Zkuste si vzpomenout, jak vypadal váš život v roce 2001, pokud už jste byli na světě a pokud jste už dostatečně vnímali. A zkuste najít „10 rozdílů“ s tím současným životem. Možná pak lépe pochopíme, co všechno je dneska „jinak“ včetně postojů k rodičovství. A teď k těm rozdílům.
1) Fyzický versus virtuální život.
Když jste si chtěli v roce 2001 nakoupit jídlo, tak jste prostě vyrazili do supermarketu nebo do obchodu na náměstí. Kromě toho jste s sebou museli mít buď hotovost nebo kartu v peněžence a samozřejmě tašku na ten nákup. Dnes potřebujete jenom mobil, abyste si nákup objednali a zaplatili a pak se domluvit na místě, kde si ho převezmete – tašky vám dají. Pokud si tehdejší děti myslely, že jahody rostou v obchodě a stačí je jenom zaplatit, tak dneska si mohou myslet, že se snáší z nebe a jsou zadarmo, protože při virtuálním nákupu se dítě vůbec nedostane do styku se „směnou zboží za peníze“. Fotka jahod se přesune do virtuálního košíku a máma nebo táta kliknou na tlačítko zaplatit. A pak už jen přijede pán nebo paní a v tašce přinese jahody.
2) Sociální sítě a umělá inteligence nahrazuje mezilidské vztahy
V roce 2001 jsme mobily využívali k telefonování (pokud jsme je už měli) a psaní SMS. Přístup k internetu měla zhruba třetina lidí a jeho využívání bylo dáno především věkem – mladí ho adoptovali výrazně rychleji než starší generace. Focení mobilem bylo ještě v nedohlednu, a když jsme si chtěli popovídat, tak jsme se sešli nebo jsme si zavolali. V dnešní době má internet téměř 90 % lidí a často s ním nemají problém ani nejstarší generace. Focení mobilem je každodenní (a často rutinní) záležitost, své zážitky různého druhu dáváme všanc sociálním sítím, které využíváme také k tomu, abychom sdělovali světu svůj názor na vše kolem nás. Díky technologiím máme stejně daleko do Adis-Abeby jako k sousedovi.
3) Globalizace, války, klimatická změna
Začátek 21. století byl ve znamení mírové globalizace, optimismu a světlých zítřků. Naivní optimismus se zhroutil s 11. září 2001, ale stále bylo mnoho důvodů pro pozitivní vnímání budoucnosti. V roce 2026 už probíhá 4 roky válka v Evropě, začala další etapa válek na Blízkém Východě, mladá generace trpí tzv. klimatickou úzkostí a obává se, že této planetě již není pomoci. A teď pojďme konkrétně do Česka:
4) Žijeme déle
Početně naše populace mírně roste, v roce 2001 nás bylo o 300 tisíc méně než o 20 let později (2001: 10 230 060, 2021: 10 524 167), poměr mužů a žen se neliší, ale stále se prodlužuje naděje dožití, a to jak u mužů, tak u žen. Za 25 let se naděje dožití posunula o 5 let, a to není málo – můžeme mít dojem, že na vše máme více času.
5) Vzděláváme se déle
Odhaduje se, že minimálně třetina dětí jde na základní školu s ročním odkladem, základní škola trvá 9 let, následují minimálně 3 roky středního vzdělání. Téměř každý druhý člověk jde po maturitě na vysokou školu, která už není strategií pro budoucí „elity“, ale součástí mainstreamového vzdělání. V roce 2001 bylo v populaci zhruba 10 % vysokoškoláků, dnes je to dvojnásobek a od roku 2011 je více absolventek než absolventů.
6) Další propad manželství
Téměř polovina všech dětí se rodí nesezdaným párům. Počet sňatků na tisíc obyvatel propadl na historické minimum. Z toho vyplývá, že instituce manželství ustoupila osobní (individualistické) pragmatické dohodě. Lidé čím dál méně vnímají výhody manželství než jeho nevýhody. Manželství ztratilo status nutného předpokladu pro založení rodiny. Co to znamená pro stabilitu rodinného zázemí a dlouhodobou výchovu dětí?
