The motivation behind the research on Czech identity was an effort to determine whether the many clichés and established truths—which we often say about ourselves or that have long been circulating in the public sphere—are actually true. Are we really an atheist or intolerant nation? Everything is much more complex, diverse, and interesting. Rather, the research showed that we tend to put ourselves down, underestimate ourselves, and rarely praise ourselves.
Here are our Ten Commandments for the Czech Republic.
The quantitative research focused on the following areas:
We are proud of our country, and that’s a good thing; we value its nature,culture, and people’s willingness to help
Family is an absolute value and the foundation
We are very work-oriented; we have a work ethic
We are not atheists, nor are we members of the church
The Czech Republic is a community. We still see the Czech Republic more as a community than just a group of individualists
We are bothered by thoughtlessness and indifference
We love to travel often, and we admire our fellow citizens who have succeeded abroad
We need rules, but we don’t know how to formulate or enforce them
We are extremely critical of each other and don’t praise one another
We love the Czech language
The research methodology combined qualitative and quantitative approaches. First, we conducted 7 focus groups in selected cities (Prague—twice, Plzeň, Ústí nad Labem, Brno, Olomouc, and Ostrava). These took place from January 7 to 22, 2026. In total, we had 70 respondents (ages 18–69, 50% men / 50% women, mixed educational backgrounds, 70% employees / self-employed). The participants included people not only from the city but also from the surrounding areas, representing various professions and political views. Some are religious, some are active in communities or organizations. We then tested the data and findings in a representative quantitative survey (N = 1,075 respondents aged 16–75), using a combination of CAWI (N = 454) and CAPI (N = 621), with quota sampling by gender, age, education, region, and size of place of residence. Data were collected from February 19 to 25; the questionnaire took 25–30 minutes to complete.
The motivation for this research was a newspaper report stating that the Czech population is dying out. We were curious about what might help reverse this trend and what changes or reforms the population would welcome. We asked ourselves how to bridge the gap caused by drastic demographic change, when there will be significantly more people of retirement age than those entering the workforce. Ultimately, we approached the issue as a set of reforms that could have a positive impact on our future.
We surveyed attitudes toward parenthood and the potential benefits for parents, the possibility of shortening the school years by one year, raising the retirement age, or deciding for oneself how long to work.
The quantitative research focused on the following areas:
Two years of mandatory preschool aimed at teaching children to read, write, and do arithmetic.
Eight years of elementary school.
Flexible higher education, microloans, and lifelong learning.
Strong family support during the first two years: 400,000 crowns per year for the parent providing care.
The working partner’s taxes and social security contributions are directed toward the parent who cares for the child at home, or toward a grandparent, if applicable.
Three or more children = zero income tax.
Retirement age linked to the number of children.
Lower social security contributions for parents of children.
Increase in the standard retirement age.
Grandparents are also eligible for parental leave.
Research has largely confirmed that the introduction of significant changes is not met with much trust or enthusiasm among the general public. On the other hand, however, the proposed reforms did not provoke any extraordinary opposition. Implementing them will require strong political leadership.
One positive observation is that Czechs consider it normal to have children; a child is not viewed as a “project,” but as a natural part of life. In some cases, however, the introduction of various support measures has actually met with resistance.
In recent years, we’ve been encountering the topic of resilience more and more often—the ability to withstand stress, adapt to change, and function over the long term even in the face of uncertainty. We see that resilience is precisely what connects many of the areas Solvo focuses on. That is why we created our Individual. Resilience Index, the first comprehensive study of its kind in the Czech Republic. It measures resilience across eight dimensions and shows what helps—and what weakens—not only Czech companies (the study was conducted in several countries)—whether in terms of physical or mental health, values, social ties, economic conditions, or the ability to adapt. We use the findings of this research not only to better understand current challenges, but also to foster public discussion and develop solutions that have a real impact.
Solvo thus bridges research, education, and social engagement. Our work is rooted in the belief that a resilient society begins with resilient individuals, and that high- quality data can be the first step toward helping people, families, and communities better understand themselves and the environment in which they live.
Methodology
The Resilience Index was built on quantitative research targeting individuals directly. The goal was to construct a tool for assessing personal resilience and comparing it across European countries.
Although resilience is frequently studied, prevailing research focuses primarily on the macro level (states, institutions or economies), while individual-level resilience remains less explored. This research focused directly on individuals. The aim was to construct a Resilience Index based on quantitative research to evaluate the Czech population, forming the basis for a system to assess individual personal resilience. The Individual Resilience Index was then tested on representative population samples from four European countries (Czech Republic, Slovakia, Germany, Sweden) to identify factors in which populations differ or are similar. This is a comparative quantitative study using primary sociological survey data.
