Umělá inteligence, moc algoritmů, krize důvěry i budoucnost malých států. Yuval Noah Harari přijel do Prahy s otázkami, které se týkají celého lidstva. Konference institutu Solvo ale hledala především odpověď na jinou otázku: co tyto globální změny znamenají pro Česko a pro život každého z nás?
Dnešní technologická revoluce není jen příběhem nových vynálezů. Je příběhem moci, svobody a lidské schopnosti rozhodovat o vlastním životě. Přesně to bylo hlavním poselstvím konference Harari in Prague. The Future Is Personal, kterou 12. října uspořádal institut Solvo v pražském Foru Karlín.
Hlavním hostem byl Yuval Noah Harari, izraelský historik, filozof a autor bestsellerů Sapiens, Homo Deus a Nexus. Jeho knih se prodaly desítky milionů výtisků a jeho interpretace minulosti i budoucnosti ovlivňují debatu o tom, kam lidstvo směřuje.
Harariho pražské vystoupení mělo jednu zásadní přednost: velké dějiny dokázal vztáhnout k rozhodnutím, která lidé a společnosti musejí dělat právě teď. Nešlo přitom jen o budoucnost technologií. Šlo o to, kdo bude mít v novém světě skutečnou moc a kolik prostoru v něm zůstane člověku.
Kdo dnes skutečně rozhoduje za nás?
Jedním z klíčových témat Harariho vystoupení byla proměna lidského rozhodování v době algoritmů a umělé inteligence.
Člověk má tendenci věřit, že jeho názory, preference a rozhodnutí vycházejí z jeho vlastního úsudku. Jenže stále větší část informací, se kterými se setkáváme, vybírají digitální platformy. Jejich algoritmy se učí rozpoznávat naše emoce, předvídat naše chování a získávat naši pozornost.
S nástupem umělé inteligence se tato schopnost posouvá na novou úroveň. AI už nemusí pouze doporučovat obsah. Dokáže vytvářet argumenty, vést rozhovory, ovlivňovat názory a stále častěji také samostatně jednat.
Harari upozornil na zásadní rozdíl: umělá inteligence není jen další nástroj, který člověk používá. Může se stát autonomním aktérem, který sám vyhodnocuje situace, vytváří nové myšlenky a rozhoduje o dalších krocích. Lidstvo přitom nemá historickou zkušenost s tím, jak bezpečně soužít s entitami, které mohou v některých oblastech lidské schopnosti překonat.
Otázka proto nezní pouze, co všechno AI dokáže. Zní také, kdo ji bude kontrolovat, podle jakých pravidel bude jednat a zda si člověk dokáže uchovat rozhodující slovo.
Právě proto byl název konference The Future Is Personal víc než marketingovým sloganem. Technologická změna se totiž neodehrává někde mimo náš život. Může ovlivnit naši práci, vzdělávání, vztahy, soukromí i schopnost rozpoznat, kdy s námi někdo manipuluje.
Malé státy ve světě nových impérií
Harariho úvahy mají zvláštní význam také pro Česko. Země, která nemá velikost Spojených států ani Číny, a tudíž nemůže otázku technologické nezávislosti považovat za vzdálené téma pro odborníky.
Harari upozornil na vznik nového typu mocenského uspořádání, v němž budou zásadní roli hrát technologická centra ovládající umělou inteligenci, data a výpočetní infrastrukturu. Závislost na těchto systémech může být hlubší než tradiční ekonomická nebo vojenská závislost.
V minulosti si impéria podmaňovala území, zdroje a obyvatelstvo. V digitálním věku může být rozhodující kontrola nad technologiemi, bez nichž se neobejdou ekonomiky, státní správa ani bezpečnostní infrastruktura.
Pro menší evropské země to otevírá nepříjemnou otázku: jak si uchovat vlastní rozhodovací schopnost ve světě, jehož nejdůležitější technologie budou vznikat a fungovat v několika mocenských centrech?
Jednou z cest, o nichž Harari mluvil, je evropská spolupráce. Samostatně může být pro menší stát vybudování plně nezávislé technologické infrastruktury mimořádně obtížné. Společný evropský postup však může nabídnout větší vyjednávací sílu i větší prostor pro vlastní rozhodování.
To je debata, kterou nelze redukovat na otázku, zda jsme pro, nebo proti umělé inteligenci. Jde o to, jaké postavení chce Česko v novém světě zaujmout.
Umělá inteligence: Kdo bude určovat pravidla nové inteligence?
Zatímco Yuval Noah Harari otevřel otázku, jak umělá inteligence promění lidstvo, panel o AI se zaměřil na to, co tato revoluce znamená v praxi. Diskusi vedla podnikatelka a investorka Kateřina Havrlant, jejími hosty byli expert na umělou inteligenci Jan Romportl a mladý technologický inovátor Matyáš Boháček.
