Motivací pro tento výzkum byla zpráva v novinách, že Česko vymírá. Zajímalo nás, co by mi mohlo pomoci tento trend zvrátit a jaké změny či reformy přivítá populace. Kladli jsme si otázky, jak překlenout drastickou demografickou změnu, kdy v důchodovém věku bude výrazně více lidí, než kteří budou nastupovat do práce. Problematiku jsme nakonec více uchopili jako souhrn reforem, které by se mohly pozitivně odrazit na naší budoucnosti.
Testovali jsme jaké jsou postoje k rodičovství a případným výhodám pro rodiče, možné zkrácení školní docházky o rok, či zvýšení věku odchodu do důchodu nebo vlastní rozhodnutí, jak dlouho budu pracovat.
Kvantitativní výzkum se soustředil na tyto oblasti:
Dva roky povinné mateřské školy s cílem naučit děti číst, psát a počítat.
Osmiletá základní škola.
Flexibilní vysoká škola, mikrokredity a celoživotní vzdělávání.
Silná podpora rodiny v prvních dvou letech: 400 tisíc korun ročně pro pečujícího rodiče.
Daně a sociální pojištění pracujícího partnera směřují k rodiči, který pečuje doma, případně k prarodiči.
Tři a více dětí = nulová daň z příjmu.
Důchodový věk navázaný na počet dětí.
Nižší sociální pojištění pro rodiče dětí.
Navýšení základního věku odchodu do důchodu.
Rodičovskou dovolenou mohou čerpat i prarodiče.
Výzkum do velké míry potvrdil, že zavadění výrazných změn se u většinové populace nesetkává s velkou důvěrou či nadšením. Z druhé strany, ale navrhované reformy nevyvolávaly mimořádný odpor. Jejich prosazení bude vyžadovat silní politický leadership.
Co je možné konstatovat jako pozitivní je, že Češi považují za normální mít děti, dítě není vnímáno jako projekt, ale jako součást života, které do něj patří. Zavádění různých podpor v některých případech naopak vyvolávalo i odpor.
V posledních letech se stále častěji setkáváme s tématem odolnosti – schopnosti obstát v zátěži, adaptovat se na změny a dlouhodobě fungovat i v nejistotě. Vidíme, že právě odolnost spojuje mnoho oblastí, kterým se Solvo věnuje. Proto vznikl i náš Index individuální odolnosti, první komplexní výzkum svého druhu v České republice. Měří odolnost napříč osmi dimenzemi a ukazuje, co nejen české společnosti (výzkum byl dělán v několika zemích) pomáhá a co ji naopak oslabuje – ať už jde o fyzické či duševní zdraví, hodnoty, sociální vazby, ekonomické podmínky nebo schopnost adaptace. Výsledky tohoto výzkumu využíváme nejen k lepšímu porozumění současným výzvám, ale i k podpoře veřejné diskuse a tvorby řešení, která mají skutečný dopad.
Solvo tak propojuje výzkum, vzdělávání a společenskou angažovanost. Naše práce stojí na přesvědčení, že odolná společnost začíná u odolných jednotlivců, a že kvalitní data mohou být prvním krokem k tomu, aby lidé, rodiny i komunity lépe rozuměli sami sobě i prostředí, ve kterém žijí.
Metodologie výzkumu
Ačkoli je odolnost často předmětem výzkumného zájmu, převládající práce pojednávají především o makroúrovni odolnosti (států, institucí či ekonomik), zatímco odolnost na individuální úrovni zůstává méně prozkoumána. State resilience index
Zaměření tohoto výzkumu bylo cílené přímo na jednotlivce. Cílem výzkumu bylo zkonstruovat Index odolnosti, vycházející z kvantitativního výzkumu pro zhodnocení české populace, na bázi kterého byl vytvořen systém pro hodnocení osobní odolnosti jednotlivce.
Poté bylo možné otestovat Index osobní odolnosti (Resilience) na základě dat z reprezentativních vzorků populace ve čtyřech evropských zemích (Česko, Slovensko, Německo, Švédsko) a identifikovat faktory, ve kterých se obyvatelé těchto zemí liší nebo naopak jsou si podobní. Jde o komparativní kvantitativní výzkum využívající primární data ze sociologických šetření. Do budoucnosti se plánuje výzkum rozšířit o další země.
Země N
Metoda sběru Termín sběru LOI
Česko 1 235 CAWI (620), CAPI (615) 23.–29. 5. 2025 20–35 min Slovensko 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min Německo 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min Švédsko 1 000 CAWI 31. 7.–20. 8. 2025 20–35 min
Agentury: ČR: SC&C spol. s r. o.