Interview length (LOI): 20–35 minutes. Target population: age 16- 75.
Index construction:
60 Items in the questionnaire questions & statements
Resilience dimensions
8 assessment areas
Maximum score
226
total points
The Resilience Index was created by summing the point values of responses to 60 items divided into 8 dimensions. Individual items were scaled and converted to standardised scores. No sociodemographic characteristics (gender, age, education) were included in the index. The index represents the subjective resilience assessment of respondents.
8 dimensions of resilience
Weight of each dimension in the overall index.
01Physical activity & health 20 %
02Adaptability 18 %
03Material security 18 %
04Values 14 %
05Mental health 11 %
06Institutional trust 7 %
07Skills 6 %
08Cohesion 6 %
Hypotheses and findings
The initial hypothesis was that individual countries would differ in their resilience index. Sweden was expected to rank first with values around 110–115 points, Germany second (105–110 points), and the Czech Republic third ahead of Slovakia. The resulting order was predicted correctly, but the index values of individual countries differ only minimally. The explanation cannot be found in significant distribution differences — median values and min/max ranges do not explain this. Confirmation that Sweden deserves first place is found in maximum values — some individuals reached 197 points, significantly more than in other countries. Nearly 5% of Swedes achieve a markedly above-average index (more than 146 points), compared to 2.5% in the Czech Republic and just under 2% in Slovakia. Health data were surprising: average Swedish BMI was lowest but still nearly 26. The average WHO mental health index was 15.3 — comparable to Czech Republic and Slovakia. In Sweden 27% of people have this index at the threshold for mental health problems; in Czech Republic it is as high as 30%. A new hypothesis emerges: are European countries similar in resilience because they share a very similar lifestyle? Or is it due to the geographic proximity of Central and Northern Europe? How would Poland (facing immediate threat), Italy, Spain or Ukraine fare?
Distribution of the Resilience Index (max 226 points) in the Czech population. N = 1,235. Mean: 101.5 points (45% of maximum). 95% of cases fall between values 46 and 146. SUBJECTIVE RESILIENCE
How the index is formed
How the index is formed
The Resilience Index is formed by combining several dimensions — your overall resilience reflects how you perform in each area. But we can also simply ask people: do you feel resilient, and how much? Try to place yourself on a scale from 0 to 10, there’s nothing to it. Each person then evaluates their own resilience based on what they consider more or less important in their concept of resilience — some prioritise physical fitness, others their mental state, others their skills and knowledge.
Only 2% of people perceive their resilience at 0 or 1 — very low or none. In contrast, 6% gave a value of 10 and another 8% gave 9. Half the population perceives themselves as averagely or slightly above-averagely resilient. Given the overall resilience index results, it seems we tend to root for ourselves — or (more likely) we don’t include everything in our self-assessment, such as things we’re not good at. Instead, we give greater weight to areas where we feel confident. And how does it turn out when we compare subjective resilience with the overall resilience index encompassing all dimensions? Both values correlate very strongly — people who subjectively perceive their resilience as low achieve well-below-average values, while those who see themselves as fully resilient also have a high index.
To what extent is subjective resilience assessment related to health indicators such as BMI or the WHO mental health index? It is evident that people who rate their own resilience as low are more likely to face problems with overweight and mental health difficulties.
On a scale from 0 to 10, how strongly do you feel resilient against stress, burden and adverse situations?
What does this mean? We can trust people to estimate their own abilities and perceive resilience as a more complex matter — one that includes weaknesses alongside strengths. It is therefore valuable to show concrete examples of how resilience can be increased even through seemingly simple changes we make in life.
Czech Republic, Slovakia, Germany, Sweden, over four thousand respondents, hundreds of questions and answers. Czechs came out more resilient than Slovaks and Germans, but weaker than the Swedes. Plus hundreds of other detailed data points.
The results make one thing clear: mental health is a real struggle for us. On the other hand, a large share of Czechs exercise regularly, we’re able to secure ourselves materially, and we have the ability to hold up even in tougher times.“
Let me know if you’d like a slightly punchier version for a LinkedIn/social post, or want me to run this through the solvo-komunikace skill for proper English/Czech social copy variants.
Motivací pro tento výzkum byla zpráva v novinách, že Česko vymírá. Zajímalo nás, co by mi mohlo pomoci tento trend zvrátit a jaké změny či reformy přivítá populace. Kladli jsme si otázky, jak překlenout drastickou demografickou změnu, kdy v důchodovém věku bude výrazně více lidí, než kteří budou nastupovat do práce. Problematiku jsme nakonec více uchopili jako souhrn reforem, které by se mohly pozitivně odrazit na naší budoucnosti.