Debata se dotkla zásadní změny: umělá inteligence už není jen nástrojem, který člověku usnadňuje práci. Stále častěji dokáže samostatně analyzovat informace, vytvářet obsah, hledat řešení a vstupovat do činností, které jsme dosud považovali za výhradně lidské. S tím se mění nejen pracovní trh a vzdělávání, ale také naše představa o inteligenci, kreativitě a lidské jedinečnosti.
Jan Romportl přináší do debaty o AI perspektivu odborníka, který se dlouhodobě zabývá jejími technologickými možnostmi i společenskými důsledky. Matyáš Boháček naopak představuje generaci, pro kterou umělá inteligence není vzdálenou vizí budoucnosti, ale součástí světa, který už dnes aktivně utváří.
Právě spojení těchto perspektiv otevřelo důležitou otázku: Budeme umělou inteligenci pouze používat, nebo dokážeme také ovlivnit, jakým směrem se bude vyvíjet a jaké místo v jejím světě zůstane člověku?
Technologický pokrok sám o sobě totiž nezaručuje lepší budoucnost. Rozhodující bude, jak nastavíme pravidla, jak připravíme nové generace a zda si i v prostředí stále schopnějších systémů uchováme schopnost samostatně myslet, rozhodovat se a nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Pravda v době, kdy ji dokáže vyrábět každý
Na téma umělé inteligence navázala také debata Who Owns the Truth?, kterou moderoval David Shorf. Společně s Tomášem Jirsou (Insider) a Denisou Hrubešovou (spoluzakladatelkou platformy Forendors) otevřel otázku, kdo dnes formuje informace, kterým věříme, a jak se proměňuje společná představa o realitě.
S rozvojem digitálních platforem se změnil způsob, jakým se informace dostávají k lidem. Algoritmy rozhodují, co uvidíme, co nás zaujme a k čemu se budeme vracet. Generativní AI navíc dramaticky usnadňuje tvorbu textů, obrazů, zvuků i videí, které mohou působit důvěryhodně, přestože neodpovídají skutečnosti.
Problém tedy není jen v tom, že se šíří nepravdivé informace. Stále obtížnější může být samotná dohoda na tom, co je pravda a z jakých zdrojů lze vycházet.
Bez sdílené reality se přitom obtížně hledá společné řešení společenských problémů. Když lidé nevěří médiím, institucím ani jeden druhému, stávají se zranitelnějšími vůči manipulaci. A právě v takovém prostředí mohou technologické systémy získávat ještě větší vliv.
Otázka, komu patří pravda, tak není pouze mediálním tématem. Dotýká se fungování demokracie, důvěry ve stát i schopnosti společnosti jednat v okamžicích krize.
Odolnost není luxus. Je to podmínka přežití.
Konference věnovala významný prostor také tématu odolnosti, které je vlajkovou lodí institutu Solvo. V panelu The Resilience Imperative se Jana Hamanová, Jakub Landovský a Anna Shavit zabývali tím, jak se společnost dokáže vyrovnávat s nejistotou a změnami, které nelze vždy předvídat.
Války, geopolitické otřesy, technologické revoluce, ekonomické krize a demografické změny se dnes neodehrávají odděleně. Jejich důsledky se mohou násobit. Odolnost proto není jen otázkou armády, infrastruktury nebo připravenosti státu. Je vlastností lidí, institucí a vztahů, které společnost drží pohromadě.
Solvo se tomuto tématu věnuje dlouhodobě prostřednictvím vlastního výzkumu a Indexu odolnosti. Cílem není pouze popisovat, čeho se lidé obávají, ale hledat způsoby, jak posilovat jejich schopnost zvládat zátěž a jednat i v podmínkách nejistoty.
Právě propojení dat, výzkumu a veřejné debaty považuje Solvo za jednu z cest, jak proměnit obecné obavy v konkrétní návrhy a rozhodnutí.
Dějiny se nezastavily. A změna nemusí přijít postupně.
Historik Miroslav Bárta ve svém vystoupení Waves and Breaks: Punctuated World and the Leap Changes otevřel perspektivu dlouhodobých civilizačních změn. Dějiny totiž nejsou jen příběhem postupného pokroku. Společnosti se mohou dlouho vyvíjet zdánlivě stabilně a potom vstoupit do období rychlých, zásadních proměn.
Takové zlomy se obtížně předvídají, zejména pokud se na ně díváme pouze optikou současnosti. To, co dnes považujeme za samozřejmou součást fungování společnosti, nemusí být samozřejmé za deset či dvacet let.