7) Bydlení je luxus
V roce 2000 stál m2 průměrného bytu v ČR zhruba 12 tisíc Kč, průměrná mzda byla zhruba 13 tisíc a mediánová 11 tisíc Kč. Dnes máme průměrnou mzdu kolem 50 tisíc Kč, ale m2 průměrného bytu stojí 75 tisíc Kč. Čeká nás návrat k nájemnímu bydlení, ale to je pro mnoho lidí symbolem nejistoty a nízkého komfortu.
8) Můžeme pracovat z domova
V roce 2001 bylo normální jít každý den do práce, pokud jste ji měli a nepatřili jste mezi umělecké profese nebo řemeslníky, kteří pracují ve své dílně. Home office byl považován za výrazný a také výjimečný benefit. V roce 2026 je práce z domova standardní nebo spíš běžná záležitost pro administrativní profese. Může sloužit jako pro-fertilní opatření, ale také naopak. Když si z domova vytvoříte kancelář a neoddělíte soukromý a pracovní život, tak si možná obtížně představíte, že z kanceláře vytvoříte dětský pokoj.
9) Pokrok v medicíně, ale také strašák typu Covid
Před 20 lety málokdo zpochybňoval očkování proti záškrtu nebo pravým neštovicím, věřili jsme lékařům a vědcům. Kvůli zkušenosti s pandemií jsme znejistěli ve vztahu k vědě, medicíně a lékům. Za 20 let udělala medicína výrazný pokrok a umí zachránit větší množství lidí, ale také trpíme výrazně častěji psychickými problémy nebo to alespoň deklarujeme.
10) Děti si necháváme až na „konec“
Před dvaceti lety patřila téměř třetina všech narozených dětí matkám mladším 25 let. V roce 2024 se tento podíl výrazně zmenšil a tvoří pouhých 12,5 %. Průměrný věk prvorodičky je za 30. rokem, naopak podíl matek, které mají děti ve 40 a více letech vzrostl na 5 % a to na začátku 21. století tvořily necelé 1 %. Starší matky (a také otcové) mají vyšší pravděpodobnost zdravotních komplikací, totéž platí o jejich dětech. Pravděpodobnost přirozeného početí klesá, stejně jako přirozeného porodu. Na druhou stranu umí lékaři zachránit téměř všechny novorozence, kojenecká úmrtnost je minimální.
Co z toho plyne?
Data ukazují, že se kompletně proměnily kulisy života. Žijeme déle, studujeme déle a do praktického života vstupujeme ve věku, kdy naši rodiče již posílali děti do školy. Tato prodloužená příprava s sebou však nese daň v podobě ztráty životní flexibility –
v třiceti letech už má člověk své pevné návyky, které se tak snadno neopouští.
Ano, byty jsou objektivně dramaticky dražší, ale podstatná změna nastala v našich hlavách: mladá generace, která by mohla být rodiči už nechce vychovávat dítě v jedné provizorní místnosti s kuchyňským koutem, jako to bylo dříve běžné. Navíc hrozí, že kvůli napjatým domácím rozpočtům nezbydou peníze na zahraniční dovolenou. K tomu se přidává nejistota, jestli budu bezchybným rodičem, to vše umocněno klimatickou úzkostí nebo strachem z války.
Naše nízká porodnost tak vypovídá o současné společnosti, kdy se z obyčejného založení rodiny stal vlastně nejriskantnější projekt celého života. Ale když budeme o dětech méně přemýšlet jako o „projektu“, ale budeme myslet na všechno krásné a nenahraditelné, co nejen svým rodičům, ale celé společnosti přinesou, tak najdeme odvahu se na cestu rodičovství zase vydat.
Zdroje dat: Český statistický úřad
Napsat komentář