Testovali jsme jaké jsou postoje k rodičovství a případným výhodám pro rodiče, možné zkrácení školní docházky o rok, či zvýšení věku odchodu do důchodu nebo vlastní rozhodnutí, jak dlouho budu pracovat.
Kvantitativní výzkum se soustředil na tyto oblasti:
Dva roky povinné mateřské školy s cílem naučit děti číst, psát a počítat.
Osmiletá základní škola.
Flexibilní vysoká škola, mikrokredity a celoživotní vzdělávání.
Silná podpora rodiny v prvních dvou letech: 400 tisíc korun ročně pro pečujícího rodiče.
Daně a sociální pojištění pracujícího partnera směřují k rodiči, který pečuje doma, případně k prarodiči.
Tři a více dětí = nulová daň z příjmu.
Důchodový věk navázaný na počet dětí.
Nižší sociální pojištění pro rodiče dětí.
Navýšení základního věku odchodu do důchodu.
Rodičovskou dovolenou mohou čerpat i prarodiče.
Výzkum do velké míry potvrdil, že zavadění výrazných změn se u většinové populace nesetkává s velkou důvěrou či nadšením. Z druhé strany, ale navrhované reformy nevyvolávaly mimořádný odpor. Jejich prosazení bude vyžadovat silní politický leadership.
Co je možné konstatovat jako pozitivní je, že Češi považují za normální mít děti, dítě není vnímáno jako projekt, ale jako součást života, které do něj patří. Zavádění různých podpor v některých případech naopak vyvolávalo i odpor.
V posledních letech se stále častěji setkáváme s tématem odolnosti – schopnosti obstát v zátěži, adaptovat se na změny a dlouhodobě fungovat i v nejistotě. Vidíme, že právě odolnost spojuje mnoho oblastí, kterým se Solvo věnuje. Proto vznikl i náš Index individuální odolnosti, první komplexní výzkum svého druhu v České republice. Měří odolnost napříč osmi dimenzemi a ukazuje, co nejen české společnosti (výzkum byl dělán v několika zemích) pomáhá a co ji naopak oslabuje – ať už jde o fyzické či duševní zdraví, hodnoty, sociální vazby, ekonomické podmínky nebo schopnost adaptace. Výsledky tohoto výzkumu využíváme nejen k lepšímu porozumění současným výzvám, ale i k podpoře veřejné diskuse a tvorby řešení, která mají skutečný dopad.
Solvo tak propojuje výzkum, vzdělávání a společenskou angažovanost. Naše práce stojí na přesvědčení, že odolná společnost začíná u odolných jednotlivců, a že kvalitní data mohou být prvním krokem k tomu, aby lidé, rodiny i komunity lépe rozuměli sami sobě i prostředí, ve kterém žijí.
Metodologie výzkumu
Ačkoli je odolnost často předmětem výzkumného zájmu, převládající práce pojednávají především o makroúrovni odolnosti (států, institucí či ekonomik), zatímco odolnost na individuální úrovni zůstává méně prozkoumána. State resilience index
Zaměření tohoto výzkumu bylo cílené přímo na jednotlivce. Cílem výzkumu bylo zkonstruovat Index odolnosti, vycházející z kvantitativního výzkumu pro zhodnocení české populace, na bázi kterého byl vytvořen systém pro hodnocení osobní odolnosti jednotlivce.
Poté bylo možné otestovat Index osobní odolnosti (Resilience) na základě dat z reprezentativních vzorků populace ve čtyřech evropských zemích (Česko, Slovensko, Německo, Švédsko) a identifikovat faktory, ve kterých se obyvatelé těchto zemí liší nebo naopak jsou si podobní. Jde o komparativní kvantitativní výzkum využívající primární data ze sociologických šetření. Do budoucnosti se plánuje výzkum rozšířit o další země.
Země N
Metoda sběru Termín sběru LOI
Česko 1 235 CAWI (620), CAPI (615) 23.–29. 5. 2025 20–35 min Slovensko 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min Německo 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min Švédsko 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min
Agentury: ČR: SC&C spol. s r. o.
SK / DE / SWE: TALK ONLINE PANEL
Index odolnosti vznikl součtem bodových hodnot odpovědí na 60 položek, rozdělených do 8 dimenzí. Maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů. Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Cílová populace byla ve věku 16 – 75 let, výzkum je reprezentativní pro tuto věkovou skupinu v rámci ČR. Žádné sociodemografické charakteristiky (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly součástí indexu. Jednotlivé dílčí položky byly bodově ohodnoceny, poté standardizovány a agregovány do kompozitního skóre. Jedná se o subjektivní hodnocení odolnosti respondentů.