Na otázku budoucnosti národního státu navázal Andrzej Nowak, který se věnoval proměně jeho role v měnícím se světovém řádu. V době rostoucí geopolitické konkurence a technologické závislosti se znovu otevírá otázka, co vlastně znamená státní suverenita a jak ji lze zachovat.
Pro Česko jsou to otázky praktické. Jakou roli má mít stát v prostředí globálních krizí? Které oblasti musí být schopný zabezpečit sám a kde je naopak výhodnější spolupracovat s ostatními evropskými zeměmi?
Budoucnost národních států nebude určovat pouze to, jak velké jsou nebo jaké mají historické zkušenosti. Rozhodující bude také jejich schopnost reagovat na změny a využívat spolupráci ve svůj prospěch.
Evropa bez dětí? Demografie jako otázka budoucí prosperity
Další část programu se zaměřila na demografii. Barbara Socha a Alexander Braun otevřeli téma demografické výzvy, na které navázala diskuse Can Europe Survive Without Children? s Annou Shavit a Alešem Rodem.
Nízká porodnost není jen statistický údaj. Ovlivňuje budoucí podobu pracovního trhu, financování veřejných služeb, důchodového systému i mezigeneračních vztahů. Společnost, která dlouhodobě nedokáže obnovovat svou populaci, bude muset hledat nové odpovědi na otázku, jak udržet ekonomickou výkonnost a kvalitu života.
Debata o demografii se často zjednodušuje na otázku, proč lidé nemají děti. Ve skutečnosti se v ní potkávají ekonomické podmínky, očekávání od života, partnerské vztahy i důvěra v budoucnost.
Pro Solvo je to příklad tématu, u něhož nestačí pouze pojmenovat problém. Potřebujeme rozumět jeho příčinám, porovnávat zkušenosti jiných zemí a hledat opatření, která mohou skutečně změnit situaci.
S demografií souvisí také migrace. Vystoupení Petra Macinky v bloku The Age of Migrationpřipomnělo další z velkých témat současné Evropy: jak se budou státy vyrovnávat s pohybem obyvatel, změnami společnosti a otázkami národní identity.
Demografie a migrace přitom nejsou izolované debaty. Společně ovlivňují podobu budoucí Evropy, její ekonomiku i politické rozhodování.
Důvěra v peníze, instituce a systém
Program konference se po Harariho vystoupení vrátil k otázce důvěry v praktické fungování společnosti.
Guvernér České národní banky Aleš Michl ve vystoupení Central Bank. Trust. Daft Punk. otevřel téma centrální banky, peněz a důvěry. Na něj navázala debata Can We Still Trust the System?, kterou vedl Miroslav Singer společně s Jadwigou Emilewicz a Tomášem Spurným, generálním ředitelem MONETA Money Bank.
Důvěra v měnu, banky a veřejné instituce patří k základním předpokladům fungující ekonomiky. Lidé nemusejí rozumět všem mechanismům finančního systému, potřebují ale věřit, že instituce jednají předvídatelně, odpovědně a v rámci srozumitelných pravidel.
V prostředí geopolitické nejistoty, rychlých technologických změn a informačního chaosu se tato důvěra stává ještě důležitější. Není automatická a nelze ji dlouhodobě udržovat pouze autoritou institucí. Vzniká také na základě jejich skutečných výsledků, odpovědnosti a schopnosti vysvětlovat vlastní rozhodnutí.
Právě tady se znovu propojila témata celého dne. Důvěra v instituce, schopnost rozpoznávat pravdu, technologická nezávislost a odolnost společnosti nejsou oddělené problémy. Vzájemně se ovlivňují a společně rozhodují o tom, jak dobře si země poradí s budoucími výzvami.
Budoucnost není předem rozhodnutá
Konference Harari in Prague. The Future Is Personal spojila světovou perspektivu s otázkami, které mají přímý dopad na českou společnost. Od umělé inteligence a médií přes geopolitiku a odolnost až po demografii, migraci a ekonomickou stabilitu.
Harari přinesl pohled na síly, které proměňují lidstvo. Ostatní řečníci a panelisté ukázali, jak se podobné změny promítají do fungování státu, ekonomiky a společnosti.
Pro Solvo je právě toto propojení podstatné. Globální trendy nemají zůstat abstraktními úvahami o budoucnosti. Potřebujeme rozumět jejich konkrétním důsledkům, diskutovat o možných scénářích a hledat odvážná, pragmatická řešení založená na datech a zkušenostech.
Budoucnost nebude utvářet pouze několik technologických firem, velmocí nebo politických lídrů. Bude záviset také na tom, jaká rozhodnutí učiní jednotlivé země, jejich instituce a lidé, kteří v nich žijí.
Napsat komentář