SK / DE / SWE: TALK ONLINE PANEL
Index odolnosti vznikl součtem bodových hodnot odpovědí na 60 položek, rozdělených do 8 dimenzí. Maximální dosažitelná hodnota činila 226 bodů. Jednotlivé položky byly škálovány a přepočteny na standardizované skóre. Cílová populace byla ve věku 16 – 75 let, výzkum je reprezentativní pro tuto věkovou skupinu v rámci ČR. Žádné sociodemografické charakteristiky (pohlaví, věk, vzdělání) nebyly součástí indexu. Jednotlivé dílčí položky byly bodově ohodnoceny, poté standardizovány a agregovány do kompozitního skóre. Jedná se o subjektivní hodnocení odolnosti respondentů.
Osm dimenzí: Hodnoty, které uznává (14 %) Důvěra v instituce (7 %) Soudržnost (6 %) Adaptabilita (18 %) Duševní zdraví (11 %) Dovednosti (6 %) Materiální zabezpečení (18 %) Fyzická aktivita a zdraví (20 %)
Na začátku byla hypotéza, že se od sebe jednotlivé země budou v indexu odolnosti lišit. Odhadovali jsme, že Švédsko bude na prvním místě a bude dosahovat průměrné hodnoty minimálně kolem 110-115 bodů. Na druhém místě jsme očekávali Německo s hodnotami mezi 105 až 110 body. Česko jsme viděli na třetím místě a Slovensko až za námi s výraznějším odstupem.
Výsledné pořadí jsme tedy odhadovali správně, ale hodnoty indexu jednotlivých zemí se od sebe liší jen minimálně. A teď jde o to, proč tomu tak je.
Mohli to způsobit výrazné rozdíly v rozložení (distribuci), ale když se podíváme na medián jako další typ střední hodnoty a také na dosažená minima a maxima, tak zjistíme, že v tom úplně vysvětlení nenajdeme. Najdeme zde ale potvrzení, že Švédsko je na prvním místě zaslouženě, protože maximální hodnota, které některé osoby dosáhly je 197 bodů, a to je výrazně více než v ostatních zemích. Také je zde téměř 5 % osob, které dosahují výrazně nadprůměrného indexu (více než 146 bodů). Z toho důvodu je také v pořádku, že Německo je na druhém místě, protože má také 4,5 % osob s nadprůměrnými hodnotami. U nás takových hodnot dosahuje pouze 2,5 % osob a na Slovensku necelá 2 %.
Stejně tak, jako jsme očekávali, že Švédsko bude mít výrazně vyšší celkový index odolnosti, očekávali jsme v jejich případě také výrazně zdravější populaci. Moment překvapení byl v tomto ohledu ještě výraznější, protože průměrné BMI bylo sice nejnižší ze všech čtyř zemí, ale dosahovalo také téměř 26 bodů, průměr WHO indexu duševního zdraví byl v průměru 15,3 bodů, a to je naprosto srovnatelné jak s Českem, tak i se Slovenskem. Dokonce ve Švédsku je také vysoký podíl osob (27 %), které mají tento index duševního zdraví na hranici, která může znamenat větší psychické problémy (zde bohužel „vítězí“ Česko s 30 % podílem takových osob).
Rýsujeme se nám zde tedy nová hypotéza, že evropské země si budou v rámci indexu odolnosti více méně podobné, protože sdílejí velmi podobný životní styl? Nebo je to dáno jen tím, že jsme se zatím pohybovali ve střední a severní Evropě, která si je více podobná, ale když přejdeme na jih (Itálie, Španělsko), získáme jiné hodnoty? A jak byl dopadly výsledky v sousedním Polsku, které cítí bezprostřední ohrožení ukrajinskou válkou? A jak by dopadly výsledky na Ukrajině, která už téměř 4 roky brání své území a ztratila nemalou část obyvatelstva?
Jak vznikl Index odolnosti
Index odolnosti vzniká
Index odolnosti vzniká složením několika dimenzí do sebe, podle toho, jak uspějete v jednotlivých oblastech, tak jste celkově odolní. Ale také se na to můžeme lidí zeptat – cítíte se být odolní a jak moc? Prostě se zkuste zařadit na stupnici od 0 do 10, nic na tom není. Vlastní odolnost si pak každý člověk ohodnotí sám podle toho, čemu přikládá větší či menší váhu ve své představě odolnosti. Někdo protěžuje fyzickou zdatnost, někdo svou psychiku, někdo své dovednosti a znalosti. Pouze 2 % lidí vnímají svou odolnost na hodnotě 0 nebo 1, tedy velmi slabou nebo žádnou. Proti tomu 6 % lidí dalo hodnotu 10 a dalších 8 % hodnotu 9. Polovina populace se vnímá jako průměrně a mírně nadprůměrně odolná. Vzhledem k tomu, jak dopadl celkový index odolnosti to vypadá, že si spíš fandíme anebo (a to je pravděpodobnější), že do své odolnosti nezahrnujeme všechno – například věci, které nám nejdou nebo je neumíme. Místo nich dáme větší váhu těm, kde si věříme.