Osm dimenzí: Hodnoty, které uznává (14 %) Důvěra v instituce (7 %) Soudržnost (6 %) Adaptabilita (18 %) Duševní zdraví (11 %) Dovednosti (6 %) Materiální zabezpečení (18 %) Fyzická aktivita a zdraví (20 %)
Na začátku byla hypotéza, že se od sebe jednotlivé země budou v indexu odolnosti lišit. Odhadovali jsme, že Švédsko bude na prvním místě a bude dosahovat průměrné hodnoty minimálně kolem 110-115 bodů. Na druhém místě jsme očekávali Německo s hodnotami mezi 105 až 110 body. Česko jsme viděli na třetím místě a Slovensko až za námi s výraznějším odstupem.
Výsledné pořadí jsme tedy odhadovali správně, ale hodnoty indexu jednotlivých zemí se od sebe liší jen minimálně. A teď jde o to, proč tomu tak je.
Mohli to způsobit výrazné rozdíly v rozložení (distribuci), ale když se podíváme na medián jako další typ střední hodnoty a také na dosažená minima a maxima, tak zjistíme, že v tom úplně vysvětlení nenajdeme. Najdeme zde ale potvrzení, že Švédsko je na prvním místě zaslouženě, protože maximální hodnota, které některé osoby dosáhly je 197 bodů, a to je výrazně více než v ostatních zemích. Také je zde téměř 5 % osob, které dosahují výrazně nadprůměrného indexu (více než 146 bodů). Z toho důvodu je také v pořádku, že Německo je na druhém místě, protože má také 4,5 % osob s nadprůměrnými hodnotami. U nás takových hodnot dosahuje pouze 2,5 % osob a na Slovensku necelá 2 %.
Stejně tak, jako jsme očekávali, že Švédsko bude mít výrazně vyšší celkový index odolnosti, očekávali jsme v jejich případě také výrazně zdravější populaci. Moment překvapení byl v tomto ohledu ještě výraznější, protože průměrné BMI bylo sice nejnižší ze všech čtyř zemí, ale dosahovalo také téměř 26 bodů, průměr WHO indexu duševního zdraví byl v průměru 15,3 bodů, a to je naprosto srovnatelné jak s Českem, tak i se Slovenskem. Dokonce ve Švédsku je také vysoký podíl osob (27 %), které mají tento index duševního zdraví na hranici, která může znamenat větší psychické problémy (zde bohužel „vítězí“ Česko s 30 % podílem takových osob).
Rýsujeme se nám zde tedy nová hypotéza, že evropské země si budou v rámci indexu odolnosti více méně podobné, protože sdílejí velmi podobný životní styl? Nebo je to dáno jen tím, že jsme se zatím pohybovali ve střední a severní Evropě, která si je více podobná, ale když přejdeme na jih (Itálie, Španělsko), získáme jiné hodnoty? A jak byl dopadly výsledky v sousedním Polsku, které cítí bezprostřední ohrožení ukrajinskou válkou? A jak by dopadly výsledky na Ukrajině, která už téměř 4 roky brání své území a ztratila nemalou část obyvatelstva?
Jak vznikl Index odolnosti
Index odolnosti vzniká
Index odolnosti vzniká složením několika dimenzí do sebe, podle toho, jak uspějete v jednotlivých oblastech, tak jste celkově odolní. Ale také se na to můžeme lidí zeptat – cítíte se být odolní a jak moc? Prostě se zkuste zařadit na stupnici od 0 do 10, nic na tom není. Vlastní odolnost si pak každý člověk ohodnotí sám podle toho, čemu přikládá větší či menší váhu ve své představě odolnosti. Někdo protěžuje fyzickou zdatnost, někdo svou psychiku, někdo své dovednosti a znalosti. Pouze 2 % lidí vnímají svou odolnost na hodnotě 0 nebo 1, tedy velmi slabou nebo žádnou. Proti tomu 6 % lidí dalo hodnotu 10 a dalších 8 % hodnotu 9. Polovina populace se vnímá jako průměrně a mírně nadprůměrně odolná. Vzhledem k tomu, jak dopadl celkový index odolnosti to vypadá, že si spíš fandíme anebo (a to je pravděpodobnější), že do své odolnosti nezahrnujeme všechno – například věci, které nám nejdou nebo je neumíme. Místo nich dáme větší váhu těm, kde si věříme.
