších hodnot. Tyto výsledky odrážejí kulturně specifické strategie řízení rizik.

Soudržnost a podpora

Soudržnost a mezilidská důvěra představují zásadní složky odolnosti, protože odrážejí schopnost jednotlivců čerpat neformální podporu a zapojovat se do kooperativního chování v době obtíží. Data ukazují výrazné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.

Obecná důvěra, měřená souhlasem s tvrzením „většině lidí lze důvěřovat“, byla nejvyšší ve Švédsku (39 %), následována Německem (30 %) a Českou republikou (27 %), zatímco na Slovensku byla nejnižší (14 %). Tento vzorec odpovídá širším evropským trendům, které ukazují vyšší úroveň sociální důvěry v severských zemích ve srovnání se střední a východní Evropou. Nízká úroveň mezilidské důvěry může omezovat ochotu spolupracovat mimo úzké sociální okruhy a může bránit posilování odolnosti na komunitní úrovni.

Velikost podpůrné sociální sítě byla hodnocena podle počtu osob, na které se respondenti mohou spolehnout v náročných životních situacích. Podíl osob uvádějících 3–5 potenciálních pomocníků byl přibližně stejný v České republice (38 %) a Německu (38 %), o něco nižší ve Švédsku (34 %) a nejnižší na Slovensku (29 %). Ve všech čtyřech zemích uvedla pouze menšina respondentů, že má k dispozici šest nebo více spolehlivých pomocníků, což naznačuje, že širší podpůrné sítě jsou relativně vzácné.

Celkově se Slovensko v této dimenzi jeví jako nejzranitelnější, neboť vykazuje jak nejnižší míru mezilidské důvěry, tak nejmenší sociální podpůrné sítě. Naopak Švédsko vykazuje nejvyšší úroveň generalizované důvěry, i když podpůrné sítě nejsou nutně rozsáhlejší, což naznačuje spíše institucionalizovaný než rodinně založený model sociální podpory. Česká republika a Německo odrážejí střední úroveň koheze, kde praktické podpůrné sítě kompenzují poněkud nižší míru generalizované důvěry. Tato zjištění naznačují, že přestože sociální koheze přispívá k odolnosti, její kulturní formy a mechanismy se mohou mezi zeměmi výrazně lišit, od důvěrou podmíněné koheze ve Švédsku po příbuzensky založenou podporu ve střední Evropě.

Institucionální důvěra

Nejvyšší důvěra byla ve všech zemích stabilně připisována záchranným složkám a hasičům (8,0–8,6/10) a také zaměstnavatelům; naopak politické instituce (vláda) vykazovaly napříč státy nejnižší úroveň důvěry.

Švédsko dosahovalo nejvyšších hodnot celkové institucionální důvěry, což odráží silnou důvěru ve veřejné instituce, správu věcí veřejných a občanskou infrastrukturu. Následovalo Německo a Česká republika s podobně střední úrovní důvěry, což naznačuje dílčí důvěru v klíčové instituce, avšak zároveň určitou míru skepticismu, zejména vůči politickým orgánům. Nejnižší důvěra v instituce byla zaznamenána na Slovensku, kde respondenti vyjadřovali omezenou důvěru nejen v politické instituce, ale také — i když v menší míře — v justici a veřejnou správu.

Ve všech zemích byly nejdůvěryhodnějšími institucemi záchranné a pohotovostní služby, včetně zdravotnické záchranné služby a hasičů, které získaly velmi vysoké hodnocení (8,0–8,6 na desetibodové škále). Zaměstnavatelé se rovněž umisťovali vysoko, což naznačuje, že okamžité a konkrétní instituce mají větší důvěryhodnost než abstraktní či vzdálené politické orgány. Naopak parlamentní instituce a národní vlády dosáhly nejnižšího hodnocení ve všech sledovaných zemích, což potvrzuje širší evropský trend poklesu důvěry v tradiční politiku.

Diskuse

Index individuální resilience (IIR) je založen na kombinaci osmi dimenzí (hodnoty, které jedinec uznává, důvěra v instituce, soudržnost, adaptabilita, duševní zdraví, dovednosti, materiální zabezpečení, fyzická aktivita a zdraví). Největší mezinárodní rozdíly se objevují v institucionální důvěře a jazykových/dovednostních profilech. Český profil ukazuje relativně dobré zdraví a zabezpečení, ale nižší institucionální důvěru, což podporuje sebe-spoléhání, ale může oslabit kolektivní reakce na krize.

Závěr

Odolnost je multidimenzionální konstruktem ovlivněným zdravotními, materiálními a socio-institucionálními faktory. Výsledky ukazují jak mezinárodní rozdíly, tak velkou intra-populační variabilitu. Tyto poznatky potvrzují, že odolnost není pouze osobní vlastnost ale je formována širším socioekonomickým a kulturním prostředím.

Čtěte také: Proč jsou Poláci nejodolnější v Evropě a přesto nevěří státu?

Reference:

Bristow, G. and Healy, A. (2018). Innovation and Regional Economic Resilience: An Exploratory Analysis. Annals of Regional Science, 60(2), 265–284. doi.org/10.1007/s00168-017-0841-6.

Crowne, D. P., and Marlowe, D. (1960). Marlowe-Crowne Social Desirability Scale (M-C SDS). APA PsycTests. https://doi.org/10.1037/t05257-000

Fjäder, Christian. (2014). The nation-state, national security and resilience in the age of globalisation. Resilience, 2:2, 114-129. doi.org/10.1080/21693293.2014.914771.

Hjemdal, O. et al. (2015). The cross-cultural validity of the Resilience Scale for Adults: a comparison between Norway and Brazil. BMC Psychology, 3:18. doi:10.11866/s40359-015-0076-1.

Friborg, O. (2005). Validation of a scale to measure resilience in adults. Department of Psychology Faculty of Social Sciences University of Tromsø.

The Fund for Peace. (2022). State Resilience Index Dashboard. (Accessed: 16 June 2025). Available at: https://fundforpeace.org/SRI/dashboard.html.