A jak to dopadne, když porovnáme subjektivní odolnost s celkovým indexem odolnosti, do kterého zahrneme všechny dimenze? Obě hodnoty spolu velmi silně korelují – lidé, kteří subjektivně vnímají svou odolnost jako nízkou dosahují velmi podprůměrných hodnot, naopak lidé, kteří se vnímají jako naprosto odolní mají také vysoký index.
A do jaké míry souvisí subjektivní hodnocení vlastní odolnosti s některými zdravotními indikátory jako je BMI nebo index WHO (duševní zdraví)? Je patrné, že lidé, kteří sami hodnotí svou odolnost jako nízkou, budou mít s velkou pravděpodobností větší problémy s nadváhou a také s psychickými obtížemi.
Co z toho plyne? Můžeme lidem důvěřovat, že dokáží odhadnout své schopnosti a také že pravděpodobně dokáží vnímat odolnost jako více komplexní záležitost, do které vstupují kromě silných stránek také ty slabé. A je proto dobře ukázat na konkrétních příkladech, jak lze odolnost zvyšovat i pomocí zdánlivě jednoduchých změn, které v životě uděláme.
Česká republika, Slovensko, Německo, Švédsko, přes čtyři tisíce respondentů stovky otázek a odpovědí. Češi vyšli odolnější než Slováci a Němci, ale slabší než Švédové. A stovky dalších detailních dat.
Z výsledků je jasné, že nás hodně trápí duševní zdraví. Na druhou stranu velká část Čechů sportuje pravidelně, dokážeme se materiálně zajistit a máme schopnost obstát i v horších časech.
Motivací k výzkumu České identity byla snaha zjistit, jestli opravdu platí mnohá klišé či zavedené pravdy, které často o sobě sami říkáme, či které se dlouhodobě objevují ve veřejném prostoru. Jsme opravdu ateisté či netolerantní národ? Všechno je mnohem složitější, pestřejší a zajímavější. Výzkum spíše ukázal, že máme tendenci se shazovat, podceňovat a málo chválit.
Tady je naše Desatero pro Česko.
Jsme hrdí na naši zem a je to dobře, vážíme si její přírody a kultury, ochoty pomáhat
Rodina je absolutní hodnota a základ
Jsme velmi orientováni na práci, kult práce
Nejsme ateisté, nejsme v církvi
Česko je společenství. Pořád vnímáme Česko více jako společenství než jenom jako skupinu individualistů
Vadí nám bezohlednost a lhostejnost
Rádi a často cestujeme, vážíme si spoluobčanů, kteří uspěli v zahraničí.
Potřebujeme pravidla, ale neumíme je formulovat a vymáhat
Jsme k sobě mimořádně kritičtí a nechválíme se
Máme rádi češtinu
Metodologie výzkumu kombinovala kvalitativní a kvantitativní přístup. Nejprve jsme realizovali 7 fokusových skupin ve vybraných městech (Praha 2x, Plzeň, Ústí nad Labem, Brno, Olomouc a Ostrava). Ty proběhly od 7. do 22. ledna 2026. Celkem jsme měli 70 respondentů (18–69 let, 50 % muži / 50 % ženy, mix vzdělání, 70 % zaměstnanec / OSVČ. Lidé nejen z města, ale také z okolí, různá povolání a různé politické názory. Část věřících, část aktivní v komunitách / spolcích). Následně jsme získaná data a poznatky otestovali v rámci reprezentativního kvantitativního průzkumu (N = 1075 respondentů ve věku 16–75 let), kombinace CAWI (N = 454) a CAPI (N = 621), kvótní výběr podle pohlaví, věku, vzdělání, kraje a velikosti bydliště. Data byla sebrána ve dnech 19. – 25. února, délka dotazníku byla 25–30 minut.
Studie CASI, prostřednictvím Ipsos online panelu Populace.cz. Komplexní témata genderové rovnosti, generace a sociální dynamiky v české společnosti. Odhalujeme, že generační rozdíly mezi ženami často převažují nad genderovými rozdíly, a poukazujeme na klíčovou roli vzdělání ve formování ženského uvědomění.
Výzkum zjišťoval, zda platí obecně zažitá klišé o tom, že generace Z odmítá vztahy či založení rodiny, má problémy se spolehlivostí a se vstupem na trh práce.
Výzkum zjišťoval, zda platí obecně zažitá klišé o tom, že generace Z odmítá vztahy či založení rodiny, má problémy se spolehlivostí a se vstupem na trh práce. Studie CASI, prostřednictvím Ipsos online panelu Populace.cz.
