Motivací pro tento výzkum byla zpráva v novinách, že Česko vymírá. Zajímalo nás, co by mi mohlo pomoci tento trend zvrátit a jaké změny či reformy přivítá populace. Kladli jsme si otázky, jak překlenout drastickou demografickou změnu, kdy v důchodovém věku bude výrazně více lidí, než kteří budou nastupovat do práce. Problematiku jsme nakonec více uchopili jako souhrn reforem, které by se mohly pozitivně odrazit na naší budoucnosti.
Testovali jsme jaké jsou postoje k rodičovství a případným výhodám pro rodiče, možné zkrácení školní docházky o rok, či zvýšení věku odchodu do důchodu nebo vlastní rozhodnutí, jak dlouho budu pracovat.
Kvantitativní výzkum se soustředil na tyto oblasti:
- Dva roky povinné mateřské školy s cílem naučit děti číst, psát a počítat.
- Osmiletá základní škola.
- Flexibilní vysoká škola, mikrokredity a celoživotní vzdělávání.
- Silná podpora rodiny v prvních dvou letech: 400 tisíc korun ročně pro pečujícího rodiče.
- Daně a sociální pojištění pracujícího partnera směřují k rodiči, který pečuje doma, případně k prarodiči.
- Tři a více dětí = nulová daň z příjmu.
- Důchodový věk navázaný na počet dětí.
- Nižší sociální pojištění pro rodiče dětí.
- Navýšení základního věku odchodu do důchodu.
- Rodičovskou dovolenou mohou čerpat i prarodiče.
Výzkum do velké míry potvrdil, že zavadění výrazných změn se u většinové populace nesetkává s velkou důvěrou či nadšením. Z druhé strany, ale navrhované reformy nevyvolávaly mimořádný odpor. Jejich prosazení bude vyžadovat silní politický leadership.
Co je možné konstatovat jako pozitivní je, že Češi považují za normální mít děti, dítě není vnímáno jako projekt, ale jako součást života, které do něj patří. Zavádění různých podpor v některých případech naopak vyvolávalo i odpor.
Napsat komentář