A jak to dopadne, když porovnáme subjektivní odolnost s celkovým indexem odolnosti, do kterého zahrneme všechny dimenze? Obě hodnoty spolu velmi silně korelují – lidé, kteří subjektivně vnímají svou odolnost jako nízkou dosahují velmi podprůměrných hodnot, naopak lidé, kteří se vnímají jako naprosto odolní mají také vysoký index.
A do jaké míry souvisí subjektivní hodnocení vlastní odolnosti s některými zdravotními indikátory jako je BMI nebo index WHO (duševní zdraví)? Je patrné, že lidé, kteří sami hodnotí svou odolnost jako nízkou, budou mít s velkou pravděpodobností větší problémy s nadváhou a také s psychickými obtížemi.
Co z toho plyne? Můžeme lidem důvěřovat, že dokáží odhadnout své schopnosti a také že pravděpodobně dokáží vnímat odolnost jako více komplexní záležitost, do které vstupují kromě silných stránek také ty slabé. A je proto dobře ukázat na konkrétních příkladech, jak lze odolnost zvyšovat i pomocí zdánlivě jednoduchých změn, které v životě uděláme.
Česká republika, Slovensko, Německo, Švédsko, přes čtyři tisíce respondentů stovky otázek a odpovědí. Češi vyšli odolnější než Slováci a Němci, ale slabší než Švédové. A stovky dalších detailních dat.
Z výsledků je jasné, že nás hodně trápí duševní zdraví. Na druhou stranu velká část Čechů sportuje pravidelně, dokážeme se materiálně zajistit a máme schopnost obstát i v horších časech.
Motivací k výzkumu České identity byla snaha zjistit, jestli opravdu platí mnohá klišé či zavedené pravdy, které často o sobě sami říkáme, či které se dlouhodobě objevují ve veřejném prostoru. Jsme opravdu ateisté či netolerantní národ? Všechno je mnohem složitější, pestřejší a zajímavější. Výzkum spíše ukázal, že máme tendenci se shazovat, podceňovat a málo chválit.
Tady je naše Desatero pro Česko.
Jsme hrdí na naši zem a je to dobře, vážíme si její přírody a kultury, ochoty pomáhat
Rodina je absolutní hodnota a základ
Jsme velmi orientováni na práci, kult práce
Nejsme ateisté, nejsme v církvi
Česko je společenství. Pořád vnímáme Česko více jako společenství než jenom jako skupinu individualistů
Vadí nám bezohlednost a lhostejnost
Rádi a často cestujeme, vážíme si spoluobčanů, kteří uspěli v zahraničí.
Potřebujeme pravidla, ale neumíme je formulovat a vymáhat
Jsme k sobě mimořádně kritičtí a nechválíme se
Máme rádi češtinu
Metodologie výzkumu kombinovala kvalitativní a kvantitativní přístup. Nejprve jsme realizovali 7 fokusových skupin ve vybraných městech (Praha 2x, Plzeň, Ústí nad Labem, Brno, Olomouc a Ostrava). Ty proběhly od 7. do 22. ledna 2026. Celkem jsme měli 70 respondentů (18–69 let, 50 % muži / 50 % ženy, mix vzdělání, 70 % zaměstnanec / OSVČ. Lidé nejen z města, ale také z okolí, různá povolání a různé politické názory. Část věřících, část aktivní v komunitách / spolcích). Následně jsme získaná data a poznatky otestovali v rámci reprezentativního kvantitativního průzkumu (N = 1075 respondentů ve věku 16–75 let), kombinace CAWI (N = 454) a CAPI (N = 621), kvótní výběr podle pohlaví, věku, vzdělání, kraje a velikosti bydliště. Data byla sebrána ve dnech 19. – 25. února, délka dotazníku byla 25–30 minut.
Studie CASI, prostřednictvím Ipsos online panelu Populace.cz. Komplexní témata genderové rovnosti, generace a sociální dynamiky v české společnosti. Odhalujeme, že generační rozdíly mezi ženami často převažují nad genderovými rozdíly, a poukazujeme na klíčovou roli vzdělání ve formování ženského uvědomění.
Výzkum zjišťoval, zda platí obecně zažitá klišé o tom, že generace Z odmítá vztahy či založení rodiny, má problémy se spolehlivostí a se vstupem na trh práce.
Výzkum zjišťoval, zda platí obecně zažitá klišé o tom, že generace Z odmítá vztahy či založení rodiny, má problémy se spolehlivostí a se vstupem na trh práce. Studie CASI, prostřednictvím Ipsos online panelu Populace.cz.
